Za dvacet let budeme žít jako v Rakousku, snili Češi v roce 1990 svůj kapitalistický sen. Po dvaceti letech se rakouská vize vrací: Praha bude jako Vídeň, slibuje kandidát na primátora Prahy za TOP 09 Zdeněk Tůma, a bere si tento úkol na triko (víc než si myslíte), zejména v kulturní oblasti, kde – kdo ví proč – za slavnější jižní kolegyní zaostáváme (že by Češi byli méně kulturní než Rakušáci, to snad ne…!). V počtu aut na hlavu jsme Vídeň přece už dávno předstihli (vida, kultura tu je, alespoň automobilová, vždyť tisíc Pražanů se může pochlubit 695 auty; to na tisíc Vídeňáků připadne slabých 392 aut).
Falešný vídeňský valčík
To, že jediná skutečně konzervativní strana v Česku, za niž se Tůmova (Kalouskova) TOP 09 prohlašuje, sází na Vídeň, je překvapivé, ne-li rovnou, řečeno s prezidentem, falešné. V rakouské metropoli už desítky let vládnou sociální demokraté řídící se kritizovanou levicovou poučkou (ale byl Keynes levičák?), že základem politiky jsou rozvojové investice, potřebné hlavně v době krize. A tak zatímco ministr Kalousek už dva roky s tragickým výrazem vysvětluje, že šetřit musíme, straší řeckým scénářem a ořezává výdaje, kde se dá, vídeňští vládci loni zvedli investiční a jiné výdaje prakticky všude.
Narostly výdaje na sociální služby na 1,14 miliardy eur, což je celá desetina rozpočtu města, v přepočtu polovina rozpočtu Prahy. Vedení radnice je totiž přesvědčeno, že jedinou cestou, jak zmenšit rozdíl mezi bohatými a chudými, je preventivní pomoc lidem, kterým hrozí, že spadnou do sociální pasti. Vídeň nemá represivní akční plán bezdomovectví jako Praha, neboť se snaží předcházet tomu, aby lidé končili na ulici, kde rychle ztrácejí sociální návyky a dovednosti a míří k bodu dehumanizace.
Peníze z vídeňského rozpočtu putovaly ve větší míře i na podporu podnikání, na propagaci a na reklamu mezinárodně cílených projektů; radnice zvýšila investice do výstavby, včetně údržby cyklostezek. Kultura ve Vídni v době běsnící finanční krize dostala 237 milionů eur (asi šest miliard korun, čtyři pětiny rozpočtu českého ministerstva kultury). A to s vysvětlením, že právě když je nejhůř, musí se udržet kreativní potenciál filmu, vědy a živého umění, a tím i pracovní místa, jež v kulturním prostředí, do něhož se pravidelně investuje, vznikají. Strážkyně vídeňských financí Renate Braunerová má jasno: „Musíme investovat do vlastní cesty z této krize a ne šetřit na cestu do krize následující.“
Kupecké počty TOP 09
Pražský program TOP 09 o rozsáhlé investiční strategii, natožpak ve vídeňském stylu, nehovoří. Topka se spokojuje s tím, že bude dohlížet na hospodárnou správu peněz a na průhlednost výběrových řízení, kde, jak doufá, uspoří stovky milionů, ne-li miliardy. Kam, kolik a jak investovat „pro budoucnost“, jak se říká ve Vídni, z Tůmova tričkového programu nikdo nevyčte. Ani v kultuře ne. Zato ale víme, že Galerii hl. m. Prahy a symfoniky FOK mají napříště vést špičkoví odborníci (kde je TOP 09 sežene, když nenašla odborníka ani na ministerstvo kultury?), kteří Praze zaručí vídeňskou kvalitu, přičemž se ví, že kvalita pražské galerie patří k nejlepším a FOK už několik let odvádí stabilní slušné výkony, jakkoliv nelze hovořit o umělecké výjimečnosti v evropském měřítku.
Vídeňská inspirace pro Prahu je krásná myšlenka, těžko ale její uskutečnění čekat od strany zakládající politiku na kupeckém přemýšlení maloměstského charakteru, jež se stará nanejvýš o to, jak uspořit na cukru či na ředění barvy při natírání plotu na dvorku.
Velká města rostou z velkorysého nadhledu, který umožňuje vidět svět a lidskou společnost jako složitě propojený kulturní celek. A to si v Praze ani v Česku zatím nikdo na triko vzít nechce.
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)
