Vraždí v přímém přenosu. Krutě a bez slitování. Bojovníci z Islámského státu (donedávna Islámského státu v Iráku a Levantě, ISIS) střílejí zajatce z řad křesťanů, jezídů nebo šiítů po stovkách. Jednou u řeky, jindy v poušti, přímo před vykopanými hroby. A pořízené záběry pak zveřejňují na internetu, a to i na sociálních sítích.
Vraždu amerického novináře Jamese Foleyho, kterému uřízli hlavu, pak ukázali doslova celému světu. Civilizovaný člověk nechápe, že něco takového je, v druhé dekádě 21. století vůbec možné, přesto tyto brutální masakry podporuje i mnoho obyvatel zemí Evropské unie!
Islamisté s evropským pasem
Podle průzkumu ICM Research provedeného pro ruskou agenturu Rossiya Segodnya totiž jen ve Francii souhlasí s aktivitami Islámského státu téměř 16 % Francouzů a své obdivovatele má i mezi Brity a Němci. Pravda, člověk musí být při podobných průzkumech obezřetný, na druhé straně ale příznivci Islámského státu rozdávají své letáky už i na londýnské Oxfrod Street. A v samotném Iráku či Sýrii nyní podle Spojených států bojuje na dvanáct tisíc cizinců z padesáti zemí, z nichž většina má evropské, americké a australské pasy.
Jen Canberra potvrdila, že nejméně patnáct Australanů už za Islámský stát položilo život, včetně dvou sebevražedných atentátníků. Celou Austrálii pak šokovaly záběry Khaleda Sharroufa, muže s australským pasem, který na Twitteru publikoval fotku svého syna držícího uříznutou hlavu syrského vojáka.
Od Washingtonu přes Paříž, Berlín, Prištinu až po Canberru tak politici a bezpečnostní experti horečnatě jednají, jak této hrozbě zabránit - tedy tomu, že se radikálové s pasy západních zemí vrátí domů a budou v těchto krvavých zločinech pokračovat. Těžko předpokládat, že tito „princové“, jak si v Sýrii a Iráku nechávají říkat, budou v Evropě dodržovat nějaká pravidla.
Proto se, bohužel, nemůžeme divit, že před belgickým židovským muzeem vraždil právě muž, který ve službách Islámského státu strávil rok a hned po návratu do Evropy zabil čtyři nevinné lidi. 29tiletý Francouz Mehdi Nemmouche tak spustil alarm i budíček pro celou civilizovanou Evropu. A možná pro celý svět.
Ve jménu Alláha?
Zločiny proti lidskosti, které by za kruté považovali i v nejhlubším středověku, páchají členové Islámského státu vždy ve jménu Alláha. „Alláhu Akbar, Bůh je veliký“ provolávali bojovníci Islámského státu poté, co po týdnech intenzivních bojů porazili kurdské jednotky a dobyli další město v Iráku-Džalavlá nacházející se 115 kilometrů severovýchodně od Bagdádu a následně vraždili všechny oponenty.
A k Alláhovi se obracel i vůdce Islámského státu: "Alláh nám nařídil, abychom bojovali proti všem nepřátelům a vedli svatou válku, abychom nastolili Jeho víru. Alláh řekl: ´Nařídil jsem vám bojovat za islám, a to i když se vám to nelíbí.´ A stejně tak je nezbytné prosadit islámské právo šaría", prohlásil po obsazení iráckého Mosulu Abú Bakr Al Baghdádí.
Právě tento fanatik se po vyhlášení chalífátu na obsazeném území v Iráku a Sýrii prohlásil za chalífu s tím, že bude vládnout ve všech dobytých oblastech a všem muslimům. Nic takového by však nemohl dosáhnout bez podpory místních. Ostatně podobně jako Boko Haram v Nigérii, kde mimochodem tato teroristická organizace úzce spolupracující s Islámským státem také nově vyhlásila chalífát.
Co vlastně láká tisíce mladých mužů z Austrálie, Velké Británie či Německa, že se vydají páchat zvěrstva toho nejhoršího druhu na Blízký Východ? V mnoha případech jde o frustrované mladíky, o delikventy či konvertity, jako u třiatřicetiletého Douglase McCaina z Kalifornie.
Mladý Američan, původně křesťan, konvertoval k islámu před deseti lety a teď padl v Sýrii při bitvě s Frontou Al-Nusrá. Ano, s organizací napojenou na Al-Kaidu. Islámský stát totiž odmítl uznat autoritu Al-Kaidy a aby přitáhl nové příznivce, musí být ještě krutější a militantnější, než organizace, které do své smrti velel Usáma bin-Ládin. A podle posledních odhadů se mu to daří. Jen v Sýrii totiž má už na padesát tisíc bojovníků, navíc vyzbrojených americkými zbraněmi včetně dlouhých raket, které po dobytí iráckého Mosulu získali na základnách irácké armády.
Nepřátelé na jedné lodi
Írán vyzbrojuje Kurdy se souhlasem či přihlížením Washingtonu, americké stíhačky bombardují pozice Islámského státu v Iráku a letouny, i když zatím jen výzvědné nyní Bílý dům vysílá dokonce nad Sýrii. Bez obav, že by je armáda syrského prezidenta Bašára Asada jakkoli ohrožovala. Ještě před několika měsíci něco zcela nemyslitelného.
Spojené státy se už před rokem horečnatě chystaly udeřit na Sýrii zmítanou občanskou válkou. Zbraněmi chřestily i arabské státy v čele se Saúdskou Arábií, která Asada nazývala „psem“ a chtěla ho zničit za každou cenu. Moc sunnitského Islámského státu se však od té doby rozrostla natolik, že Rijád otočil a nyní volá po společném boji proti „teroristům, kteří nemají s islámem nic společného“.
Saúdská Arábie bije na poplach od chvíle, kdy na začátku srpna vstoupili ozbrojenci z Islámského státu na území Libanonu. Král Abdalláh vzápětí přislíbil miliardu dolarů na výzbroj libanonské armády. Donedávna přitom Rijád finančně podporoval teroristy v Sýrii v boji proti režimu Bašára Asada.
Ohroženy jsou totiž nejen ropné monarchie na Arabském poloostrově, ale právě i Sýrie, Libanon a především Jordánsko. Země, která je doslova vlajkovou lodí všech západních zpravodajských služeb na Blízkém Východě. Osobní zájmy proto nyní musí ustoupit mnohem větší a nebezpečnější hrozbě. A my, Evropané, budeme muset přestat tolerovat všechny projevy násilí vůči jinému etniku či víře, projevy nesnášenlivosti i výzvy duchovních k vraždění civilistů odlišného vyznání, bez ohledu na to, z jakého svatostánku vycházejí.
