Dnešní téma souvisí s tragédií, která se stala v Uherském Brodě. Někteří moravští diváci totiž volali do zpravodajské čtyřiadvacítky, proč někdy řekneme v 6. pádu koncovku -u (v Uherském Brodu), zatímco oni užívají jen -ě (v Uherském Brodě). Proč tedy děláme zbytečnou chybu? Pro rodilého mluvčího i tady může tedy nastat problém, nikterak zásadní, ale pro někoho snad zajímavý.
V Uherském Brodu nebo Uherském Brodě?
V Brodě nebo v Brodu? U apelativ (obecných jmen) kolísá distribuce koncovek v 6. pádu/pádě mezi -ě a -u. Jde o to, že část mužských neživotných podstatných jmen, která se skloňují podle tvrdého vzoru hrad/les, má zde koncovku -u, část má původní koncovku -ě(e). Ideální stav pro vytvoření tvaroslovné koncovkové rozkolísanosti, a proto my dnes už víme, že u některých jmen lze užít koncovky obě, tj. -u/-ě(e); avšak tvary s -ě/-e jsou dnes často hodnoceny jako archaické (o slovesném infinitivě), případně se neužívají: (cena na taxametře, na těláce jsem nebyl).
Zkusíme si jeden příklad na slovu obchod. V lokálu singuláru pak u tohoto podstatného jména v Českém národním korpusu zjistíme -ě 1 715x, zatímco koncovku -u 572x. A protože i tady vykazuje české tvarosloví jisté tendence ve skloňování, podíváme se na příklady konkrétněji. Zjistíme pak, že tvar obchodě se obvykle užívá tam, kde označuje konkrétní místnost, určenou pro nákup nebo prodej, tvar obchodu se objevuje ve významu abstraktním: v obchodu s diamanty, o nezákonném obchodu se zbraněmi, na tom obchodu nakonec vydělala.
Dnes se uvádějí čtyři základní tendence při skloňování těchto jmen: (i) podstatná jména ve funkci (hlavně) příslovečného určení místa mají -ě(e). Ve funkci předmětu mívají však táž podstatná jména koncovku -u: např: na hradě Okoři – o hradu se dnes dozvíme všechno. Ani tady nejde o závazné pravidlo, protože když si vezmeme třeba slovo účet, uvidíme, že čeština častěji užívá spojení na účtu než na účtě; (ii) koncovky nám můžou v těchto případech rozlišovat různé významy místa (Tenkrát na Západě) nebo času (po západu slunce). Dokonce nám můžou pomoct rozlišit konkréta (v uprášeném výkladě) od abstrakt (pokračoval ve výkladu). Sem patří i náš příklad se slovem obchod; (iii) koncovky -ě(e) se vyskytují ve větší míře u jmen, která mají ve 2. p. j. č. koncovku -a: např. ve světě, v životě, na obědě, po ostrově; (iv) a v neposlední řadě hraje při rozhodování, kterou z koncovek užijeme (zda -u, či -ě), důležitou roli rovněž vliv regionu. Podoby s -ě(e) jsou totiž častější na Moravě než v Čechách.
Zajímavé je, že lokál muž. rodu jednotného čísla není uveden ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost ani v nových vydáních Pravidel českého pravopisu. Člověk musí zapátrat až v osmidílném Slovníku spisovného jazyka českého, v překladových slovnících nebo se podívat na stránky Internetové jazykové příručky, aby se zbavil nejistoty. A třeba taková akademická Mluvnice češtiny 2 jako by na tento pád úplně rezignovala. Uvádí totiž, že … "v lokálu singuláru těchto substantiv jsou různé koncovky: -u a -ě(-e), jejich distribuce není však pevně vyhraněna – na rozdíl od tvarů v genitivu. Za týchž podmínek se u téhož jména užívá jedné i druhé podoby; uplatňuje se tu tedy ve značné míře tvarová variantnost." Šalamounská definice, která však docela dobře postihuje současný úzus, a mně vyhovuje.
A jak je to tedy v duchu toho, co už víme, se skloňováním zeměpisných jmen (toponym) typu Uherský Brod? (A nejen jeho. Platí i pro Český, Havlíčkův, Vyšší a Železný Brod).
Jde o konkurenci koncovek -u/-a ve 2. p. j. č. a koncovek -u/-ě(e) v 6. p. j. č. (typ Zlín, Náchod, Brod, Berlín) Podle mluvnic se koncovka -a ve 2. p. vyskytuje převážně u jmen domácích či zdomácnělých zakončených na -ín (Zlín, Jičín), -ýn (Hostýn – 2. p. Hostýna), -ov (Havířov – 2. p. Havířova) a -ev (Bezdrev – 2. p. Bezdreva). Koncovka -a se ve 2. p. užívá také u některých jednotlivých domácích jmen (bez ohledu na jejich zakončení) jako Beroun, Brandýs a u některých názvů zahraničních míst jako Betlém, Egypt. V 6. p. dochází ke kolísání mezi koncovkami -ě(e) a -u. Koncovka -ě(e) se užívá převážně u jmen domácích nebo cizích počeštěných, může sem ale pronikat i -u (Zlíně-Zlínu, Náchodě-Náchodu, Brodě-Brodu, Berlíně-Berlínu). U cizích jmen dnes výrazně převažuje koncovka -u, a to i proto, že její užití není doprovázeno měkčením předchozí souhlásky (Hamburk – 6. p. Hamburku). Tyto hláskové změny do velké míry ovlivňují ústup koncovky -e i u některých českých názvů: Zábřeh, Nymburk, Mělník – 6. p. Zábřeze (v Čechách tenhle tvar neuslyšíte) i Zábřehu, Nymburce i Nymburku, Mělníce i Mělníku. Tam, kde dochází ke kolísání obou koncovek, se koncovka -e obvykle drží v místním úzu. Tím důvodem je zvyk, resp. tradice.
A vlastně totéž se děje s Uherským Brodem. Je tedy pro místní závazná v šestém pádu jen koncovka -ě, zatímco v Čechách může vidět i slyšet obojí: Brodě-Brodu. Za pozornost stojí i nápaditý přístup tvůrců stránek Internetové jazykové příručky. Ti totiž u všech českých toponym obsahujících slovo Brod počítají s variantností v šestém pádu (v Havlíčkově Brodě/Brodu), zatímco moravský Uherský Brod nechali nerozkolísaný (v Uherském Brodě). Prosím, berte tyto řádky pokoušející se o jisté funkční rozdělení jen jako orientační, nelze je uplatnit vždy a rozhodně nejsou pro mluvčího či pisatele závazné – mají jen doporučující povahu.
Vztah pádových koncovek českého lokálu ke spisovnému jazyku není totiž zásadní problematická věc. Obvykle bývají tyto rozkolísané koncovky hodnoceny (označovány) jako rovnocenné – což je podle mě zavádějící a volil bych raději, že jsou třeba vzájemně zastupitelné. Rovnocenné ty koncovky totiž opravdu nejsou, ony nekolísají padesát na padesát – především se liší frekvencí a územ. I proto bych radši říkal, že jde o tvary, které jsou vzájemně zastupitelné než rovnocenné. Konec konců, ve zprávách vysílaných z Prahy se opravdu může stát, že zachytíte tvar o Uherském Brodu. Jakkoli byste očekávali a sami užili podobu Brodě, nejde o tvar chybný, jen nečekaný, překvapivý. Možné jsou obojí podoby: Brodě, Brodu. Nejsou totiž v poměru vylučovacím. A z hlediska srozumitelnosti jsou bezproblémové, podoby s -u navíc poměrně progresivní. A to je pak i důvod, proč jsem v úvodu dnešního zamyšlení, které jsem pojmenoval V Uherském Brodě nebo v Uherském Brodu, neudělal před spojkou nebo čárku. Ve slovníkách všechno nenajdete. A nalézat v nich jen tvary původní by znamenalo chtít po jejich autorech, aby zakonzervovávali jazykovou normu. To mi přijde nejen zbytečné, ale především nebezpečné.
Napište mi na moji e-mailovou adresu, jestli se budete dívat na mistrovství světa ve fotbalu nebo ve fotbale a co si myslíte o konzervaci jazykové normy.
