Jsou to teprve tři týdny, co jedna soukromá turecká televize začala vysílat nový seriál. Jmenuje se „Úžasné století“. To podle sultána Sulejmana I. Nádherného, který vládl Osmanské říši v 16. století, svá vojska dovedl až k Vídni a za jehož vlády dosáhla Osmanská říše svého vrcholu. Atraktivní historický televizní seriál přilákal k televizím mnoho Turků a mnoho z nich zároveň neuvěřitelně rozčílil.
Turecký úřad pro rozhlasové a televizní vysílání zaregistroval největší počet stížností v historii. Mělo jich být přes 70 000 po odvysílání prvního dílu! Protestovalo se v ulicích Istanbulu, před budovou televize, opodál nezůstali stát ani politici. „Nebojte se, zatočíme s nimi!“ vzkázali politici svému lidu, a slíbili tak, že s tvůrci seriálu si už nějak poradí. A stalo se. Nejenže televize dostala od úřadu pro rozhlasové a televizní vysílání výstrahu a varování, ale z druhého dílu už raději vystřihla 12 minut. Proč? Co lidem na seriálu tolik vadí? Tak za prvé, autoři pořadu se zřejmě inspirovali u populárního seriálu Tudorovci, a tak ani v tureckém „Úžasném století“ nechybí množství milostných scén a jednou z hlavních linek příběhu je láska, osudová žena (ženy) a vše, co k tomuto patří.
Pro konzervativní část Turecka právě tato ožehavá témata mohou znamenat až urážku jejich národní hrdosti. Sultánové přece byli mnohem více ponoření do správy Osmanské říše, bojů o nová území a o vládnutí než o ženy a harém. Právě harém totiž hraje v seriálu velkou roli. Celý příběh začíná tím, jak se do Istanbulu dostává dívka unesená z vesnice na území dnešní Ukrajiny. Přes svůj odpor se stane součástí sultánova harému. Stane se jeho oblíbenkyní a později i manželkou. Tato žena je přitom skutečnou historickou postavou. V Turecku známá jako Hürrem, v Evropě jako Roxelana, byla matkou pozdějšího sultána a je jedním z příkladů toho, jak se na sultánův dvůr často dostávaly křesťanské dívky slovanského původu, díky nimž má Osmanská dynastie značnou část slovanské krve. Za další, sultán v seriálu popíjí alkohol a to je pro něj, jakožto pro tehdejší hlavu všech muslimů, nemožné. Harémy, křesťanky v rolích manželek sultánů, sultán popíjející alkohol a oddávající se milostným hrám – to vše samozřejmě nabourává představy konzervativních islamistů, pro které je nedotknutelnost sultánů, jejich silné víry a tehdejšího silného postavení jakožto vládce všech muslimů zásadní a nadmíru důležitá.
Televize proto raději z druhého dílu vystřihla dvanáct minut převážně milostných scén a čeká, jaké reakce přijdou po odvysílání dalších epizod. Televize jako by s podobnými reakcemi už dopředu počítala, zřejmě dobře zná turecké publikum, a tak ještě před spuštěním prvního dílu hlásala, že přece nejde o realitu a že se autoři pouze inspirují historickými fakty. Příběh, jeho jednotlivé scény a repliky jsou samozřejmě dílem fantazie scénáristů. Nejde o dokumentární film nebo naučný pořad. Ani to ale nestačilo. Zajímavé je, jak velkou vášeň, diskuzi a rozhořčení může vyvolat látka stará pět set let. Všem přece musí být jasné, že nejde o zpochybňování historie, Osmanské dynastie a snahy o rozdělení Turecka, jak ve svých protestech konzervativní islamisté zdůrazňovali, ale o čirou komerci a šoubyznys. V lecčems si možná právě protestující skupinky nespokojených diváků naběhly. Právě jejich hlasité narážky možná k televizním obrazovkám přitáhly ještě více zvědavých lidí. Po dvou epizodách má totiž televize a konkrétně tento seriál rekordní sledovanost.
