„A tak jsem šel a lhal,“ řekl soudu Nixonův poradce pro domácí záležitosti John Ehrlichman před svým propuštěním z vězení v roce 1977. „A teď platím cenu za slabost vůle. Rezignoval jsem na svůj morální úsudek a delegoval ho na někoho jiného.“ (V době, kdy radil Nixonovi, řekl o sobě, že "má nadstandardní smysl pro plnění příkazů, aniž by si při tom procvičoval vlastní úsudek.„) “Kdybych měl poradit svým dětem, řekl bych jim: nikdy nepostupuj své svědomí."
Kapitola 17 - Skaut po amputaci svědomí
John Daniel Ehrlichman
20. 3. 1925 – 14. 2. 1999
Urputnost energického Ehrlichmana, mračícího se zpod štětinatého obočí, přímo symbolizovala konfrontační nixonovskou politiku. S H. R. Haldemanem (viz kapitola 16 Přítel a nejbližší spolupachatel pana prezidenta) tvořil dvojici prominentních prezidentových mužů. V Bílém domě řídil tým Instalatérů (Plumbers), jenž měl bránit únikům informací k nepřátelským médiím a diskreditovat Nixonovy politické soupeře.
Schválil vloupání, jehož účelem bylo najít kompromitující materiály na analytika Ellsberga, který stál za zveřejněním výbušných informací o americké pozici ve vietnamské válce.
Řediteli FBI Grayovi nařídil zničit dokumenty z trezoru Howarda Hunta v Bílém domě – s plány na sabotáže demokratů.
Věděl o shromažďování peněz na právníky pro watergateské obžalované, trval ale na tom, že to byla regulérní právní pomoc, nikoliv součást krytí skandálu (aby obžalovaní mlčeli o svých řídících).
Když se roztrhl pytel s odhaleními, donutil Nixon v dubnu 1973 Ehrlichmana ve svém víkendovém sídle v Camp Davidu (Maryland), aby rezignoval současně s Haldemanem a právním poradcem Johnem Deanem.
Narodil se v Tacomě (Washington) a jako kluk vedl skautský oddíl (byl tedy Eagle Scout). Za války byl hlavním navigátorem v osmé Air Force a zúčastnil se šestadvaceti bombardovacích misí nad Německem, za což byl vyznamenán. V Los Angeles pak absolvoval University of California a stal se partnerem v advokátní kanceláři v Seattlu (Washington). Zapojil se do Nixonovy prezidentské kampaně v roce 1960 a do guvernérské v Kalifornii o dva roky později. V další Nixonově prezidentské kampani (1968) byl manažerem předvolebních shromáždění a turné po celých Státech. K jeho pověsti pedanta přispěla příhoda v Lansingu (Michigan), kdy nechal dva řečníky v telefonních budkách a zavelel odjet, aby karavana stihla další akci. Po Nixonově vítězství se Ehrlichman stal právním poradcem Bílého domu a poté poradcem prezidenta pro domácí politiku.
S Haldemanem a s ministrem spravedlnosti a šéfem Nixonova výboru pro znovuzvolení Mitchellem nakonec stanul před porotou, jež je odsoudila. Ehrlichmana za spiknutí, maření vyšetřování a křivou přísahu v případu Watergate a za spiknutí v Ellsbergově kauze. Odseděl si osmnáct měsíců ve Swift Trail Camp, federální věznici s minimální ostrahou u Saffordu v Arizoně. Propuštěn byl na čestné prohlášení v roce 1978. Pak žil v Santa Fe (Nové Mexiko) a později v Atlantě (Georgia). Musel si vybudovat novou existenci, protože po odsouzení byl také vyloučen z advokátní komory. Začal jako poradce u firmy Law Environmental, v Atlantě pak působil jako obchodní poradce. Napsal několik románů a paměti Svědek moci: Léta s Nixonem (Witness to Power: The Nixon Years, 1982). Pozoruhodné je, že spoluautorem této knihy byl Howard Simons, editor Postu, který ze všech médií nejvíc prezidentovým mužům včetně Ehrlichmana prášil kožich na jejich cestě z vrcholu moci do vězení.
Kdysi příkrý fanatik efektivity si nechal narůst plnovous a stal se – nebo budil ten dojem – člověkem jemným, uvolněným a přátelským. Říkal, že jeho původní obraz byl zkreslený: „Nikdy jsem nebyl tím, koho jste viděli během watergateských soudů,“ řekl v rozhovoru v roce 1979. Bojoval za vyvážený obraz Nixonovy administrativy, v níž byl klíčovou postavou: citoval její (své) úspěchy. Kromě sociální reformy se podílel na zřízení Agentury pro ochranu životního prostředí (Environmental Protection Agency) a na prosazení zákonů o čistotě vody a ovzduší.
V roce 1973, když rezignoval na svou pozici v Bílém domě a očekával, že bude obžalován, měl tři děti na studiích. Rodina, jak po Ehrlichmanově smrti řekl jeho syn Tom, se pak protloukla jen s využitím finanční podpory pro studenty. „Díky Bohu za tu tehdejší finanční pomoc. Byla to doba, kdy jsme my všichni museli znovu přemýšlet, co dál. Museli jsme se vrátit ke svým kořenům a nakonec jsme tím prošli posíleni,“ řekl.
Třiasedmdesátiletý Ehrlichman zemřel ve svém domě v Atlantě na diabetické komplikace.
Stáhněte si grafické přehledy nejdůležitějších aspektů aféry Watergate:
