Jména hlavních rivalů, kteří proti sobě stáli v srbských parlamentních volbách, hovoří za vše: Kandidátka za evropské Srbsko versus Srbská radikální strana. Všechny noviny proto psaly o volbách jako o referendu. Buď demokracie, nebo nacionalizmus. Buď Evropa, nebo Rusko. Voliči se vyjádřili jasně: Evropané nad radikály zvítězili zhruba o deset procent. Takový výsledek nikdo nečekal. Prezident Boris Tadič, který evropskou kandidátku vedl, vyhrál podruhé za sebou. Vyhroceným referendem o budoucnosti země totiž bylo i nedávné druhé kolo prezidentských voleb. Tadič tehdy těsně vyhrál nad radikálem Tomislavem Nikoličem. Teď by to chtělo vůli lidu také prakticky uplatnit.
Situace přestává být černobílá v momentě, kdy komentátoři začínají se spekulacemi o budoucí vládě. Nabízí se totiž většinová koalice, ze které proevropsky smýšlejícím lidem tuhne úsměv na rtech: radikálové, Miloševičovi socialisté a národovci dosavadního premiéra Vojislava Koštunici. Nic ale není hotovo. Ve hře jsou skoro všechny kombinace, jenom je známo, co rozhodně nebude - oba hlavní rivalové spolu vládnout určitě nemohou. Těžko si představit, jak by hledali společnou politiku. To platí i pro dosavadní koalici, ve které Tadičovi demokraté vládli se stranou premiéra Koštunici a dalšími malými stranami. Dosavadní vláda se rozhádala kvůli eurointegraci Srbska a kosovské otázce.
Když totiž Evropská unie vyslala svou misi do Kosova a většina členských zemí uznala kosovskou nezávislost, premiér Vojislav Koštunica prohlásil, že Srbsko s unií nesmí podepsat žádný dokument. Byl by to podpis pod nezávislost Kosova. To už bylo moc pro Demokratickou stranu, která byla největší stranou ve vládě. Její místopředseda Božidar Djelič už týdny tvrdil, že ostří tužku, kterou podepíše stabilizační a asociační dohodu s Evropskou unií. Když unie smlouvu po dlouhých průtazích nabídla, byl to pro demokraty vynikající předvolební tah. Podpis jim přinesl nějaké to procento hlasů navíc. Premiér do Bruselu vůbec nejel, zůstal sedět doma v Bělehradě a jen prohlašoval, že jeho podřízený se uchýlil k protistátnímu, protiústavnímu a nelegálnímu aktu. Od té chvíle už nebylo ve vládě shody.
O evropské budoucnosti Srbska má každý jeho obyvatel jiné představy. Funkcionář radikálů Momir Lazič dává ve svém panelákovém bytě v Bělehradě na stůl balkánský sýr, domácí kyselé zelí, domácí červené víno, sedmiletou ořechovou rakii a minerálku natočenou přímo u pramene v nedalekém Arandjelovci. „Kdybychom byli v Evropské unii, tak na tomhle stole bude jenom chemické jídlo ze supermarketu,“ říká jeden z ideologů Srbské radikální strany. Tento muž nechápe, proč by taková země jako Srbsko měla plnit něčí podmínky. Pár neděl předtím byl jedním z hlavních řečníků na sympoziu v nedalekém Novém Sadě. Radikálové se tam sešli nad novou knihou jejich předsedy Vojislava Šešelje. Ten svá tisícistránková díla píše ve vazební cele Mezinárodního trestního soudu pro bývalou Jugoslávii v Haagu. Na sympoziu byl haagský tribunál prohlášen za tyrana a přirovnán k inkvizici.
Jinak jsou na tom mladí lidé. Těm většinou uzavřenost Srbska vadí. „Občané ukázali, že jsou zodpovědnější než politická elita,“ řekl student mezinárodních vztahů Aleksandar Obradovič. Je dost nervózní z toho, co z volebních výsledků politici udělají a jaká bude vláda. Samotné vítězství proevropské koalice totiž ještě nic neznamená. Aleksandar zrovna žádal o nový pas, protože v tom dosavadním už kvůli vízům do Evropy není ani jedna volná stránka. Chce v cizině studovat, pracovat, ale vítězství demokratů ho přesvědčilo v tom, že Srbsko je země, kam se chce vracet. Víza byla jedním z důležitých předvolebních tahů Evropské unie. Místopředseda Evropské komise Jaques Barrot oznámil zrušení poplatků za schengenská víza a přivezl do Bělehradu plán, podle kterého se v dohledné době vízový režim zruší úplně. Nebyla to žádná náhoda, že se eurokomisař v Bělehradě objevil rovnou před volbami.
Velmi pragmaticky k otázce eurointegrace Srbska přistupuje zvukař v jednom bělehradském rádiu. „Podívej se, my do Evropské unie vlastně nemusíme. Stačí, když nám otevřou schengenský prostor.“ Evropská unie vůči největší západobalkánské zemi vznáší neustále nějaké podmínky a lidé jsou z toho unavení. Tou nejméně vítanou podmínkou je spolupráce s Haagským tribunálem a vydávání obviněných z válečných zločinů. Kolega z rádia to bere laxně: „Ať jsou souzeni, to je jasné. Ale na co bychom vydávali například Mladiče, když on tam pak dopadne jako Miloševič.“ Bývalý jugoslávský prezident po několika letech zdlouhavého procesu zemřel ve vazební cele. Pil tam alkohol, i když nesměl a bral nedovolené léky. Rozsudek si nikdy nevyslechl.
Jedno je jisté: kolem prezidenta Borise Tadiče a jeho koalice Za evropské Srbsko se sdružilo obrovské množství lidí. Ti, kteří jsou proti samostatnosti Kosova, i ti, kterým odtržení provincie nevadí. Ti, kteří by Mladiče do Haagu vydali, i ti, kteří nemají o Haagském tribunálu valné mínění. Lidé jasně řekli, že chtějí do Evropy. Bohužel se voliči teď každý den budou v televizi po několik týdnů koukat na koaliční vyjednávání plná intrik a mnohoznačných frází. Jestli bude Srbsko skutečně proevropské, se uvidí až ve chvíli, kdy bude mít proevropskou vládu.
- Boris Tadić autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/215/21420.jpg
- Povolební oslavy v Srbsku autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/215/21419.jpg
- Haagský tribunál autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/195/19435.jpg
