Jsou lidé, kteří se kolem vás mihnou, aniž byste si jich nějak zvlášť všimli, a pak existují ti, kteří zanechávají své stopy, třebaže nijak zvlášť do vašeho života nezasahovali. Jan Kratochvíl, zvaný Kráťa, patřil do té druhé skupiny a setkání s ním považuji za jedno z opravdu obohacujících.
Poprvé jsme se setkali v neblaze proslulém Pražském kulturním středisku, které dozorovalo nad „volnými“ umělci a jejich scénickou tvorbou. Honza do této instituce nastoupil, aby mohl dramaturgicky zastřešit dosud nepodchycený fenomén Divadelních poutí na Střeleckém ostrově, který se právě rodil. Do kanceláří, nacházejících se pod střechou Obecního domu, vnesl jeho příchod závan svobodomyslnosti a odlehčení, ale i něžnosti a mírného smutku. Přišel totiž básník, poeta, který životní náboj bral z klaunství a humoru.
Milovala jsem jeho vyprávění, plné absurdních situací, podávaných v barvitých až básnických obratech. S povděkem jsem také byla svědkem jeho neskonalé hravosti. Dodnes si například vybavuji ten povznášející pocit z bláznovství, když jedné nudné (protože stále stejné) noci někdy v roce 1987 či 88 kdosi zazvonil na zvonek u mých dveří. Za nimi stál Honza a rozzářeně mne i mého tehdy osmiletého syna zval na projížďku ve svém novém zahraničním autě, které právě převezl přes hranice a nutně se potřeboval s někým o svou radost z nové hračky podělit. Vzbudila jsem dítě a pak jsme se proháněli prázdnými pražskými ulicemi ve voze plném smíchu a klukovské radosti.
Svou neskonalou hravost se snažil uplatnit i jako dramaturg ČT. I když ne všechny jeho záměry se dočkaly realizace, což měl většinou na svědomí on sám, neboť stále něco měnil, každý den přicházel s jinou variantou a neskonale ho nudilo realizovat předem domluvené věci, přesto jsem vděčna, že jsem se na některých přípravách mohla podílet. Například jeho původní vize Noci s Andělem byla fascinující, hravá, obsahující všechny žánry a trvající opravdu celou noc. Pravda, v tehdejších podmínkách nerealizovatelná, ale vskutku zábavná. Kdykoli mě Honza přizval ke spolupráci, vždy jsem s povděkem přijala, ačkoli jsem dopředu věděla, že výsledek je značně nejistý. Ale ty chvíle tvůrčích příprav, kdy Honza perlil jeden nápad za druhým a vznášel se v básnickém oparu svých vizí, stály za to.
Přes Kráťu se bláznovství vskutku dočkalo chvály a my, na které kapky jeho klaunského deště někdy dopadly, smutně otevíráme deštníky, neboť víme, že takto blahodárná vláha již nikdy nespadne.
