Česká republika měla z mnoha důvodů na Ukrajině vždy velmi dobrou pověst. Spojuje nás část společných dějin, kdy byla Halič stejně jako české země součástí Rakouska a dnešní Zakarpatská oblast součástí Československa. Byli jsme známí také v rámci východního bloku a dnes v České republice žije početná ukrajinská komunita. Pro Ukrajince často představovala Česká republika vzor, kterému se chtěli přiblížit.
Velkým symbolem pochopitelně byla i osobnost Václava Havla. Právě proto jsou dnes mnozí Ukrajinci rozčarovaní z postojů některých českých politiků v čele s prezidentem Zemanem. Ti si to možná neuvědomují, ale přinejmenším kontroverzní ne-li skandální snahy o zachování si dobrého jména v Rusku vedou k tomu, že Česká republika naprosto dramaticky ztrácí dobrou pověst na Ukrajině.
O výrocích a činech českých politiků s velkou oblibou informují jak ruská státní, tak ukrajinská média. Netřeba zdůrazňovat, že v prvním případě je využívají pro vlastní propagandu, zatímco v druhém vyznívají jednoznačně negativně. Příkladů lze najít bezpočet. Mezi ně pochopitelně patří výroky prezidenta během summitu NATO, konference na Rhodu (které dal mimochodem Miloš Zeman přednost před svatováclavskou poutí 28. září), podivná kauza kolem českých krajanů žijících na Ukrajině nebo naposledy rozhovor udělený ruskému Prvnímu kanálu. Tady prezident zopakoval své teze o občanské válce na Ukrajině a zbytečnosti protiruských sankcí. Jakoukoliv ekonomickou pomoc Ukrajině navíc označil za nesmyslnou. Jak situaci vnímají Ukrajinci, výmluvně ilustruje článek, kterým o Zemanově rozhovoru informovala agentura UNIAN.
V něm se píše, že „prezident Česka je jediným evropským lídrem, který veřejně popírá fakt vniknutí ruských vojsk na východ Ukrajiny“. Podobně negativně ukrajinská média pokrývala i nedávnou cestu Vojtěcha Filipa do Moskvy nebo účast senátora Jaroslava Doubravy na „pozorovatelské misi“ v Donbasu.
Zřejmě nejemotivnější byl nicméně výrok sovětského disidenta a vůdce Krymských Tatarů Mustafy Džemileva. V září v ukrajinské televizi Tvi mluvil o tom, že on sám strávil tři roky ve vězení za protest proti okupaci Československa v roce 1968 a nyní ho český prezident kvůli finančním ztrátám vyplývajícím ze sankcí vyzývá k tomu, aby se smířil s anexí své vlasti. V souvislosti s tím se nedávno v Praze navíc objevily plakáty s tímto výrokem, jejichž rozmístění inicioval ukrajinský anglojazyčný zpravodajský server Euromaidan Press. O to smutnější je, že česká média tento výrok vůbec nezaznamenala.
I proto je jednoznačně dobře, že ukrajinská média důkladně informovala o protestech proti prezidentovi v průběhu vzpomínkových akcí při příležitosti 25. výročí sametové revoluce. To ale nic nemění na tom, že velká část textů věnovaných v poslední době České republice vyznívá velmi negativně. Paradoxní na tom je, že oficiální česká politika, kterou vytyčuje ministerstvo zahraniční, jednoznačně stojí za Ukrajinou a podporuje evropské sankce vůči Rusku. Ostatně i ministr Lubomír Zaorálek na nedávné diskusi v Poslanecké sněmovně hájil jednoznačně proukrajinský postoj. Ten ale bohužel nedokáže překrýt výroky Miloše Zemana, který je v mediálním diskursu mnohem dominantnější, a proto lze jen očekávat další prohloubení zklamání Ukrajinců z postojů českých politických elit. Vzhledem k tradičně pozitivnímu obrazu Česka na Ukrajině je to obrovská škoda a promarněná šance.
