Napětí mezi zastánci klasické rodiny a propagátory homosexuálního stylu života, které u nás po loňském „Pochodu hrdosti“ LGBT komunity načas polevilo, eskaluje v poslední době na mnoha světových stranách. Nejen na severu, kde polský parlament odmítl zavedení registrovaného partnerství, ale také na západě, kde jsou ve hře sňatky homosexuálů i adopce dětí (Francie), nebo na východě, kde je naopak v kursu zákaz propagace homosexuality (Rusko). Zatímco polští odpůrci se registrovanému partnerství brání, protože by „legalizovalo morální úpadek“, Slováci partnerství odmítli v obavě, že by „změnilo tvář země“. Francouzi bojují proti adoptování dětí homosexuálními páry pod heslem „Jeden otec a jedna matka pro všechny děti“.
Proti vládnímu návrhu zákona, který by znamenal úplné zrovnoprávnění svazků homosexuálů s manželstvím muže a ženy, demonstrují obyvatelé Francie v mnoha městech už od listopadu. Původně stotisícové protesty se rozrostly v Paříži na téměř milionovou manifestaci, v níž s transparenty „Základem rodiny je žena a muž“ pochodovali lidé všech generací. Návrh demonstrujících, aby vláda o zákonu nechala hlasovat v referendu, podpořilo i 115 poslanců francouzského Národního shromáždění. Ovšem socialistický prezident François Hollande, jenž „manželství pro všechny“ slíbil v předvolební kampani, se nástroje přímé demokracie kupodivu obává. Je odhodlán zákon protlačit parlamentem, i kdyby demonstrace proti němu byly několikamilionové. Mínění poloviny národa se rozhodl nebrat na vědomí, protože souhlas levicové parlamentní většiny mu stačí. Však už také socialisté v parlamentu pracují s formulací, že manželství je „svazkem dvou osob odlišného či stejného pohlaví“.
Přitom ani sami homosexuálové nejsou v názoru na adopci dětí jednotní. „Pokud by homosexuální páry adoptovaly děti, které nemají své biologické rodiče, znovu by je připravily o možnost mít otce a matku,“ říká např. mluvčí francouzské asociace Homovox. Zákon navržený prezidentem má navíc v úředních listinách nahradit slova otec a matka výrazy „rodič A“ a „rodič B“. Snahu o takovou redefinici odmítají nejen rodiny, ale i homosexuální skupiny, které nesouhlasí ani s umlčováním svého názoru, že děti mají právo na otce a matku. Hollandovu „revoluci“ kritizuje rovněž bývalý socialistický premiér Lionel Jospin a jeho manželka, známá feministka Sylviane Agacinski.
Konala se ovšem i manifestace na podporu zákona a Francie je v této otázce ostře rozdělená. Průzkumy ukazují, že sňatky gayů a lesbiček by možná byly pro Francouze přijatelné, ale adopce nikoliv. Pravicové strany, křesťanské církve a náboženské organizace zákon považují za znevážení instituce rodiny a za „něco, co si společnost nepřeje“. Do protestů chtějí zapojit obyvatele celé Francie. O složitosti problematiky svědčí i více než pět tisíc pozměňovacích návrhů, které v parlamentu čekají na projednání.
Na východ od našich hranic převládá spíše nesouhlas s prosazováním homosexuální agendy. Když slovenská liberální strana Svoboda a solidarita na podzim navrhovala uzákonit homosexuální svazky, ostatní politické strany to nepodpořily. Proti byli i vládní sociální demokraté. Předseda KDH a bývalý šéf parlamentu Pavol Hrušovský označil návrh liberálů za „šílený pokus o nabourání celého právního systému“. Slovenští biskupové uvedli, že homosexuální partnerství nelze klást na roveň s klasickým manželstvím, protože neplní stejný účel. Většina Slováků se hlásí k některé z křesťanských církví a s registrovaným partnerstvím nesouhlasí, třebaže souhlasících za poslední rok přibylo.
Ruský Petrohrad loni zavedl pokutování osob propagujících v přítomnosti nezletilých homosexualitu, bisexualitu nebo transsexualitu. Koncem ledna pro přijetí tohoto zákona na celostátní úrovni hlasovalo 388 poslanců ze 450 členů Státní dumy. Za šíření homosexuální propagandy mezi ruskou mládeží mají hrozit peněžité tresty až půl milionu rublů. Západoevropská levice kvůli tomu Rusko kritizuje a nesouhlas s propagací homosexuálních praktik označuje za homofobii. Ruská veřejnost je ale v názoru na homosexualitu velmi příkrá: Podle průzkumu nezávislé agentury Levada respektuje gaye a lesby pouze jedno procento Rusů.
Ani u nás nemají snahy o další emancipaci homosexuálů jednoznačnou podporu veřejnosti ani politiků. A to přesto (nebo právě proto), že někteří prezidentští kandidáti na toto téma chtěli nalákat voliče. Záměr senátora ČSSD Jiřího Dienstbiera prosadit možnost adopce dětí homosexuálními páry označil místopředseda ČSSD, senátor Zdeněk Škromach pouze za jeho soukromý názor. „ČSSD prosadila registrované partnerství. A jasně definovala, že nepodpoří rozšíření o adopce dětí homosexuály. Na tomto postoji se nic nemění a já jej plně sdílím,“ zdůraznil Škromach. Podle senátora Jaroslava Palase se Dienstbier chtěl svým návrhem pouze zviditelnit. „Děti mají být vychovávány ve standardních rodinách,“ prohlásil.
Jsou i výjimky, například poslanec ČSSD Stanislav Huml, který říká, že „homosexualita není nakažlivá a než dětský domov je lepší cokoli“. Jeho straničtí kolegové, poslanci Hana Orgoníková a Stanislav Křeček, stejně jako členové Senátu František Bublan, Jiří Bis, Dagmar Zvěřinová, Božena Sekaninová či Dagmar Terelmešová, jsou ale proti. Lékař a senátor za ČSSD Pavel Lebeda poznamenává, že dítě, které by mělo doma dva tatínky nebo dvě maminky, „záhy vycítí, že je to něco nepatřičného“. Všimnou si toho ovšem i ostatní děti, „a tak bude dítě homosexuálů terčem pošklebků a poznámek, bude traumatizované a neurotizované“, dodává Lebeda.
Zdá se, že podobné obavy sdílejí i mnozí další odborníci a politici v sousedních zemích. Objevují se také názory, že homosexuální hnutí by mohlo vyhrotit vztahy mezi jeho představiteli a většinovou populací. Partnerství dvou osob stejného pohlaví postrádající přirozenou plodivou funkci má navíc i nepříznivý dopad na demografický vývoj; vede totiž do slepé uličky.
