Moje maminka byla žena ze Žižkova. Se všemi atributy, jež tato velebná adresa původu přináší. Včetně jadrné mluvy. Ráda také používala lidová přiléhavá přirovnání. Kupříkladu nezvládnuté verbální projevy nazývala pěkným souslovím: "mít hubu napříč“. A vždy, když jsem se vrátil odněkud ve stavu více méně pošramoceném či ve škole už přestali mít náladu na mé drzé poznámky, jež jsem pokládal za spravedlivý boj proti autoritám a útisku, konstatovala, že jsem si nejspíš zase "neviděl do huby“ a tedy dostal "pro hubu na hubu“. Ať už to bylo v rovině faktické, tedy ilustrované slušivým monoklem, či v rovině symbolické v podobě stylisticky vybroušené ředitelské či třídní důtky. Hezky si tak moje matka ulevovala, když se potřebovala zbavit napětí z ústního projevu svých bližních i nebližních.
Nejspíš by tak prohovořila i nyní, při poslechu některých vystoupení českých politiků. Jak jinak kupříkladu nazvat pověstné extempore Jiřího Paroubka, když přirovnal volby k únorovému puči? A kterak naložit s příměry Mirka Topolánka, inspirujícího se nacistickými idiomy? A co takový Jiří Čunek s výzvami k opalování a činění bince? O všech těchto společenských úpadcích řekla by moje maminka, že si pánové neviděli do huby či měli hubu napříč. Domnívám se, že neexistuje přesnější definice ostud, jichž se řečení představitelé (a samozřejmě i řada jejich kolegů) dopustili.
Chybí ovšem naplnění onoho rčení posledního. Totiž, že uvedeným mužům veřejným dostalo se pro hubu na hubu. Bohužel, nedostalo. Činí se ti chlápci v politice dál. A ani při eventuálních volbách jim jejich příčné huby nikdo nespočítá. Zase dostanou svoje jisté hlasy. Krom jiného to svědčí o tom, že mnoho voličů patří do stáda, které si nechá kálet na hlavu. Do stáda, jemuž nevadí, že jeho vybraní pasáci se občas chovají jako nevychovaní hejhulové. A to jsou ti pastuchové možná ještě hrdí na to, jak dokáží být rázovitými. Inu, doopravdy jako na pastvě.
A lze předpokládat, že časem ve svém pojetí politické kultury ještě přitvrdí. Vždyť vidí, že jim to jejich milí čecháčci dovolí, ba že jim rozumějí. Že místo co by jim jejich nevymáchané huby zavřeli, koukají na ně s hubou dokořán. Někteří v nelíčeném údivu, jiní ve stejně nehraném obdivu, co že to ti naši chlapáci dokážou. A politici vědí, že ty své nevychované otvory nebudou nikdy muset sklapnout. A budou si na nás otevírat ústa dál a víc. Proč? Prostě proto, že nám to asi ani tak moc nevadí.
