Když v malijském Timbuktu džihádisté likvidovali súfijské hrobky, nepochybně se při tom vnímali jako praví muslimové přinejmenším tak silně, jako se za ně považovalo místní obyvatelstvo, které destrukci mohlo jen marně přihlížet. Ať už se jedná o súfijské hrobky či otázku homosexuality, názory muslimů se různí. Stojí proto za otázku, kdo je pravý muslim a zda vůbec existuje.
Žil, byl homosexuál
Indický novinář Sadanand Dhume věnující se problematice islamismu provedl během své přednášky v pražském Americkém centru na přístupu k homosexualitě svérázné rozdělení proudů islámského myšlení. Islamista by podle něj homosexuála klidně nechal zabít, neboť jeho jednání je pro islám nepřípustné. Umírněný muslim by se naopak snažil usilovně listovat Koránem a najít nějaký verš, na základě kterého by se to dalo celé „okecat“ a homosexuál by mohl žít.
A pak je zde třetí varianta. Nazvěme jej „moderním muslimem“, byť stejně jako u islamisty či umírněného muslima jde o kategorii otevřenou polemice. Onen moderní muslim by k jednání islamisty i umírněného muslima řekl, že ve 21. století je něco takového prostě „mimo“, homosexuál si zaslouží žít jako člověk a žádnou posvěcující koránskou súru k tomu nepotřebuje.
Co muslim, to názor
Islámský fundamentalista nepotřebuje náboženskou autoritu či tradiční náboženskou učenost, aby věděl, co je ten “správný islám“ a jak na něj. Vyloží si ho sám. Na to, že právě individuálně interpretuje víru za použití své šedé kůry mozkové, při tom blahosklonně zapomene. Islám je pro něj dle Dhuma totalitární. Chce proto ve svém utopickém snažení uplatnit šaríu na všechny aspekty života. Jeho úsilí je tak druhem reakce proti komplikovanosti modernity, kterou chce islamizovat. Sem tam si ze svého uzavřeného intelektuálního mikrokosmu učiní metodologický úkrok stranou, podívá se na něj a se zdánlivou objektivitou si pomyslí: „Ano, toto je pravý islám“.
Moderní liberální či, chceme-li, reformní muslim na to jde opačně. Tam, kde chtěl islamista islamizovat modernost, on chce, jak píše arabista Miloš Mendel ve své Islámské výzvě, modernizovat islám. Jde na to také individuálně, ale na rozdíl od islamisty si to možná i připouští. Zatímco islamista je podle Sadananda Dhuma ochoten zabít třeba karikaturistu proto, že islamistické myšlenky a ideály jsou mu nad jakýmikoliv jinými normami, liberál naopak jiné hodnoty staví nad islám. Homosexuála proto nechá žít. Lidská práva, ač sekulární argument, jsou mu totiž přednější.
A pak je tady islámský ortodoxní tradicionalista. V Koránu možná listuje stejně horlivě jako islamista, ale pro závěry si radši přečte něco od náboženských učenců a porovná své jednání s tradicemi.
Všeho moc škodí
Vyplývají z toho dvě otázky: Může si člověk vykládat náboženství sám? A má se snažit, aby společnost následovala náboženský apel nebo přizpůsobit náboženský apel společnosti? Teroristé ničící svatyně a amputující končetiny v Mali si nepochybně připadali jako praví muslimové. Možná i ti nejpravější. Ale z pohledu koho? Boha? Toho ale je, myslím, vhodné z malijského utrpení vynechat. Něco jako „pravý muslim“ podle mne neexistuje, nanejvýše tak muslim většinový, jehož existence je vztažena ke konkrétnímu času a prostoru, a i u něj jde především o kritéria, která si pro jeho vymezení zvolíme. Určitě však existuje dobrý člověk. Z mé osobní zkušenost to byl v řadách (nejen) muslimů často ten, kdo to s náboženstvím nepřeháněl.
