Po dvanácti letech v Evropské unii – zmítané celou řadou problémů a krizí – je na místě zcela legitimní otázka: K čemu je nám dnes členství v EU? Předně je potřeba si uvědomit, že dnešní unie je zásadně odlišná od té, do níž jsme vstupovali. Idea stále užší integrace směrem k federaci, do níž budou všechny členské státy zapojeny stejným způsobem, je de facto mrtvá. Stále existuje množství romantiků a přesvědčených federalistů, ale politická realita se již dávno ubírá jiným směrem. Pokud Evropská unie přežije následující desetiletí v současném počtu členů, tak ne jako „stále užší Unie“, ale jako flexibilní společenství založené na vládě práva.
V této nové volnější Evropské unii budou mít jednotlivé státy možnost zapojovat se do spolupráce a sdílení pravomocí v těch oblastech, které budou považovat za smysluplné a výhodné. Ne všichni členové budou mít společnou měnu, ne všichni budou součástí schengenského prostoru, ne všichni se budou účastnit společné azylové politiky, či zahraničně bezpečnostních akcí, volnější pravidla budou platit i pro evropský rozpočet a jeho výdaje.
Přes velkou vnitřní různorodost, odlišnost zájmů a politických preferencí bude však přetrvávat zásadní důvod pro členství v tomto evropském klubu: společná ochrana a uplatňování principů právního státu jakožto základu pro vzájemnou spolupráci. Protože právě vláda práva je to, co nás Evropany odlišuje od nesvobodných a neprosperujících režimů v našem jižním a východním sousedství.
Proč je tedy v zájmu České republiky zachovat si členství v EU? Zaprvé, protože chceme zůstat součástí světa, kde platí pravidla v ekonomickém a politickém životě, a ne libovůle autokratů a oligarchů. Zadruhé, protože chceme náš ekonomický rozvoj a export opírat o členství ve vnitřním trhu EU a účastnit se další smysluplné spolupráce například v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání. Zatřetí, protože si chceme udržet vliv na rozhodování v EU a ještě ho posílit skrze jednotnější postup Visegrádské skupiny.
Téměř patnáct let nám trvalo, než jsme po sametové revoluci naplnili vytoužený „návrat do Evropy“. Pak jsme dvanáct let v EU tápali a nevěděli, co si v té Evropě počít. Nyní je naším posláním posílit jednotu Visegrádské skupiny a prosadit takovou imigrační a proti-radikalizační politiku, která nám umožní ubránit liberální demokracii ve střední Evropě.
Radko Hokovský je předsedou a výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty, který v roce 2005 spoluzakládal. Odborně se věnuje problematice vnitřní bezpečnosti Evropské unie a institucionálním otázkám evropské integrace. Přednáší na Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií Metropolitní univerzity Praha. Bakalářský obor Politologie a mezinárodní vztahy absolvoval v roce 2006 na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Magisterský titul „Master of European Studies“ získal na Center for European Integration Studies (ZEI) při Univerzitě v Bonnu.
