Eva Moralese, prvního indiánského prezidenta Bolívie není třeba zdlouhavě představovat. Levicový politik se, podobně jako Hugo Chávez ve Venezuele, snaží o výrazné sociální reformy a přerozdělování národního bohatství ve prospěch velké většiny chudých obyvatel. Užívá si proto i jejich velké a oddané podpory. Čelí ale také kritice a útokům ze strany těch bohatších vrstev, především z provincií ve východních oblastech země. Teď se pod Evem Moralesem pořádně houpe křeslo. Už tuto neděli hraje o vše.
Latinské oči Filipa Kandy: Rozdělená Bolívie - Udrží se Evo?
Přibližně 4 milióny Bolívijců mají v nedělním referendu rozhodnout o tom, zda má prezident země, a také 8 guvernérů - mnozí z nich tvoří opozici proti Moralesovi, pokračovat ve svých funkcích.
Referendum polarizaci země nevyřeší
Byli to právě guvernéři 4 východních provincií (Santa Cruz, Beni, Pando a Tarija), kteří tento proces nastartovali. Nebo přinejmenším uspíšili. Už nechtěli dál tolerovat sociální programy prezidenta Moralese, které právě východní provincie nejvíc financovaly. Už dál nechtěli doplácet na chudý vysokohorský západ. Chtěli autonomii. A také si ji vyhlásili a v regionálních referendech nechali schválit (viz můj blog z 27. června).
Evo Morales odpověděl protiútokem. Vědom si své podpory u velké většiny chudého obyvatelstva, vyhlásil referendum o svém (ne)odvolání z funkce. Počítal totiž s tím, že pokud vyhraje, posílí tak svoji autoritu a pravomoci, zabrzdí snahy východních provincií o autonomii, a snáz prosadí ústavní změny potřebné k pokračování jeho sociálních programů. Mimo jiné, prosazení nové ústavy by zajistilo nejchudším západním provinciím větší přístup k bohatství plynoucímu z vývozu zemního plynu (z východu), přerozdělení zemědělských pozemků ve prospěch nejchudších, zvýšení minimálního platu, důchodů, rozběhnutí dalších sociálních programů, a to vše by zase zpětně posílilo Moralesovu pozici mezi voliči a jeho naděje na znovuzvolení. A jak vše pravděpodobně dopadne?
Pokud se nestane nic neočekávaného, lze předpokládat, že prezident Morales v referendu zvítězí. K jeho odvolání by bylo třeba nejmíň 53,7 % hlasů proti němu (přesně takovým poměrem totiž Morales zvítězil v prezidentských volbách v roce 2005). Podle všeho ale v referendu zvítězí i většina regionálních guvernérů a pravděpodobně i ti z východních provincií, kteří jsou vůči Moralesovi v opozici. K jejich odvolání by totiž bylo zapotřebí 50 % + 1 hlas.
Takže polarizace v Bolívii se referendem nejspíš ještě prohloubí. A co to může pro zemi znamenat v budoucnu? Buď budou obě strany (prezident i stoupenci autonomií) muset připustit některé ústupky, nebo se situace bude dál vyhrocovat, budou hrozit sociální střety a vyloučit bychom nemohli ani ozbrojený konflikt.
Osa: Kolumbie - Spojené státy - Afgánistán
Na závěr bych rád zmínil ještě jednu událost, která byla v uplynulém týdnu zprávou: Do Afghánistánu přiletělo na obhlídku několik vojenských důstojníků kolumbijské armády. Kolumbie by se totiž ráda - pod hlavičkou Severoatlantické aliance - podílela na vojenské operaci v Afghánistánu. Jakoby už ve vlastní zemi přemohla levicové partyzány, nastolila klid, a mohla tak šířit demokracii v zahraničí…
Kolumbie a Afghánistán jsou na první pohled naprosto vzdálenými a odlišnými zeměmi, s odlišnou geografií, společností a kulturou. Přesto mají také mnoho společného - v obou zemích existuje rozsáhlé politické násilí, Kolumbie i Afghánistán jsou významnými výrobci drog (Afghánistán je největším světovým výrobcem opia a Kolumbie je největším světovým výrobcem kokainu) a obě země také proti narkoobchodu bojují. Mohou tak proto sdílet mnohé zkušenosti. Obě země jsou současně významnými spojenci Spojených států ve svých regionech a přijímají od Spojených států výraznou politickou i vojenskou pomoc. Je náhoda, že William Wood, velvyslanec USA v Kolumbii v letech 2003 - 2007, teď působí na americkém velvyslanectví v Kábulu? A konečně, v Kolumbii už i v minulosti cvičilo a sbíralo zkušenosti několik afghánských vojenských specialistů.
Zdá se to tedy jako perfektní model. Ovšem, přinese očekávané výsledky? Má smysl zavádět v Afghánistánu strategie, které ještě ani v Kolumbii nepřinesly pozitivní výsledky? Strategie a boj proti drogám v Kolumbii se dostávají pod stále častější palbu kritiky. Upozorňoval jsem už i v blogu z 18. července, že podle OSN se zemědělská plocha osázená kokou v Kolumbii naopak zvětšuje. Analytici se sice shodují, že Kolumbie má sice největší a nejlépe vytrénované a připravené protidrogové jednotky na celém světě, ovšem na rozsáhlé území země (a to platí i pro Afghánistán) se vojenské jednotky kvůli vnitřnímu konfliktu vůbec nedostanou.