Do České televize přišel dotaz divačky, která se pozastavila nad tím, že v Událostech slyšela obrat …bělošský policista střílel na Afroameričana. Jde o spojení, v němž nelze zpravodajství ČT upřít snahu o politicky korektní vyjadřování. Problém spočívá v tom, že zatímco první z mužů je z úst moderátorky označen rasou (barvou pleti), v případě druhého se odvoláváme na původ geografický.
Když běloch střílí na Afroameričana
V anglických výkladových slovnících je politická korektnost definována hlavně jako vyhýbání se výrazům nebo chování považovaným za diskriminační či urážlivé vůči určité skupině lidí. Už učebnicovým příkladem se stalo právě slovo Afroameričan, v českých podmínkách pak Rom.
Výrazy political correctness/politická korektnost a politically correct/politicky korektní jsou velmi často užívány buď ironicky, nebo i hanlivě. Jedním z vysvětlení může být, že slovo Afroameričan je bráno jako národnost – čemuž by pravopisně nahrávalo i to, že se píše s velkým A. Pak by se - dle slov divačky - ale hodilo mluvit o Euroameričanech. Svítí-li v Americe stopka substantivu černoch, nebylo by logické a korektní tabuizovat i slovo běloch? Vyjadřování by se tak v tomto případě stalo symetrickým a sama mluva nezávadná.
V roce 1995 vyšel "slovník politicky korektních slov The Official Politically Correct Dictionary and Handbook. V duchu anglického suchého humoru se tu čtenáři předkládají laskavou a humornou formou nápady, jak být jazykově vytříbený. Máte však vyhráno, zvládnete-li tři základní způsoby tohoto uvažování?
Tím prvním může být příklad sexuálního harašení (harassment). Spojení, které je v češtině docela nové a obvykle se překládá jako obtěžování, zkuste nahradit sexuálním otrapováním – první šílenost máte za sebou. Čeká vás druhé úskalí – vymýtit z češtiny vše, kde je preferován rod mužský a slova obsahující základ -muž- (mužstvo-ženstvo). Slovo almužna nahradíme alženou aj. Zároveň si však odpovězte, proč se muž žení a žena vdává. Proč se nemuží? Proč je muž ženatý a žena není mužatá? Vzmužte se! Třetím způsobem, jak dosíci jazyka nezávadného, by pak mohla být slovní inovátorství v duchu anglického history (zájmenný tvar odkazuje k muži) na herstory. I v angličtině – jako jazyku povýtce bezrodém – se objevují snahy vyrovnávat rodové rozdíly hlavně u osobních nebo přivlastňovacích zájmen v singuláru: he–she nebo u přivlastňovacích: his–her a dosáhnout frigidního hesh, V češtině to zkusme třeba u host-hostka, suchar-sucharka nebo opačně: z promotéra udělejme hostesáka. Jenže tohle cesta právě není.
Co na to slovníky
A teď zpátky k Afroameričanům po stránce lexikální a významové, snad i historické. V minulých staletích odkazovalo označení černý hlavně k černé barvě pleti a zřejmě nejstarší zmínka pracující s označením osoby jako černé pochází už z roku 1380: mezi černými Saracény (tak se říkalo Turkům i Arabům, případně obecně muslimům ve středověku). První pojmenování pro černochy se objevilo ve 14. století: Maur nebo Etiop. Variantu Etiop užívá John Wycliffe ve své bibli z roku 1382 a odvozuje ji od řeckého aethiopos, tedy v obličeji spálený (člověk). Negativně začalo být slovo černý–černoch chápáno v šestnáctém století, a to proto, že bylo synonymní s tím, kdo byl podlý, zlý, špatný. I přesto se tohle slovo však užívalo. Afroameričan se objevuje poprvé zřejmě v roce 1850 a užívají ho levicoví politikové, obvykle černé pleti, aby se vyhnuli slovům negr nebo černoch.
Nejen americká média, ale i sami Afroameričané začali už během Obamovy politické kariéry tvrdit, že není typický černoch. Podle mnohých je příliš bílý nebo míšenec se silnými afroamerickými kořeny, a není proto vhodné považovat ho za černocha. Pro jedny nebyl totiž opravdu dost „černý“, pro druhé byl „černý“ až moc. Zde je nutné citovat: John K. Wilson (2008): Barack Obama – Pokus o nemožné. V médiích se ale celkem bez problémů užívá adjektivní spojení černošský mladík – možná častěji než černoch.
Zpátky do české kotliny
Něco podobného ale známe přece i v češtině. Po listopadovém převratu v roce 1989 se rozvířila poměrně emotivní diskuze o užívání slov Rom a cikán. Mluvilo se hlavně o tom, proč se cikánům začalo říkat Romové. Odbočka. Slované kdysi dali lidem žijícím v jejich sousedství název Němec a to proto, že šlo o lidi, jejichž řeč pro ně byla nesrozumitelná, a kteří byli jakoby němí. Sami Němci si však říkají Deutscher. Dneska už však málokdo z nás ví, že Němců samých se ono původní hanlivé slovanské označení netýká. Němec se užívá jako apelativum pro označení obyvatele Německa.
U slov typu Eskymák – Inuit nebo právě cikán – Rom je to však trochu odlišné. Jde o to, že národy, se kterými příslušníci těchto etnických menšin sdíleli společné území, si pro svou zejména početní a kulturní nadřazenost obecně přisvojily právo hodnotit tyto menšiny jako méněcenné. Tak se začaly tyhle skupiny chápat jako podřazené (mít příjmení Cikánková, Červeňáková, Horvátová, Demeterová může být dodnes pro ženy problém), i když o slovu cikán se zmiňuje i literatura odborná (např. Slovník jazyka českého z roku 1952 Fr. Trávníčka praví, že je to příslušník potulného národa cikánů, lže, krade jako cikán). Negativní významy uvádí i Slovník české frazeologie a idiomatiky (1982): „špinavý jako cikán; otrhaný jako cikán; lhát, krást jako cikán; mít hubu jako cikánka; nepořádek jako u cikánů“ a několik dalších. V Erbenově Polednici: bodejť by jsi trochu málo, ty cikáně mlčelo! A Josef Lada píše v Mikešovi o tom, jak maminka svolává děti, aby šly domů, protože do vsi přicházejí cikáni. V mluveném jazyku pak jednoznačně vítězí podoba se znělým -g: cigán.
Milena Hübschmannová píše ve svém článku Jsou Romové Cikáni? o tom, jak se po válce nahrazovaly urážlivé názvy jinými jmény: Inuit, Algonkin namísto Eskymák, Sami namísto Laponec, Lakota namísto Sioux, Něněc namísto Samojed. Slovo Rom bylo v dobách nedávných zakázáno, smělo se jen cikán nebo občan cikánského původu, a to proto, že Romové nesplňovali základní znaky národnosti.
Zajímavé je, že tuhle problematiku už řešila Marie Terezie, průkopnice evropské asimilační politiky, a navrhovala cikány označovat jako Nové Maďary – Újmagyár. V ČSSR se Romové poprvé oficiálně prezentovali názvem Rom ve formaci Svazu Cikánů – Romů, který vznikl v důsledku Pražského jara 1968. Milena Hübschmannová zajímavě uvádí, že 8. dubna 1971 účastníci 1. mezinárodního kongresu Romů včlenili do názvu slovo Rom – Romani Union. Členy OSN se v březnu 1979 tedy stali Romové, ne Cikáni. K označení Rom se vztahují dva slovní základy. Z prvního vznikly názvy Cikán nebo německé Zigeuner, italské Zingari, francouzské Tsigane, turecké Cingene. Z druhého základu pochází Gypsy, Gitano atd. – a to je odvozeno od názvu Egypt. Někteří historikové se totiž domnívají, že jedna vlna Romů připutovala do západní Evropy přes Egypt.
Jak se říká v Česku Romům, uvádí ve svém Šmírbuchu Patrik Ouředník. Ve zpravodajství tahle slova samozřejmě neuslyšíte, podívat se na ně však můžete. A mohli bychom se zkusit „domluvit“, že by byla škoda v komunikaci je zavrhovat. Svoje reakce a náměty mi prosím pište na petr.vybiral@ceskatelevize.cz.
