Nominace nebo jmenování. A za příčinou nemoci dnes neordinujeme.Čeština před kamerou se dnes zastaví u jednoho slova, které se na nás v době předvolební valí ze všech stran. Jde o sloveso nominovat. Chceme totiž upozornit na to, že se ho začíná užívat ve zúženém významu, než původně mělo.
Jde o sloveso, které je v češtině obouvidové, tzn., že vyjadřuje vid dokonavý i nedokonavý a znamená
jmenovat nebo ustanovit někoho do funkce.
Věty typu Některé politické strany nominovaly osvědčené kandidáty jsou v pořádku, protože vyjadřují, že ty strany někoho jmenovaly. Všimněte si ale, že když někdo pomyslné klání vyhraje a stane se třeba předsedou strany, tak už se neříká, že byl nominován do funkce předsedy strany (i když by to šlo), ale že byl jmenován
nebo potvrzen. A tak tedy nominace se nám zužuje na význam jmenovat někoho jako kandidáta na něco,
zatímco jmenování rozšiřuje, resp. specifikuje svůj význam na ustanovit, potvrdit někoho ve funkci. ODS tedy nominovala (navrhla) Václava Klause na prezidenta republiky a ten byl poté zvolen, jmenován, ustanoven prezidentem. Ono je to vcelku logické. Jde o jedno slovo, které má dva významy, a tak jsme si sami zřejmě vybrali, že nominovat bude znamenat navrhnout, a pro vítězství v nominacích, pak užíváme radši jmenovat. Je to tak trochu pohyb v kruhu, ale zdá se, že v tomhle případě to nevadí.
A pak ještě jedna věc. Nejen tiskoví mluvčí policie, ale i jiní často dnes stíráme rozdíl mezi příčinou a důvodem nebo následkem. Už nás nikoho nepřekvapí prohlášení:
Policie dosud neví, z jakého důvodu k nehodě došlo.
Důvodem nějakého jednání může být chování, povaha, vystupování, reakce nějakého člověka (nebo zvířete), který sleduje nějaký cíl a záměrně tedy toto jednání realizuje, uskutečňuje, aby se mu podařilo cíl naplnit, dosáhnout ho. Příčina naopak takovouto záměrnou, promyšlenou procesuálnost, vědomý lidský postup nepředpokládá. Příčina zkrátka nepočítá se směřováním k cíli. Příčině odpovídá spojka protože a otázka na ni zní proč? Např. to, že v češtině existují dubletní tvary (páni - pánové, v obchodě - v obchodu) má svou příčinu, kterou bohemisté popisují a sledují už několik staletí, v historii, kdy došlo k prolínání jednotlivých deklinačních (skloňovacích, časovacích) koncovek. A důvodem sledování této historické příčiny je touha člověka – lingvisty pochopit zákonitosti dubletnosti a snažit se je popsat v gramatikách češtiny.
Co si myslíte třeba o větě: Důvodem smrti byl infarkt? Nebyla tím důvodem ve skutečnosti příčina?
A co Řeky se vylily z břehů z důvodů dlouhotrvajících dešťů. Nevím, myslím si, že řeka sama o sobě nic dělat nemůže (nemá důvod se chovat tak, aby se vylila z břehů, ona nemůže za to, že prší; a už vůbec třeba nemůže za to, že se jí kdysi hnulo s jejím přirozeným korytem). Ale to, že se jí tím korytem hnulo, jistě nějaký důvod mělo. Tím důvodem byl nápad nějakého chytrolína kultivovat krajinu – čili hnutí tím říčním korytem mělo svůj důvod, ale tím důvodem už bylo jiné hnutí – „hnutí člověčí mysli.”
S podobnými rozpaky pak přijímám i větu: Kvůli hurikánu zahynuly tisíce lidí. Já si myslím, že kvůli hurikánu můžou lidi chránit svá obydlí třeba zatlučením oken, a sami sebe tak, že utečou…a řekl bych, že Příčinou smrti tisíců lidí byl hurikán.
Když slyším, že Mladík vraždil. Zabil starostku a policie se
snaží zjistit příčinu jeho jednání… Uf, nevím, ale já bych se spíš pídil po důvodu tohoto bestiálního jednání, ale na druhou stranu příčina může vyjadřovat i hnutí mysli a pak by ta věta byla korektní. Tady jsem na rozpacích.
Každopádně oznámení Z důvodu nemoci zavřeno je pro mě vadné po všech stránkách, včetně těch stylistických.
