"Říká se správně, že Spojené státy dosáhly vždy úspěchu, když jejich předáci porozuměli charakteru změn ve světě. Nemám pochyb o tom, že Barack Obama je právě takovým typem prezidenta. Je si vědom toho, že s politikou minulosti jeho země už nemůže aspirovat na udržení hegemonie v uspořádání národů, které spolupracují ve všeobecném zájmu v éře globalizace". Tato slova pronesl na adresu zvoleného prezidenta USA Diego López Garrido, španělský státní sekretář pro EU, člověk, který byl v září na návštěvě Prahy, a s kterým jsem také mohl natáčet rozhovor pro Českou televizi. Už tehdy mě zaujal svými neobyčejně uspořádanými a pragmatickými názory na budoucnost EU. Proto si od té doby vyhledávám i jeho další prohlášení a názory. A rád bych se s nimi tentokrát podělil i s mými čtenáři tohoto blogu.
Ohledně onoho charakteru změn ve světě López Garrido dál říká: "Už dávno nejde o to zastavit německou nebo sovětskou expanzi, jako v minulém století. Provádět stejnou politiku vůči Číně nebo Rusku dnes nemá smysl. Dnes jde o to věnovat se problémům velkých migračních toků, klimatickým změnám, jde o to zabránit energetickým, finančním a potravinovým krizím, zabránit teroristickým útokům, které nevycházejí ze států, ale z nadstátních fundamentalistických organizací. Obama, soudě podle jeho projevů během kampaně, to všechno dobře ví".
López Garrido dál tvrdí, že Obama se jistě nevzdá amerických cílů, kterými bude nadále zůstat nejsilnější světovou mocností, co se ekonomiky a vojenské síly týká. Nicméně jeho prostředkem a doktrínou pro mezinárodní vztahy bude dialog s Evropou prostřednictvím NATO a EU. Obama ví, že jeho program změny bude možný jen ve spolupráci s Evropskou unií. Řekl doslova: „Evropa je prioritním partnerem Spojených států“.
Španělé patří v Evropě mezi ty země, které se vstupem do EU obohatily nejvíc. Po pádu Frankova režimu bylo Španělsko ještě v druhé polovině sedmdesátých let poměrně zaostalou zemí. V osmdesátých a devadesátých letech ale dokázalo výborně zužitkovat výhody členství v Unii a evropské fondy k vlastní hospodářské transformaci a rozvoji. I proto jsou Španělé za vstup do EU dodnes vděčni (i přes časté stesky, že s eurem je všechno dražší). V globálu mělo členství pro jejich ekonomický růst (v minulých letech srovnatelný třeba s Francií či Itálií a mnohem vyšší než v Řecku či Portugalsku) mimořádný význam.
I proto dnes patří Španělsko mezi hlavní motory evropské integrace a Česká republika je kvůli euroskepsi jejích státních představitelů a velké části národa z Pyrenejského poloostrova viděna jako problematická země potížistů. Rezervovaný postoj českých představitelů k evropské integraci souvisí určitě i s nadstandardními vztahy Prahy se Spojenými státy. A právě Washington za osmileté vlády George Bushe s Evropou zrovna prioritní vztahy neměl. Kolik světově důležitých rozhodnutí Washington za Bushe přijal unilaterálně bez ohledu na názor Evropy? Bez souhlasu OSN a EU? To se teď Obama chystá změnit. A lze očekávat, že i s Českem bude jednat míň na bilaterálním základě a víc prostřednictvím Evropské unie, vůči které ale přední čeští státníci vyjadřují stále větší skepsi…
Příští důležitý summit EU a USA se bude konat v první polovině příštího roku ve Washingtonu. A bude to jistě summit plný očekávání. Bude vůbec prvním summitem EU-USA, kdy americkým prezidentem bude Barack Obama, a bude to také poprvé, kdy EU na tuto vrcholnou schůzku povede Česko jako předsednická země. Už k tomu má druhé logo, ale obsah je stále nejasný.
