Pro parlamentní demokracii je důležitý fungující stranický systém, kde se strany střídají u moci. V Interview ČT24 to řekl děkan Právnické fakulty UK Jan Kuklík. Největší riziko proto vidí ve snahách tento systém oslabit. Důsledkem by mohla být politická nestabilita a průtahy při sestavení vlády. Lidé by se podle něj při volbách měli zabývat především programem jednotlivých stran a hnutí, nikoliv jen jejich líbivými hesly.
Kuklík připomněl, že volby jsou jedním ze základů demokracie. „V poslední době mám ale někdy pocit, že voliči k nim přistupují trochu jako k samoobsluze. Vybírají si podle toho, jak je nějaký produkt zabalen. Letošní volební kampaň k tomu také trochu sváděla,“ řekl v Interview ČT24.
Lidé by se podle něj měli zabývat i programem, ne jen líbivými hesly. Podstatné pro rozhodování by podle Kuklíka měly být také zásadní otázky jako postoj strany k Evropské unii, k členství v NATO nebo k parlamentní demokracii. „Domýšlet, co vlastně chceme, aby strany po volbách prosazovaly,“ dodal.
Každý rozumně uvažující člověk by měl jít volit
Letošní volby provází z některých stran varování před možným ohrožením parlamentní demokracie v Česku. „Rozhodně bych to nepodceňoval… S ohledem na to, co jednotlivé strany v kampani proklamovaly a s jakými cíli do voleb vstupovaly, je na místě na takové věci upozornit. Některé ze stran skutečně přichází s koncepty, které mají omezit parlamentní demokracii. To bychom neměli dopustit,“ upozornil.
Každý rozumně uvažující člověk by proto podle děkana měl jít k volbám, aby se potom nedivil nebo jen na poměry nenadával. Český ústavní systém má nicméně určité pojistky, jak případnému ohrožení liberální demokracie zabránit. V této souvislosti Kuklík zmínil často kritizovaný Senát.
Pojistka v kritizovaném Senátu
„V nějaké konstelaci se může ukázat jako dobrá pojistka proti složení dolní komory parlamentu,“ myslí si. Konkrétně zmínil například neuvážené změny ústavy. Ty se totiž bez většinového souhlasu Senátu neobejdou. Jako další pojistku pak vidí celou soudní sestavu. „Je také otázka, jaká by byla reakce společnosti na takové návrhy,“ dodal.
Pro fungující parlamentní demokracii je nutný do určité míry stabilizovaný systém založený zejména na politických stranách. V Česku jsou ale velké strany postupně oslabovány a podle Kuklíka na to neumí reagovat: „Nejsem si jistý, že reakce na oslabení je z jejich strany adekvátní. Jsou v zásadě v defenzivě a reagují na vývoj, místo aby přišly s nějakými pozitivními koncepty, jak krizi tradičních stran čelit.“
Toho podle něj využívají nově vzniklá hnutí či uskupení, která se často dokonce sama definují jako antisystémová. „Určitým fenoménem je snaha nebýt členem politické strany. Pro parlamentní demokracii je ale fungující stranický systém důležitý,“ zopakoval. Jako dobrý příklad uvedl Německo, kde ve volbách sice nově uspěla Alternativní strana pro Německo, základní strukturu systému ale nenarušila.
„Mám někdy pocit, že český volič chtěl tradiční strany vytrestat, měl by ale také přemýšlet, koho místo nich,“ poznamenal. Politické strany, které jsou součástí parlamentu, pak podle něj nemůžou samy sebe označit, že jsou proti establishmentu, když ho tvoří. „Je na voličích, aby zhodnotili, nakolik je uvěřitelné to, co o sobě jednotlivé strany tvrdí,“ dodal.
