V kolektivní psychice společnosti, stejně jako v té individuální, existují zvláštní zamotané uzly, komplexy spojů a výběžků, v nichž se tok psychické a výbušné emotivní energie neustále zadrhává a točí v kruhu: zakusuje se sám do sebe, polyká se a zase vyplivuje, jako vracející se proud na jezu. Vždy, když se na takový uzel narazí, dostává se společnost do podivné křeče, jako by ji zasáhl elektrický šok. Na povrch dění se vyvalují neduhy a neřesti, které se jindy šikovně skrývají. Takových chvílí je třeba využít. Je to jedinečná příležitost, jak cucek v psychice rozmotat, abychom se do jeho labyrintu už nikdy nechytili.
Miluj Kunderu!
Komplexy mají téměř vždy vlastní jména. Před rokem se o slovo přihlásil „komplex Kundera“. Diskuse o údajném Kunderově udání komunistické policii na začátku 50. let se ve chvíli proměnila v boj o autora. Ale ještě mnohem víc o míru obdivu a respektu k velkému českému spisovateli. Kdo si dovolil pochybovat o Kunderovi, zařadil se mezi nevděčníky. Ba co víc: stal se nepřítelem národa, který má tak velkých mužů jako šafránu.
Nakonec už nešlo o Kunderu, o jeho činy v padesátých letech, o jeho dílo, o vztah díla a osobního, politického života. Podstatné bylo říci: Mám rád Kunderu! Miluji jeho veliké dílo, které povyšuje i nás, malé Čechy! Komplex Kundera ironicky otáčel pozornost k nám, kteří chápeme a podle míry pochopení přebíráme větší či menší část jeho slávy a umělecké aury.
Další z českých kolektivních komplexů se probudil k životu před deseti dny, kdy se společnost začala prát o hodnotu a smysl filmového debutu bývalého prezidenta Václava Havla Odcházení. Komplex Havel rozkrývá podobné psychické pletivo jako v případu Kundera.
Místo diskuse o díle a jeho smyslu, estetické a jiné hodnotě, se rozběhl boj o Havla. O vztah k Havlovi a jeho celoživotnímu dílu, o vztah k osobnosti, k Prezidentovi, k Otci osvoboditeli! A opět o všem rozhodovalo hledisko lásky či nelásky. Máme rádi Havla, proto se nám jeho film líbí; ti, kteří film kritizují, ho rádi nemají. Jsou (musí) být hnáni zákeřnou zlovůlí a jsou nejenom zlí, ale většinou i hloupí, nevzdělaní, hodní veřejného opovržení.
Ve jménu lásky
Komplex Havel, tak jako před ním komplex Kundera, potvrzuje ověřenou pravdu, že láska je největší násilník a manipulátor. Ve jménu vznešené lásky k Havlovi se přepisují recenze a vytrhávají věty, aby bylo možné zlé pisálky tlouct po hlavě. Komplex Havel má potvrdit, že kritik je nepřítel umělce, v tom má česká společnost tradici už od Karla Čapka… Ve jménu lásky k velkému autorovi se podávají zaručeně správné výklady jeho poetiky a drama a jeho filmový přepis se „uvádějí na pravou míru“. Láska zapovídá jiný pohled, všichni, kdo se nedívají zamilovanýma očima, jsou slepí.
Láska nasazuje křídla, na nichž přilétá morální kýč: kdo jiný než bezbřehá láska může přirovnat odmítavou reakci na Havlovo Odcházení k nacistickému útoku na „zvrhlé umění“? Jak je možné, že se nikdo neozval a nezakřičel: „Zadržte: 'zvrhlé umění'? – chucpe, chucpe, chucpe!!!“ Cožpak opravdu stačí k přehnané historické paralele využít pár směšných vět hercepolitika Jandáka na sociální síti Facebook? A lze potom jednoduše Jandákovu kyselou slinu přisoudit všem, kteří vidí Odcházení jinak, což se prakticky stalo?
Komplex Havel: to je přehlídka slepoty, nedostatku odstupu, neochoty slyšet, a hlavně sebelásky, která odmítá uznat, že existují jiné oči, uši, mysl, jiná citlivost. I láska a empatie má své přirozené meze. Poslouchat názory tisíce Havlů – to by přece nebavilo nikoho, nejméně pak režiséra Odcházení.
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)
- Milan Kundera autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2417/241653.jpg
- Václav Havel zdroj: BUC - FILM http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2395/239472.jpg
- Premiéra filmu Odcházení autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2413/241287.jpg
