Pan Marcel je sportovní fantom. Doslova. Něco jako ing. Králík, ale bez knírku, houslí a modrého žigula. Ve Varšavě byl na mistrovství Evropy ve fotbale a už cestou vlakem do Polska spřádal plány na návštěvu olympijského Londýna. Vyhýbat se mu šlo úspěšně jen dva dny.
V Českém domě, který se sice stal středobodem Islingtonu (hned po Arsenalu), ale rozhodně ne celé britské metropole, jak někteří bez nadsázky v euforických rozhovorech („Pronajali jsme Business Design Center, Big Ben zbledne!“) tvrdili, jsme jej zastihli v typické pozici. Rozvalený v sedačce rozšafně komentoval okolní dění a vedl družné hovory s místním dámským osazenstvem.
Český dům ho jako bodrého našince obtěžkaného igelitovými taškami, mozolem a s loknami na krku musel uchvátit. Hezké hostesky, televizní studio bez plexiskla a tuzemská kuchyně. Co víc si přát? Ostatně, podle AP se české prostory staly na ostrovech mezi konkurencí jednoznačným vítězem. Václav Klaus po vzpomínce na léta strávená ve Slavoji uznale pokyvoval (zády ke klikujícímu double-deckeru Davida Černého), Sazkou hojně dotovaný Milan Jirásek pohyb hlavy kopíroval, všichni se pochválili.
- Český dům v londýnském Islingtonu autor: Ondřej Nováček, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3846/384558.jpg
- Stěna slávy s podpisy slavných hostů autor: Ondřej Nováček, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3846/384560.jpg
- Studio Londýn z druhé strany barikády autor: Ondřej Nováček, zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3846/384561.jpg
- Hostesky z planety ČR zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3846/384559.jpg
Přitom je Český dům rozpačitost sama. Na jedné straně místo, kam chodí denně kromě Čechů také zástupy Britů a dalších národností, fanoušci se potkávají s aktivními i bývalými sportovci, čtou místní olympijské noviny, mohou si zahrát basketbal nebo kulečník (ty obří šachy jsou spíše jako z dětské ozdravovny), poslechnout hudební produkci.
Na straně druhé pak lze dělat celé hodiny opičky do kamery, případně si dát pivo a knedlo-vepřo-zelo bratru za 20 liber a dýchat nedýchatelný vzduch. Vypovídá-li vám mobil službu, lze jej nabít za podpis vlastní krví u nejmenovaného polostátního kolosu. Pokud ovšem nechcete doma čekat na příjezd milého komanda, raději doporučuji vyhledat klasické zásuvky hned vedle baru.
Proklamované místo pro odpočinek supluje pár fat-boyů či lehátek z Bibione. Většina lidí ale kvůli nedostatku volných míst nakonec skončí na podlaze jako somráci před stanicí Angel, kde se do Českého domu vystupuje. Vtipné jsou hostesky. Asi čtyři holky oblečené do létajících talířů drží většinu času v rukou balónky a proplouvají mezi návštěvníky, v lepším případě šlapou naprázdno na rotopedech. Vakuum. Člověku se okamžitě vybaví Simpsonovic králíčci běžící ve vzduchu nebo snímek Zítra vstanu a opařím se čajem a vesmírný pokrm Patricka Whitea.
Zkrátka, nevítězí zde ani forma nad obsahem, ani obsah nad formou. Přidaná hodnota za devadesát milionů korun se rovná lepší nule. Z pohledu návštěvníka jsem sice rád, že existuje místo, kde se společně oslaví, slovy klasika, pár cenných kovů. Opravdu ale někoho zajímá papundeklová výstavka ministerstva školství a tělovýchovy s pár prospekty, nefalšovaný handl s lístky a bafuňáři poplácávající se po zádech? Ano, žijeme Londýnem, ale ve Stratfordu nebo Eton Dorney.
