Mikuláš ztratil plášť…

… Mikuláška sukni; dali hlavy dohromady, byli oba smutní. Tak se praví v prastaré říkačce. Den svatého Mikuláše, zatím považovaný za více méně svátek dětský, by letos měl být svátkem pro současnou politickou scénu i pro občana. Konečně bychom se mohli dočkat vlády. Mirek Topolánek to alespoň slíbil.

A bude to, věru, vláda mikulášsky pestrá. V punčoše přinese pamlsky i uhlí. Samozřejmě jak si co kdo bude vykládat. Někoho potěší, že nadílka nebude obsahovat pouze modré ptáky. Jiného naopak naštve, že se v ní budou předvádět sociální demokraté. K tomu, aby svatosti svátku bylo učiněno zadost, přibudou i lidovci. Dle někoho klidná síla, pro jiného "černé zadky”. Ano, každý si najde podle svého gusta potěšení i naštvání.

Po selském rozumu si mnohý z obecenstva řekne, že tohle přece mohli naši zvolenci udělat už dávno. Nebylo třeba všelijakého zpočátku zábavného a dráždivého, pak už nudného a únavného pošťuchování na politickém smetišti o privilegium vůdčího kohouta. Jenomže to by přece nebylo to pravé české ořechové, kdyby se politika nečinila bez všelikých nátlaků, úskoků, nedodržených slibů, vzájemných osočení a urážek i následných objetí, ba téměř líbaček. Vždyť kdyby všechno kráčelo hladce, řešení se prováděla bez konfliktů a triků, mohli bychom my, veřejnost navyklá na všelijaké ty drsné a směšné triky, povědět: "To bylo nějak podezřele jednoduché! Copak se za tím asi skrývá za kulišárnu?!”

Nicméně totéž povíme i teď. A vskutku na to máme právo. Nejdřív se nemohli dohodnout ani na tom, že si po použití záchodu mají umýt ruce, a nyní se bratříčkují, holoubkové! Kdo ví, kdy budou vlastně ty předčasné volby, budou-li… Vkrádá se podezření, že by mohla nastat jakási varianta opoziční smlouvy. Tentokrát s křesťanskou výpomocí lidovců, kteří by to celé jaksi posvětili.

Nabízí se řada variant budoucnosti, včetně té, že po delším čase zmizí současný preferenční náskok ODS a sociální demokraté zase získají. Nejspíš i proto se mnozí občanští demokraté na Topolánka kvůli kompromisu zlobí. Aby ona úvodní říkánka nakonec nebyla spíše než o Mikulášovi o šéfovi ODS a v konci prvního verše se nehovořilo nikoliv o ztrátě pláště, ale tváře. Taky se to „tak nějak” rýmuje. V každém případě ale zatím nikdo z těch, kdo dali hlavy dohromady, není smutný. Kupříkladu ve středu se pánové Klaus a Topolánek srdečně vychechtali do sytosti. O lidovcích by se nakonec dalo připomenout, že když se dva perou, třetí se směje. Jiří Paroubek si může mnout ruce a těšit se, že kdo se směje naposled, řehtá se, jak známo, nejlépe.

Inu, počkejme. Možná nám Mikuláš doopravdy nadělí vládu a k Vánocům dostaneme dáreček v podobě zjištění, že slepený kabinet alespoň nějak funguje. Při Novém roce by si ovšem měli naši politici dát zásadní předsevzetí, že toto chystané vládní uskupení je politický kompromis, ne cesta k moci a prebendám, podobná už řečené opoziční smlouvě. Dva takové handly během jednoho desetiletí by úroveň české politické scény dostaly ještě kamsi níže než do suterénu, v němž se podle některých ohledání v současném čase nachází.

Vydáno pod