Když Lennon a McCartney zpívali She’s Leaving Home o dívce, jež utekla z domova, jejich velkolepé sbory (údiv a zklamání rodičů, kteří jí přece obětovali všechno) promlouvaly ke každému z nás: jádrem střetu generací je ono cosi uvnitř, které jsme tolik let museli zapírat.Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010 Přichází kreativní exploze. Měříme-li druhou polovinu 60. let tím, co z její popkultury přežilo dodnes, stěží to vyjádřit střízlivěji. Atmosféru doby nejadekvátněji vyjadřuje a posouvá hudba. Rolling Stones vydávají Aftermath, Bob Dylan Blonde On Blonde, Byrds Fifth Dimension, Beach Boys Pet Sounds, Doors Break On Through (To The Other Side), Mothers Of Invention Freak Out, Jimi Hendrix Are You Experienced?, Janis Joplin Big Brother And The Holding Company, Pink Floyd The Piper At The Gates Of Dawn. Půl milionu diváků pak sleduje v americkém Woodstocku dvaatřicet mší nové víry - rocku (podle časopisu Rolling Stone jedna z padesáti klíčových událostí v historii rockové hudby).
Lennon - ENIGAMI 3. Vzestup. Vrchol. Virus
Milníky éry jsou alba Beatles Rubber Soul, Revolver a Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band.
Jazyk a zvuk písně jsou pro mě (kromě toho, že jsou to vibrace) pokusem popsat sen. Protože nám chybí schopnost telepatie, pokoušíme se ověřit si navzájem to, co věříme, že v nás je. Ale ať to vyjádříme jakkoli, nikdy to není takové, jak jsme to vyjádřit chtěli.
John Lennon 1970 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Beatles rozšířili popmusic o inspirace ze symfonické hudby, orientálních nauk, výtvarného umění, literatury, filmu a televize, vtáhli do ní politická témata.
The Beatles - Within You Without You/Tomorrow Never Knows
A jiskra neběží jen populární kulturou.
Chtěli jsme vyhlásit nezávislost a vytvořit něco nového: naléhavějšího, vznešenějšího a intenzivně vnímatelného smysly. Signálem, že rozumíte poselství a patříte k hnutí, byl dlouhé vlasy a minisukně.
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Není to ale jen radostný happening: odpor proti starému řádu se i vyhrocuje. Ve Spojených státech propukají rasové nepokoje, vzniká hnutí Černých panterů (radikální afroamerická revoluční organizace Black Panther Party For Self-Defense, jejíž leader Bobby Seale vysvětlil černým Američanům, že kdo si nedokáže ušetřit na vlastní zbraň, ten je out). I na konzervativním jihu začínají černoši studovat na dosud bílých univerzitách. Počet amerických vojáků ve Vietnamu dosahuje půl milionu a branci pálí povolávací rozkazy: odmítají umírat ve válce, s níž nesouhlasí a demonstrují za ukončení konfliktu.
O jarních prázdninách 1967 se v sanfranciském Haight-Ashbury shlukují studenti: začíná éra hippies. Miloš Forman ji shrnul ve filmu Hair (1979): překvapení, jako když mezi cvičené, se vším smířené cirkusové pudly dorazí lvíčata z džungle. Dietou 50. let (neutrácíme, ale spoříme, emoce a soukromí ukrýváme a v padesáti dosáhneme vrcholu života, když se staneme hlavními účetními) vyhladovělá generace chce vidět všechny obrazy najednou, východ i západ slunce naráz. Souvisí to se zásadní proměnou způsobu, jak se prosadit ve společnosti: už ne dosloužit se skromného povýšení ke konci kariéry, ale drzý break a okamžitý úspěch všem na očích.
Na Měsíci přistávají první lidé - hrdinové z NASA a kostí :). Z Londýna do New Yorku doletíme Concordem za tři hodiny, transplantujeme srdce, máme spoustu energie. Nemáš peníze? Půjč si. Jsi unavený? Vezmi si prášek. Nespíš? Vezmi si jiný prášek. Á propos - drogy. Ještě ne metla, ale módní hra kreativních intelektuálů: uvolnění, inspirace, obrazy metající kozelce (scenárista a režisér Pavel Juráček napsal ve svém deníku, že jeho kreativitu tou dobou stimuloval fenmetrazin, což s ním sdílel i kamarád jménem Václav Havel).
Drogy se staly politickou i osobní deklarací a zákulisním palivem nových hnutí - a zejména populární hudby. Mnohé z toho, co v ní vzniklo koncem 60. a začátkem 70. let, se dotklo nebe - album Astral Weeks Vana Morrisona, Exile on Main Street od Rolling Stones, White Album od Beatles. A oslniví byli i další: Roxy Music, David Bowie, Grateful Dead, Beach Boys, The Band, Crosby, Stills, Nash & Young, Pink Floyd, Led Zeppelin, The Who. Jedna z mých dcer uchovává všechny mé vinylové desky z té doby a koupila i přehrávač, na kterém se dají pouštět. Úvodní akordy některých velkých rockových hymnů ještě dnes vysílají chvění do mé páteře.
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Jedním z detailů, v nichž je ukryt ďábel, je Lennonovo prohlášení pro London Evening Standard (4. března 1966): „Jsme teď populárnější, než Ježíš. Nevím, nad čím se voda zavře dřív - zda nad rockem či křesťanstvím.“ Konzervativní protestanty z oblasti Bible Belt na jihu USA to pobouřilo natolik, že pálili desky Beatles (jako když v 18. století konzervativní katolík Koniáš zabavoval a pálil knihy protestantům) a z amerického turné v roce 1966 jim udělali takový očistec, že Beatles uvažovali o rozchodu a konci kariéry.
Lennonovo ironické ohlášení božského postavení Beatles, o němž se před albem Revolver mohly vést spory, se po jeho vydání ukázalo jako celkem realistické. Západní mládež (…) měla pocit, že Beatles prostě vědí - že mají klíč k běhu událostí.
Ian MacDonald Revolution In The Head, 1994
A právě to, že reflektovala adekvátní postřeh, bylo na té hlášce nejznepokojivější: výrok odkazuje na tektonický zlom v civilizaci. Od chvíle, kdy se Kennedy (s trochou nadsázky) stal v roce 1960 prezidentem proto, že v televizi vypadal lépe než Nixon, se tyranie obrazu technologicky i marketingově etablovala natolik, že ve druhé polovině 60. let už mohla projekce třeba právě hvězdy showbusinessu dorazit jak do Vatikánu, tak na Wall Street, k Indickému oceánu, do afrických chatrčí i mongolských jurt, tedy i tam, kde se Biblí věru nelistovalo. Začala rekonstrukce světa, v jejíchž troskách dnes vězíme. A Lennon - zlého netuše - pomáhal otevřít Pandořinu skříňku a byl mezi prvními Riders On The Storm této transformace, kteří se virtuálně rozprostřeli po světě a začali ovlivňovat veřejné mínění víc než politici, vědci či kněží.
Myslím, že Bůh je jako elektrárna. Že je to nejvyšší síla, a že není dobrý ani zlý, černý ani bílý. Jenom je. A my využíváme ten zdroj energie a děláme, co chceme. A ta elektřina může lidi buď zabíjet, anebo jim může svítit.
John Lennon 1970 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Beatles nabyli dojmu, že tak jako v popmusic uspějí i jinde a začali revolučně podnikat a měnit svět. A protože byli známí, věřilo se, že budou mít pravdu. Typické riziko: uzraje třeba situace, kdy je vhodné zvolit místo politiků, kteří ztratili kredit, nové - důvěryhodné. Které? Necháme si poradit. Od koho? Od populárních umělců (myslíme si, že jsou chytří jako lékaři nebo advokáti, které hrají). Tyto autority (už proto, že zpravidla studují role, nikoli právo, ekonomii či politologii) ovšem nemívají informace, nutné pro kvalifikované rozhodování. A tak jim často stačí, že parta zdiskreditovaných politiků opustí starou stranu a založí novou. Stejní lidé, nové logo - pro umělce (kteří nám bez analýzy, v okamžitém hnutí mysli emotivně poradí, koho volit) dostatečná změna. Lidé je následují - a pak se diví. (Operovat bychom se od Johna Lennona nenechali, tolik sebezáchovy v nás je. Poradit si od něj, co s celým světem a vlastním životem, ale klidně necháme.)
Beatles měli dost toho, jak to tehdy fungovalo v showbusinessu: byl nositelem kreativní energie ovlivňující svět, ale poměry v něm byly podle nich středověké. A proto konec poníženého leštění klik! Ve své firmě Apple otevřeli dveře talentovaným lidem: kdo umí, dostane peníze na projekt. Tedy pokus o minimálně švédský socialismus, což byl pro Británii, řekněme, test integrity. Po propadáku, jímž byl jejich televizní film Magical Mystery Tour, jenž Britům otrávil Vánoce 1967, byl jejich business trip:) dalším skokem bez padáku. Nepřiměřené sebevědomí souviselo i s tím, že přišli o manažera Briana Epsteina (zemřel v srpnu 1967). Už víme, že Beatles víc miloval, než efektivně řídil, zárukou jistého civilizačního standardu jejich byznysu přesto byl. Po jeho smrti se otěží chopila bohorovná mentalita no problem/no limit odpovídající jízdě na horské dráze vzrušující dekády - a začalo to drhnout.
„Mívám pocit, že od vraždy Johna Kennedyho jde všechno z kopce,“ říká ve filmu JFK prokurátor Jim Garrison (Kevin Costner), který znovu otevřel případ atentátu na prezidenta, senátoru Russellu Longovi (Walter Matthau). Není těžké mentálně se zaseknout v pocitu, že svět mohl být jiný, nebýt vražd Kennedyho a Lennona či porážky revolt z konce 60. let. Právě tehdy ostatně Lennon s Kennedym kandidovali (v rámci televizní popkultury) na Muže dekády (1960 - 1970). Projedeme-li ale křižovatky paměti s otevřenýma očima, uvidíme, že virus nemoci, jež se rozvinula až do současné globální pandemie, je v organismu světa právě od časů Kennedyho, Lennona a vzpour 60. let. Kennedy byl prvním nájemníkem Bílého domu, jehož provázela spíš popularita filmové hvězdy, než tradiční respekt k panovníkovi.
Postřeh, že lidé, kteří sledovali předvolební debatu Kennedyho a Nixona ne v televizi, ale v rádiu, měli zato, že vyhrál Nixon, je podstatný víc, než si myslíte. Kennedyovsko-lennonovská změna světa vysílala atraktivní signály, které, zdálo se, nesly velké poselství, ve skutečnosti ale měla mělké fundamenty. Nová doba, jejíž profil čím dál víc určovala televizní kultura, absolutizovala nekomplexní osobnosti. (V kulisách současného malého českého divadla se to dá demonstrovat třeba na Radku Johnovi, jemuž právě televizní virtualita propůjčila nadpřirozené schopnosti. John je prodal ve volbách a teprve když se ocitl na druhé straně a zpod mediální ochrany se - ať už z jakéhokoli důvodu - dostal spíš pod mediální palbu, přišel audit, který ukázal, jak to je). Respektovat Lennona jako muzikanta má jistě smysl i dnes. Mediální virtualita, které vděčil za svou kariéru v popkultuře, z něj ale učinila univerzálního manažera světového pohybu.
Manévruji s lidmi, to je práce vůdců. Aranžuji situace, ve kterých budu proti ostatním ve výhodě. Je to jednoduché - ostatně, jiní se mnou taky manévrují. Nebuďme tak upejpaví: je to záměrné a promyšlené manévrování, jak se dostat do situace, kterou chceme. To je život, ne?
John Lennon 1970 (David Bennahum: The Beatles After The Break-up, 1991)
Krátce před smrtí to korigoval. (Ačkoliv to připomínalo koketérii Václava Havla, jenž nechtěl být prezidentem, ale nakonec se obětoval, načež vyvinul úsilí, aby byl zvolen opakovaně a v úřadu zůstal 13 let :)
Jaký je to pocit, vědět, že lidé čekají na vaši desku, protože jste pro ně něco jako prorok? Když jste se po letech vrátil do studia natáčet Double Fantasy, někteří z vašich příznivců říkali: Tak jako definoval 60. a 70. léta, bude definovat 80.
To je dost skličující. Vždyť neříkáme nic nového. Za a) už jsme to řekli a za b) řekla to i miliarda jiných lidí.
Vaše písně ale nesou zprávy.
Neříkáme nic víc, než Tohle se přihodilo nám. Posíláme pohlednice. Nedopustím, aby se z toho stalo Já jsem buditel a vy ovce, kterým ukážu cestu.
John Lennon rozhovor s Davidem Sheffem pro Playboy, 1980
Revolta 60. let nebyla souvislou duchovní pevninou jako například, ateisté prominou, křesťanství. Přitom právě odklon od něj je jedním z civilizačních posunů, které tato revolta přinesla. Zasáhla to podstatné: obsah víry a její pozici v našem hodnotovém žebříčku, ač formálně se chození do kostela jako alibismus leckde zachovalo. Obsah křesťanství v našich mozcích a duších ale nahradilo buď materialistické užívání dne a hrdý pocit, že jsme se zbavili pověr, anebo žonglování s ideologiemi, naukami a vírami, jež přivál právě rej 60. let. Tento karneval jich ale použil spíš jako zrcadel, v nichž když se zhlížel, zdálo se mu, že mu to sluší.
Extrapolací životů těch, kteří jako junioři laškovali s LSD a marihuanou, pendlovali mezi Woodstockem a demonstracemi proti Johnsonovi, Nixonovi a vietnamské válce, a pálili povolávací rozkazy, bylo stejně instantní štěstí středního věku. Vypadá to jako zrada ideálů, ale je to logické pokračování: nechali se ostříhat, převlékli se a rozjeli kariéry, přitom ovšem používali stejnou formuli: štěstí a naplnění neodkládat, ale konzumovat okamžitě.
Ze zpětného pohledu je jasné, že revoluce z roku 1968 vedla (…) k velkému nesmyslnému úvěrovému boomu devadesátých a nultých let - k úvěrovým bublinám, které vytvořily deregulované banky.
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Deregulace bank (odstranění překážek v cestě svobodného finančního podnikání) odpovídá étosu 60. let: zbavme se pout. Zbavili jsme se jich všude: v ložnici, na univerzitě, na burze. A bublina dluhů za domy, byty, auta, nábytek, televize, počítače, dovolené a všechno ostatní se nafoukla. Majetek a způsob života, který se tak stal standardem, ovšem neodpovídal životní úrovni, na niž by planeta měla zdroje (ani na dluh to nemohl mít každý). Z bipolárního světa východ - západ vznikl bipolární svět bohatý sever - chudý jih. A pak se zjistilo, že i bohatství severu bylo falešné, neboť na dluh.
Patřím do tvrdého jádra zodpovědných - vinen v plném rozsahu. Narodil jsem se 21. května 1950. Baby boomer jako vyšitý. (…) Dnes si kladu otázku: co smysluplného můžu vytěžit z oněch desetiletí, která jsem prožil? Do jaké míry jsme - já osobně i celá má generace - měli nezasloužené štěstí, které jsme vyfoukli jiným?
Will Hutton The Baby Boomers And The Price Of Personal Freedom - The Observer 22. srpna 2010
Trvale udržitelné planetární bratrství z Lennonovy Imagine je možné jen mezi františkány, nemůže fungovat mezi miliardou nestřídmých konzumentů. A právě o to se generace 60. let iluzorně pokusila, když otevřela globální krám se spekulativní leasingově-hypotékovou budoucností. A když pak na stole přistál účet, jeli v tom už všichni, takže další generace tuto nekrytou expanzi ega 60. let budou muset zaplatit.
Odpověď na otázku, jak si představit svobodnou budoucnost a kudy se za ní vydat, měla tehdy znít jinak: do naší svobody bude patřit jen to, co si můžeme dovolit. Což je ovšem diverze: něco takového říkají náboženští blouznivci a ekoteroristé, že? A ani tehdy by na to neslyšely davy mladých a neklidných na demonstracích či ve Wodstocku. Nová víra v jiskřivý chaos a změnu všeho nelákala stoupence na tiché, šedivé, kontemplativní odříkání, ale na hlučnou, barevnou, extrovertní zábavu a utrácení - ostatně, po upjatých 50. letech to těžko mohlo být jinak. Zavládl ateistický kult užívání dne, zábavy a mládí, který se tvářil bohorovně (máme formuli nového světa a nekonečnou energii) - a od začátku se až dětinsky děsil všeho, co připomínalo zodpovědnost, nemoc, stáří a smrt.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších událostí života Johna Lennona:
Vrátit se na předchozí kapitolu
Pokračovat na další kapitolu
- Lennon - Enigami autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2153/215214.jpg
- Rubber Soul (1965), Revolver (1966), Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band (1967) zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215877.jpg
- Herečka Jane Fondová mluví k demonstrujícím univerzitním studentům v Jižní Karolíně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215878.jpg
- Apple Boutique zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215879.jpg
- John F. Kennedy se synem Johnem před Bílým domem zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2159/215881.jpg