(volné pokračování deníčku z minulého týdne)Při srovnávání úspěchů a nezdarů padesáti let kubánské revoluce se často zmiňuje jeden údaj: Průměrný Kubánec si za měsíc vydělá v přepočtu kolem 15 dolarů. Nelze se pak neptat: Jak s tím dokáže žít?
Jak to ti Kubánci dokážou?
Jaké jsou tedy přibližné výdaje průměrného Kubánce? První kategorii tvoří výdaje za jídlo, a co se jídla týče, na Kubě existuje už 47 let přídělový systém. Znamená to, že každý Kubánec dostane tedy jen omezené množství potravin, na druhou stranu ale i relativně zajištěné množství potravin. Na měsíc to je přibližně 6 liber rýže, 4 libry černých fazolí, podobné množství dalších luštěnin, zeleniny a ovoce, půl libry masa, čtvrt litru oleje, nějaká vajíčka, děti do 7 let litr mléka/den, 1 mýdlo, zubní pastu atd. K tomu mají pracující a školáci zajištěné jídlo ve škole či na pracovišti. Je toho celkem málo. Dá se říct, že takový příděl stěží vystačí na půlku měsíce. Na druhou stranu, je to alespoň záruka toho, že nikdo nezemře hlady. Zhruba 25% nejchudších v okolních zemích Latinské Ameriky jí míň. Kubánci svůj měsíční příděl jídla pořídí v přepočtu asi tak za dolar a čtvrt.
Za co dál utrácejí? Lékařská péče je bezplatná, stejně jako školy a školní pomůcky, včetně univerzitního studia. Nájmy státních bytů a spotřeba energií a vody zpravidla taky nepřesahují v přepočtu jeden dolar měsíčně. Jízda autobusem městské dopravy stojí v přepočtu 0.005 dolaru…
Pokud si však Kubánec chce dopřát něco víc, musí se porozhlédnout po volném trhu. Tam se ovšem nenakupuje v kubánských pesech, ale v takzvaných volně směnitelných pesech (C.U.C.), která mají hodnotu zhruba dolaru. Na takovém trhu si koupí třeba deodorant za 1,5 C.U.C., plechovku coca-coly za 0,5 C.U.C., libru masa za 2 C.U.C., láhev rumu za 3 C.U.C., může si dojít na oběd za 5 - 10 C.U.C. atd. Občas si musí koupit nějaké oblečení, na Kubě ho ale není třeba mnoho, zhruba 1 pár bot na rok atd.
Kde má ale ty C.U.C. brát, když většinou vydělává ve státních podnicích za kubánská pesa, tedy okolo 10 C.U.C. za měsíc? Tak asi třetina (možná i víc) Kubánců má někoho z rodiny v zahraničí a dostává od něj finanční pomoc (se 100 - 200 dolary měsíčně navíc si lze dobře přilepšit), dalších x % patří mezi ty šťastlivce, kteří si dokázali sehnat povolení k soukromému podnikání (malé restaurace, drobný prodej, nájem privátního ubytování, taxi služby, opravny apod.) a vydělávají v C.U.C., dalších x % dělá to samé ale nelegálně, dalších x % pracuje v turistických službách a ačkoli berou plat v kubánských pesech, spropitné dostávají v C.U.C. (nějakých 10 C.U.C. denně už je výrazné přilepšení pro rodinný rozpočet), dalších x % pracuje v nějakém státním podniku, dostane se ke zboží (rozkrádá) a prodává načerno za C.U.C., a dalších x % nedělá ani jednu z předchozích činností naplno, ale jen se do tohoto řetězce paralelní ekonomiky zapojí jako další prostředník apod. Nejčastějším slovem na Kubě se tak už dávno stalo sloveso „resolver“, což běžně znamená „vyřešit“, ale na Kubě to má i význam: „získat, obstarat si, dokázat, najít, sehnat, nějak to udělat, ukrást…“
Jinými slovy, to základní (základ jídla, bydlení, zdraví, školství) má Kubánec zajištěno s 15 dolary na měsíc. O to, co chce získat navíc, se musí (někdy těžce, jindy lehce) snažit navíc. O kolik se má líp (čistě ekonomicky vzato) třeba průměrný Čech? Jako příklad vezmu třeba jednoho člověka z mého vlastního blízkého okolí. Lze říct, že má dokonce nadprůměrný čistý příjem 1 000 eur měsíčně. 800 eur mu spolkne splátka hypotéky plus spotřeba energií, vody, správa bytu, televize, telefon atd. prostě režie. 200 eur (+150 eur manželky na mateřské), tedy 350 eur vyjde na spíš skromné jídlo pro čtyřčlennou rodinu, a už je na nule. A ještě se nedostal k platbě u lékaře, za léky, školné, družinu dítěte, obědy, kroužky, oblečení, dopravu… To vše je navíc, a je na to třeba vydělat také ještě jinde, nad rámec. Jak relativní je strohé srovnávání příjmů! Lze říci, že život průměrného Kubánce s 15 dolary na měsíc a Čecha s 1 000 eury na měsíc (čistě ekonomicky vzato) může být srovnatelně (ne)pohodlný.
V žádném případě nechci v tomto deníčku srovnávat podmínky demokracie a svobody ve dvou rozdílných zemích a režimech, jako je Kuba a třeba ČR. Chci jen nechat nahlédnout do ekonomické reality „ostrova svobody“ a osvětlit některé ekonomické mechanismy, bez jejichž znalosti by šlo zvenčí jen těžko pochopit, jak to ti Kubánci dokážou - vyjít s 15 dolary na měsíc. A taky jak je možné, že po těch 50 letech revoluce na Kubě stále nic nenasvědčuje tomu, že by se blížily podstatné změny. Jak je možné, že stále velké množství Kubánců si, i přes podmínky občanské nesvobody, žije v podstatě dobře a zajištěně (přispívá k tomu i neustálé tropické optimistické počasí, slunce, teplo, muzika a minimální materiální nároky). Vyznívají pak docela logicky nedávné výzkumy, které na Kubě provedla nezávisle Nadace vázaná k americké Republikánské straně, a podle které si dnes 50% Kubánců přeje hospodářské změny, ale jen 10% Kubánců si přeje změny politické.
