Upřímně se přiznám, že jsem se zamiloval do Martiny Sáblíkové. Onou láskou starých mužů, kteří mají dětinskou radost, daří-li se mladým holkám. A pojal jsem také hluboký cit k jejímu trenérovi Petru Novákovi. Sice jejich vztah je na hranici duchovní brutality, vždyť jí brání dokonce, aby se zamilovala, ale chlapi, kterým se samovolně spouštějí slzy ve chvílích dojetí, jsou mi čímsi blízcí. Přesto volám: Nestavte halu pro Martinu Sáblíkovou! Či spíše: Proto volám – nestavte tu halu!
Je totiž iluzí, že v tom zařízení vyroste stovka dalších skvělých Martin pod vedením stejně skvělého Nováka. Ba ani desítka takových se tu nevypěstuje. Zda-li ještě jedna. Spíš bych řekl, že také ne. Protože té haly se zmocní funkcionáři, politici, nejrůznější mafie, polomafie a zájmové společnosti, začne se s ní pracovat způsoby pološerými až zcela neprůhlednými. Budou potřeba peníze tam na to či na ono, jenom vzpomeňte pražskou O2 arenu; nakonec většina financí nebude směřovat tam, kde byl jejich původní cíl, kam je měl nasměrovat plánovaný záměr, k čemu je určily bohulibé tužby. Připomeňme si v této souvislosti nedávný rozhovor v tisku právě s trenéry Novákem a Záhrobským. Dovedli své svěřenkyně na stupně světových vítězů nikoliv v souladu s fungováním místních sportovních soukolí, ale navzdory jim. A to „navzdory“ bylo začasté velmi tvrdé až zničující.
Jste ochotni věřit, že rozhodující slovo při výběru, výchově a tréninku nastávající nové „zlaté“ masy českých, moravských a slezských rychlobruslařek bude mít v budoucnu právě ten úspěšný Petr Novák? Kdepak. Časem mu osekají pravomoci i ruce a jazyk, udělají z něj prázdný symbol, který nebude mít žádná práva, jenom nárok nést na zádech případné neúspěchy, schovají se za něj všelijaké čachry, jeho působení bude krycím manévrem pro nejrůznější zájmové tlaky, funkcionářské, vlivové, kšeftmanské, rodičovské a jinak zhůvěřilé… Přestože si nemyslím, že by se Petr Novák dal lacino, je to dozajista drsný chlápek, zvítězit nad touto stohlavou hydrou je s pravděpodobností sázky dolaru proti bobu nemožné.
Všechny peníze a požitky, které Sáblíkové a Novákovi jejich úspěchy přinesly a přinesou, patří až na pár haléřů zase jenom jim. Těch několik krejcarů, které do nich tento stát a jeho sportovní hnutí investovaly, se již vrátily mnohokrát. Už jenom v tom, jak jsme poskakovali, že ta skvělá Martina je přece „naše“! Houby je! Je jen a jen svoje! Případně může Sáblíková – která ostatně investovala nemálo do svého týmu – vrátit nějaký dluh, cítí-li, že ho k tomuto společenství má. Ale o všem nechť rozhoduje jenom ona a Novák. A také miliony, které by padly na halu (a znáte to, jak je to u nás s veřejnými zakázkami; to by se jich bokem a „nad rámec“ napakovalo, než by brusle poprvé zašustily na rychlobruslařském speciálním ledu), nechť se raději využijí jinak. Jistě, každý investor chce, aby se mu peníze nějakým způsobem vrátily. Nicméně dovolím si pochybovat, že Sáblíková a rychlobruslení konkrétně (a obecné zájmy v širším slova smyslu) budou v případě vytvoření oné přepychové základny tím prvním, na co se při provozu bude myslet.
Spíš by bylo krásné, kdyby ty peníze – možná méně, ale bez touhy po „halové návratnosti“ – směřovaly přímo k Sáblíkové a Novákovi. Těm (pravda, racionálně nevysvětlím, z jakého důvodu) ale pořád ještě věřím, že by je investovali nejen do sebe. Že by za sebou i s sebou dokázali táhnout těch pár, ochotných stejného odříkání, vandrování a dřiny, jako oni, někam za česká humna a teprve za nimi vychovat české reprezentanty a medailisty. Někde v prostředí kvalitnějším – ne pouze rychlobruslařsky – ale i společensky a lidsky. To u nás chybí mnohem naléhavěji než ona hala. I když se tu Martina a její trenér dokázali vyrovnat s nepřízní materiálního vybavení a porazit svět z polozamrzlého rybníka a navoskovaného prkna, pochybuji, že mají tolik sil a sebezapření, aby překonali zdejší organizátory a podporovatele sportu a dalších přidružených činností. Myslím, že se jim to v této „zemi oprávněné nedůvěry“ nepovede ani z noblesní haly. Ta nakonec bude kdesi stát jako pomník. Nikoliv ovšem úspěchů Martiny Sáblíkové a Petra Nováka a také coby základna pro nové talenty. To pouze naoko.
