Vojenským věcem sice nerozumím, ale celoživotní zkušenost mě naučila ze všeho věřit v soudnost a spolehlivost informací právě z míst vojenských. Neboť ještě jsem se nesetkal s případem, že by vojáci nebyli nadšeni každou novou hračkou, která se jim z nějakých těch veřejných rozpočtů zakoupí – čím dražší, tím lepší. Tak jásali nad gripeny stejně jako nad transportéry Steyer a jako teď nad radarem v Brdech. Bohužel, jen málokdy se z vojenských úst dovídáme reálné informace, k čemu a jaké množství vojenského materiálu doopravdy potřebujeme a vůbec už od vojáků neslyšíme byť i jen domněnku, že výroba těch drahých vojenských věcí může mít mnohem větší význam obchodní než branně-bezpečnostní.
Není snad pochyb o tom, že vítěznými státy z první světové války zcela nekontrolovaný německý zbrojní průmysl posloužil nejen k novému vyzbrojení této poražené země, ale pomohl i Hitlerovi k moci tím, že odstraňoval katastrofální nezaměstnanost. Ale když si dáme ruku na své vlastní srdce, musíme uznat, že zase strach z německého nebezpečí a následné zbrojení výrazně pomohl i Československu z hospodářské krize. Že to pak nakonec posloužilo Hitlerovi a s ním všechno přišlo vniveč ve druhé světové válce, na to se raději zapomnělo. Častým údělem vojenského materiálu bývá v lepším případě šrot, v tom horším – prodej do rozvojových zemí k rozdmýchávání tamějších válek. Kde mohl svět být, kdyby politici mysleli víc na předcházení konfliktů než na stálé vytváření nebezpečných situací, které jsou pak vodou na mlýn dobrákům vydělávajícím na strašení lidstva.
Když šlo o gripeny, jen málo lidí se tázalo, k čemu potřebujeme zejména tu nadzvukovost pro náš vzdušný prostor, z něhož jsme za pár minut nadzvukově venku. Nebo podle jakého odhadu mělo být nejdříve zakoupeno 24 kusů za 60 miliard, když po povodních náhle stačilo najmout jen 14 stíhaček. Jak to, že se bez těch deseti najednou obejdeme a ušetřilo se skoro 40 miliard? Pět let se tážu, za jakých přesně okolností by nám hlavně ta nadzvukovost byla dobrá a pět let je mi odpovědí hluboké ticho.
Teď tedy možná nastane hon na některé politiky kvůli nějaké korupci v té věci a přijde třeba na přetřes i to, kterýpak významný politik měl a má nejtěsnější kontakt na šéfa Omnipolu Richarda Hávu, jehož jméno už v tom lítá. A možná si někdo vzpomene, jak ten politik se tenkrát ve sněmovně za ten nákup čtyřiadvaceti kusů velmi přimlouval a jak jeden jediný poslanec z téže strany pro ten nákup nehlasoval. Shodou okolností to byl bývalý ministr obrany, jemuž ten přímluvce dělal náměstka. A jak potom v Senátu jeho tehdejší předseda, kupodivu také z téže strany, slyšel tentokrát velmi záslužně trávu růst a tím, že v Senátu pomohl k zastavení toho nákupu, ušetřil státu mnohem víc, než doposud celý Senát stál. Paní státní zástupkyně Zdeňka Horská teď řekla, že už tenkrát byla v té věci korupce prokázána, jen pachatele se jaksi najít nepodařilo. Ó, jaký to žal, zpívá prodaná Mařenka ve známé opeře.
Nyní se tedy asi začne pátrat znovu a politici zřejmě budou hledat v koši svých momentálních antipatií. Jiří Paroubek už s tím začal, dokonce ve vlastních stranických řadách. Na reportáži švédské televize ho podle čtvrtečního Práva prý nejvíc zaujalo jméno Petrose Michopulose, který tehdy byl poradcem místopředsedy Zemanovy vlády Egona Lánského a dodnes je přítelem Zemanova bývalého šéfporadce Šloufa. Copak něco na tom být může, Lánský má švédské občanství a jakési nejasnosti na jeho kontech se také vyskytly. Ale pokud se pamatuji, Miloš Zeman jednou v souvislosti s gripeny uváděl jiné osoby – v různých dobách ve vysokých funkcích předsedy vlády, ministra obrany a ministra financí. Takže počkejme na příští úterý, na druhý díl pořadu švédské televize. Zatím prý už Britové prozradili ledacos naší policii a zřejmě z těchto pramenů přinesla pondělní Mladá fronta Dnes na gripenské téma zprávy z celého světa, v nichž významně figuruje i Tony Blair, na jehož zásah se prý zastavilo vyšetřování podezřelého prodeje gripenů do Saudské Arábie. Nezapomeňme také, že Tonymu Blairovi v době nejžhavějšího jednání o nákupu gripenů u nás stálo za to přijet poprvé ve své funkci aspoň na půl dne do Prahy.
Zkrátka příliš mnoho věcí mluví pro to, že více než o nějakou obranu našeho nepatrného vzdušného prostoru šlo o peníze. A tady se v mých podezřeních gripeny spojují s aktuálně tolik diskutovaným radarem v Brdech. A opět – podezření vychází z toho, jak nedostatečně a neochotně se odpovídá na otázku zcela základní: K čemu to? Když šéf zahraničního výboru Jan Hamáček a místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek argumentovali zástupci amerického velvyslance panu Munterovi, že americká agentura protiraketové obrany ve své žádosti Kongresu o peníze na tento projekt zdůvodňuje jeho smysl tím, že má chránit stávající základny v Británii a Grónsku – tedy nikoliv na evropském kontinentě – pan Munter odpoví, že o ničem takovém neví. V pondělí nezávisle na sobě vyslovili v rozhlase své pochybnosti i dva oblíbení komentátoři. Ivan Hoffmann, vycházeje z toho, že Rusové byli o americkém plánu dávno informováni, vyvodil logicky domněnku, že oběma stranám jde o to, aby se jako zbrojilo – ovšemže nikoliv pro válku, ale pro kšeft. A Jan Petránek vzápětí přišel s tezí, že k pozorování Íránu radarem jsou právě Brdy poměrně nevýhodné oproti třeba Řecku či Turecku. I seriozní britský list Financial Times velmi pochybuje, že by plánovaný americký radarový systém zvýšil bezpečnost České republiky a Polska a už k dřívější argumentaci o záludném působení rotace země přidává i její zavádějící zakřivení. Ministr Cyril Svoboda, zastánce základny, na tohle zareagoval dost nepřesvědčivě, když řekl: "No tak možná Američané někde jinde postaví něco, co bude chránit nás”.
A copak lze podceňovat názor Jiřího Dienstbiera nebo Václava Žáka, abychom počkali na nového amerického prezidenta, když ten dnešní má na svém kontě tak závažné chyby. Ostatně i náš dobrý známý politolog profesor Zdeněk Suda žijící trvale v Americe zakončil v Lidových novinách svou pochvalnou recenzi knihy Petera Breinarta tím, že představitelé současného amerického vedení se upsali zásadě "účel světí prostředky” proti níž Amerika ve 20. století vytáhla do spravedlivých válek. Není tedy správné, aby ti, kdo vyslovují dnešní kritické názory k budování amerických základen, byli obviňováni ze zrazování spojeneckých smluv. Ty přece máme s těmi, kdo k celé té věci zatím dost nápadně mlčí.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas 6
