Poprvé (a asi i naposled) v životě letím do Ameriky. Proč? Jen tak. Syn, který tam byl už několikrát, mi řekl, že než umřu, měl bych vidět Ameriku. Když pominu, že z toho mimoděk plyne, že syn usoudil, že vypadám na umření, přišlo mi to jako dobrý nápad, a tak jsem řekl, že poletím. Letenka z Prahy do Ameriky a zpět stála méně, než moje oblíbená elektrická koloběžka – asi 9500 Kč. Mezinárodní řidičský průkaz stál 50 Kč – napadlo mě, že zavezu do Českého domu v New Yorku své knihy a CD a DVD. Pas nestál nic.
Jak dlouho jsem už neměl v ruce cestovní pas?! Vždyť na cesty po Evropě ho už léta netřeba! Dojal mě ten nápis na jeho obalu: EVROPSKÁ UNIE, ČESKÁ REPUBLIKA. Já, hlupák, jsem v tom našem českém kocourkově pro samé půtky o Lisabonské smlouvě a volební taškařice, pro naši malost a chytračení, úplně zapomněl, že díky žádosti předsedy vlády Václava Klause z roku 1994 a díky našemu desetiletému úsilí, jsme od roku 2004 EVROPANÉ!
Zalistoval jsem svým novým pasem a četl: Držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni, jichž se to může týkat, se žádají, aby v případě potřeby poskytli držiteli tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva.
Vzhledem k tomu, že tato věta je v mém pase napsána pouze česky, nelze s žádnou velkou ochranou asi moc počítat.
Dále jsem četl: Tento pas je majetkem České republiky. Platí pro všechny státy světa. Tento cestovní pas obsahuje 34 stran.
Zvláštní směs úředního patosu a věcnosti.
A to je všechno, co se můžete v pase dočíst. Rád bych si ještě něco dočetl o tom, že Česká republika je odvěkou součástí Evropy a jak hodně stála o to, stát se členem Evropské unie. Ale na to jsme dnes už zapomněli. A taky by se to do pasu psát nehodilo.
Polaskal jsem se tedy se svým novým pasem a odlétám. Zdalipak mě můj nový pas s čipem s telemetrickými údaji ochrání i od pádu letadla?
Sbohem stará dobrá Evropo, sbohem Česká republiko, je možné, že spadneme a já už se do tebe nikdy nevrátím.
Stane-li se tak, věz, že s pasem Evropana se mi umíralo sladce.
