Přetřásá se nevpuštění českého prezidenta do australského parlamentu a je to z mnoha důvodů dobře. Především jako ukázkový příklad srážky politické bohorovnosti s bohorovností úřední, neboli exemplární netolerance jednoho k hlouposti druhého. Samozřejmě, Václav Klaus si mohl myslet, že má před sebou nedovzdělaného Aborigince, či dokonce potomka britského trestance, pro něhož hlava státu nic neznamená. Australan u bezpečnostního rámu zase mohl chtít dát lekci politikovi, který si podle médií na zahraničních návštěvách trapným způsobem přivlastňuje propisky. Ani jeden ovšem neprojevil ani náznak porozumění, natož smyslu pro humor, čímž se oba v tu chvíli ocitli na podobné (bohužel nepříliš vysoké) mentální úrovni.
Patrně se v tomto žabomyším střetu také oba cítili vítězi, třebaže prezident Klaus přišel o možnost propagovat své názory v televizi ABC a pracovník ochranky možná i o prémie. Je totiž jisté, že to se služební horlivostí – i přes striktní pravidla australského parlamentu – poněkud přehnal. Není myslitelné, aby hlavy států kdekoliv na světě procházely bezpečnostními skenery. Co kdyby některým zapípal senzor kovů? Musely by obracet kapsy nebo zouvat boty? Nešťastná byla i režie Klausovy návštěvy: proč nikdo nevyjednal prezidentskou výjimku? Nevhodné je také umístění televizního studia ABC v budově parlamentu: proč by pozvaný návštěvník studia měl prokazovat parlamentní stráži, že není terorista, když do parlamentu vůbec nemíří? Procházet rentgenovým rámem není nic příjemného už kvůli záření, ale hlavně proto, že se člověk cítí jako podezřelý. Navíc fyzické vyšetřovací praktiky některých pracovníků ostrahy v případě detekce kovu jsou vysloveně šikanózní, čeština má ostatně pro takový způsob šetření přiléhavé synonymum buzerace.
Na druhé straně nekompromisní postoj australské ostrahy ukázal Klausovi jeho vlastní tvrdou tvář ve vztahu k širokému okolí a byl mu celkem adekvátní odpovědí na léta povýšenosti a arogance. V živé paměti ještě jsou Klausovy majestátní pochody na oběd chodbami českého parlamentu, kdy jako předseda sněmovny s kamennou tváří a se švarnou sekretářkou po boku neuhnul protijdoucím ani o píď. Nezapomenutelné jsou i jeho přezíravé „odpovědi“ na otázky (jím neoblíbených) novinářů: „Neznám vás. Nemám pro vás žádnou zprávu.“ Hrdost a zvýrazněné sebevědomí mohou být akceptovány u jedinců nejvyšších morálních kvalit, ne však u lidí, kteří např. nerozlišují „čisté“ a „špinavé“ peníze a mají problém i s jinými mravními zásadami.
Možné ovšem je, že v „potrestání“ nafoukaného státníka byl i škodolibý záměr. Klaus vůbec není u protinožců tak oblíben, jak by rád předstíral. Jeho svérázné názory na globální oteplování pronášené za vysoké honoráře na konzervativních shromážděních jsou přijímány jen s rezervou a s ohledem na některé mnohem významnější záblesky Klausova zdravého rozumu. Produkční studia ABC zřejmě byla s diskreditací tvrdohlavého státníka docela srozuměna. Aspoň tomu nasvědčuje její nezájem o náhradní realizaci rozhovoru v hotelovém prostředí.
A s tou „neúprosnou přísností“ parlamentních ochranek je to také všelijaké. Pozoroval jsem to včera v recepci české poslanecké sněmovny: z pěti civilních návštěvníků jen dva museli projít rámem. Asi byli stejně nebezpeční jako Václav Klaus.
