Tohle spojení známe všichni. Okurková sezona přichází v době prázdninových měsíců, kdy jsou média víceméně nucena psát o tom, o čem by jinak nepsala, nebo hrát to, co si pozornost často ani nezaslouží. Tohle spojení užíváme všichni, všichni mu asi taky bez problémů rozumíme, ale doma je okurková sezona hlavně ve sféře žurnalistického vyjadřování. Proč ale právě okurková?
Proč zrovna okurková sezona ?
Největším pěstitelem okurek u nás byla vždycky jižní Morava, zejména Znojemsko, a znojemské okurky se staly pojmem. Přišel tedy tenhle obrat odsud? Pokud ano, proč právě ze Znojemska? A pokud ne, tak proč neříkáme třeba hroznová nebo jahodová nebo chmelová sezona? Vybral jsem si tohle téma proto, že jsem slyšel moderátora jednoho rádia, jak mluví o nakládačkové sezoně – a napadlo mě prvně, že má na mysli období nějakých urputných šarvátek. Ne, měl na mysli právě sezonu okurkovou. Dlužno dodat ke cti moderátora, že spojení nakládačková sezona nepoužíval proto, že by neznal obrat okurková sezona, to jen v pokusu o originální vyjadřování zvolil tenhle slovní okazionalizmus.
Jak říká Daniel Köppl, šéfredaktor časopisu Marketing a média, o okurkové sezoně se zmiňuje už sborník bratří Grimmů vycházející od roku 1854. Zdá se tedy, že k nám se tohle sousloví dostalo z Německa, a první oficiální záznam najdeme zřejmě až v Ottově naučném slovníku (1904). Z němčiny se dostalo i do jiných jazyků, takže třeba Poláci mají sezon ogórkovy, Slováci samozřejmě uhorkovu sezonu, Rusové pak mjortvyj sezon, čínská média hovoří o slabém období (tan-ťi), které zatlačuje původní obrat pu-chuo-jüe te ´s-čchi (neživé období), Francouzi mluví o sbírání kašatnů (faire les marronniers), anglicky mluvící země užívají silly season (hloupá, bláznivá, pošetilá sezona) a Němci mají Sauergurkenzeit (čas kyselých okurek), nověji německá média mluví o großes Sommerloch (velké letní díře).
Ale zpátky k otázce. Proč právě okurková ? Těch hypotéz je několik. Jedna z nich praví, že v Bavorsku minulého století uspořádali soutěž o vypěstování největší okurky. Soutěž prý plnila stránky novin velmi úspěšně, a to právě proto, že nebylo vlastně o čem jiném psát. O soutěži se mluvilo, soutěží se žilo a o soutěži se referovalo. Noviny tak díky největší okurce měly o čem psát a přilákaly čtenáře.
Jiná teorie vychází z barvy okurky – zelená symbolizuje nevyzrálost a rychlost – a přesně tyhle atributy mají některé zprávy okurkové sezony.
Daniel Köppl přichází ještě s jiným vysvětlením. V červenci se v dřívějších menších hokynářských krámech objevovaly rychlokvašky. Ty byly oblíbené nejen pro svou chuť, ale i cenu. Lidi je jedli rádi, a proto se v inzertní nabídce objevovaly rychlokvašky na tabuli před krámem na prvním místě – inu, jako každá „důležitá” zpráva. A právě vzhledem k jejich nízké kvalitě i ceně, snadné dostupnosti přešlo spojení okurková sezona do jazyka metaforicky pro označení něčeho, co sice je dostupné, čeho je plno, ale není to zrovna té nejlepší kvality.
Že by v okurkové sezoně vznikalo taky nejvíc novinářských kachen ? To už se ptám já. A proč právě novinářská kachna? Víte to? Napište mi o tom. Některá témata se však stala v těchto měsících „povinná”. V okurkové sezoně nelze nepsat nebo nevysílat o počasí, o houbách, o dovolených, o evropských dopravních zácpách nebo o nebezpečných úrazech.
A na závěr dodávám. Když se tak nad tím zamyslíte, tak zrovna ty letošní prázdninové měsíce okurkové sezoně moc nesvědčí. Máme tu nekonečně se vlekoucí jednání o nové vládě, nový silniční zákon… a jdeme-li proti proudu času, tak třeba srpen 1968 přišel v době vrcholící okurkové sezony, povodně udeřily taky o prázdninách… a jistě bychom našli další témata.
Omlouvám se za tu dnešní stránku teorie, ale na příště se těšte. Řeč bude o sprostých slovech ve vysílání – aneb o shitu a hovnu, koprolálikách a pornolálikách na stránkách tisku či obrazovkách televize.
