Letní prázdniny jsou v plném proudu, málokterý úřad funguje. Kdo mohl, zavřel krám a odjel k moři do Chorvatska nebo aspoň k jihočeským rybníkům. Zůstali ale silniční dělníci. Pražský magistrát usoudil, že bude nejlepší rozkopat a opravovat všechny hlavní komunikace města najednou a v době, kdy jsou Pražané pryč. Místo těch ale do města přijeli zahraniční návštěvníci. Na ty se příliš nemyslelo a jejich autobusy teď bloudí mezi uzavírkami (Štefánkův most, Palackého most a nábřeží, Most barikádníků, Letenský tunel a další..).
Nákup spojenců
Latinská Amerika ale takový výpadek v srpnu nezná. Tam se volna, prázdniny a fiesty koncentrují do doby Vánoc a konce roku. V srpnu vše běží v plném proudu. Tak třeba na Kubě se připravují na 81. narozeniny veterána revoluce, Fidela Castra. Oslaví je 13. srpna. Připravují se pochopitelně oficiální místa, ale i běžní Kubánci. Především ty zajímá nejvíc, zda se po dnes už roční odmlce Castro ještě někdy vrátí.
Mezitím jeho nástupce, jiný revolucionář, venezuelský prezident Hugo Chávez, vyrazil na další cestu po bratrských zemích Jižní Ameriky. A zatímco až dosud v minulosti, to bývali představitelé mocných impérií, kteří si kupovali své spojence (ať pro podporu válek v zahraničí, hlasování v Radě bezpečnosti OSN nebo dalších aktivit), teď Chávezova nová cesta dokazuje, že získat spojence díky finančním a ekonomickým výhodám dokáží stejně úspěšně i představitelé levicových režimů a revolucí.
Příkladem je pondělní Chávezova návštěva Argentiny, jejímž jediným cílem byla finanční pomoc zemi na jihu kontinentu. Venezuela nakoupila od Argentiny dluhopisy za miliardu dolarů a pomohla vládě rovněž levicového prezidenta Néstora Kirchnera s řešením tíživé finanční situace. Dalších 400 miliónů dolarů investuje Venezuela do konstrukce a staveb zařízení v argentinském plynařském sektoru.
Oba kroky jen potvrzují strategické přiblížení obou zemí od nástupu argentinského prezidenta Kirchnera před čtyřmi roky. Venezuela také během letošní neobyčejně tuhé zimy (ta probíhá na jižní polokouli právě v těchto týdnech) Argentině výrazně pomohla dodávkami topného oleje.
Jako protislužba se v této souvislosti chápe argentinská podpora Venezuele v politických tématech: Buenos Aires například podporuje vstup Venezuely jako plnohodnotného člena do hospodářského uskupení Mercosur. Mnozí také poukazují na to, že hlavním cílem Chávezovy návštěvy Argentiny je pro Cháveze samého politika, zatímco pro Kirchnera ekonomika. Chávez navštívil Argentinu letos už podruhé. Poprvé to bylo v březnu, v rámci cesty po Latinské Americe, kterou tehdy podnikal paralelně s americkým prezidentem Georgem Bushem (každý po jiných zemích, ale ve stejné dny).
Úzká spolupráce Venezuely s Argentinou má (jak to všude, kde jde o Cháveze, bývá) také své kritiky. Ti poukazují na to, že poté co se Argentina obtížně vyvázala ze závislosti na Mezinárodním měnovém fondu, teď upadá do závislosti na Venezuele. Caracas totiž za poslední 3 roky odkoupil od Buenos Aires dluhopisy už za 4,2 miliard dolarů. A ani tato závislost podle kritiků nebude zadarmo. Na rozdíl od půjček MMF, teď v případě půjček od Venezuely, nebude muset Argentina tolik plnit závazky ekonomické, ale spíš politické. Půjde tedy především o spojenectví a mezinárodní podporu Venezuely a jejího pro Spojené státy kontroverzního prezidenta Huga Cháveze. Ovšem podobně tomu bývá i v těch případech, kdy své spojence získávají díky finanční pomoci i bohaté mocnosti s pravicovou vládou. V případě Venezuely a její ropou financované revoluce je vidět, že se levice dobře poučila. Chávez je trnem v oku pro Spojené státy. Stojí při něm ale už dnes pěkná řádka zemí, převážně z Latinské Ameriky, jako je právě Argentina, Brazílie, Bolívie, Ekvádor či Nikaragua.
A ani tam spojenectví a starosti pro Spojené státy nekončí. Nikaragua prezidenta Daniela Ortegy, někdejšího i u nás známého levicového revolucionáře, právě uzavřela významnou smlouvu o hospodářské spolupráci s Íránem. Teherán se zavázal k financování stavby průmyslových zařízení a infrastruktury, jedné významné vodní elektrárny, jedné nemocnice, desítky tisíc obytných domů a dvou mořských mol v tichomořském přístavu Corinto. To vše za stovky miliónů dolarů. Nikaragua má platit svým vývozním zbožím: kávou, banány a hovězím. Nové spojenectví Spojené státy zneklidňuje, ale byly to především ony, kdo Ortegovi k jeho návratu do prezidentského křesla nejvíc pomohl. Poprvé byl prezidentem jako někdejší partyzánský velitel a marxistický vůdce v osmdesátých letech. O moc přišel v demokratických volbách v roce 1990. Nikaragujci potom čekali na pomoc Spojených států, které ji zpočátku nové pravicové vládě slibovaly. Pomoc se ale v potřebné míře nedostavila a neoliberální reformy běžným Nikaragujcům jejich životní úroveň zlepšit nepomohly. Lidé tedy usoudili, že situace je mnohem horší, než si slibovali a loni, v roce 2006, zvolili Ortegu znovu.
