Nominace nových kandidátů na prezidentský úřad skýtají různá překvapení. K těm příjemnějším patří kandidatura dlouholetého poslance KDU-ČSL a současného velvyslance ČR v Bělorusku JUDr. Ing. Jiřího Karase. „Jsem odhodlán přispět k upevňování spravedlnosti, politické stability a zachování svobod v naší zemi,“ uvedl Karas v krátkém prohlášení ke svému rozhodnutí. Podporu jeho kandidatuře vyjádřily prorodinné a lidsko-právní organizace, např. Hnutí Pro život ČR. Naopak šéfovi lidovců Pavlu Bělobrádkovi není Karasova kandidatura na Úřad prezidenta ČR příliš po chuti. „Jeho kandidaturu bych považoval za nešťastnou. KDU-ČSL vyslovila podporu Zuzaně Roithové, rozmělnění hlasů jen nahrává našim politickým soupeřům,“ řekl nedávno Bělobrádek.
Rozladění pana předsedy je svým způsobem pochopitelné: oproti europoslankyni Roithové, která vstoupila do KDU-ČSL teprve v r. 1999, je velvyslanec Karas členem ČSL už od r.1968 a je tedy jedním ze služebně nejstarších špičkových lidoveckých politiků. Jako výrazná individualita již z dob, kdy lidovci byli silní, zřetelně zastiňuje nevyhraněnou oficiální kandidátku, což může ve straně, usilující o návrat do Poslanecké sněmovny, působit chaos. Kdo ze dvou tak rozdílných kandidátů získá podporu více členů a příznivců KDU-ČSL? Nehrozí lidovcům zase nějaký nový rozkol? Dokonce prý padlo ultimatum: buď Karas ukončí členství v KDU-ČSL, nebo odstoupí od kandidatury na funkci prezidenta. Je-li tomu tak, pak tento požadavek, Karasem pochopitelně odmítnutý, vypovídá o mravním klimatu v novém vedení více než veškeré horování pro fair play na ideových konferencích. Je to škoda, protože Karasova celoživotní politická angažovanost a jeho důraz na rozvíjení základních křesťanských hodnot cti, morálky, přirozeného práva a ochrany všech forem lidského života představují přesně to, co lidovcům stále chybí.
Karasova pověst politika, jenž jako první v Česku otevřel bioetické otázky, je mimořádně skvělá. Angažoval se v této oblasti ještě za totalitního režimu a byl mluvčím obrodného proudu v předlistopadové ČSL. Po roce 1989 pracoval v Poslanecké sněmovně jako člen zahraničního výboru, místopředseda Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění OBSE a předseda podvýboru pro styk s krajany. Vedle toho, že patřil k nejserióznějším českým politikům, nebál se nikdy žádného rizika. Ať už jako poslanec bojoval proti rozkradení majetku po bývalé Komunistické straně Československa, Socialistickém svazu mládeže a Fondu dětí a mládeže, nebo hájil práva českých krajanů v zahraničí, či vedl boj za uvedení ústavní zásady ochrany dětí před narozením do legislativní praxe. Byl hlavním iniciátorem Deklarace práv nenarozeného dítěte, která byla k 10. výročí Úmluvy o právech dítěte za účasti předních osobností vědeckého, kulturního a politického života slavnostně vyhlášena 22. listopadu 1999 v Poslanecké sněmovně.
Šlo-li o skutečně důležitou věc, jakou je právě ochrana života od početí do přirozené smrti, nezalekl se Jiří Karas ani ostrakizační kampaně, kterou proti němu rozpoutal někdejší lidovecký šéf Miroslav Kalousek pod záminkou, že „škodí straně“. Jak se ukázalo, pravdu měl samozřejmě poslanec Karas, což dokládaly vysoké voličské preference KDU-ČSL v době jeho iniciativy na zpřísnění potratové legislativy, a naopak jejich pokles, když strana jeho návrhy opustila. Vedle svých dlouholetých parlamentních zkušeností získal Karas v posledních letech i vysokou diplomatickou kvalifikaci na mezinárodním poli jako vládní rada na ministerstvu zahraničních věcí, chargé d'affaires a reprezentant ČR v Bělorusku. Mluví německy, francouzsky, rusky a anglicky. Zcela výjimečný je i mezi všemi ostatními uchazeči o Hrad jako osobnost s vůbec nejdelší politickou zkušeností.
Karasovo rozhodnutí kandidovat na prezidentský úřad bez stranického požehnání se zdá být nejen odvážné, ale přímo donkichotské. Ale takový Jiří Karas vždy byl. „Slovo spravedlnost může znít prostě a suše. Přesto je heslem mé kampaně. Každé malé dítě by mělo vědět, že za špatné chování jej čeká trest a za dobré odměna. Dospělí, nehledě na své konexe či tloušťku osobního konta, na tento základní předpoklad pravé svobody často zapomínají. Není divu, nikdo jim ho v dospělosti už nepřipomíná. A to já bych rád,“ říká o jednom z aspektů svého programu. Je si jistě vědom, že ta část, zejména pražských členů KDU-ČSL, která odpadla od konzervativních a křesťanských zásad, jeho kandidaturu pravděpodobně nepodpoří. Spoléhá především na jih a východ republiky a na tradičně orientovanou Moravu. Podpisy na petici podporující Karasovu kandidaturu přibývají, ale získat jich potřebných 50 tisíc bude ještě oříšek. Výhodu má Karas v tom, že na rozdíl od dezorientované části veřejnosti, která pravděpodobně podpoří nevyhraněné stranické kandidáty, za jeho programem realizace křesťanskodemokratických a především křesťanskosociálních zásad včetně sociálního učení církve stojí početná a stále se zvětšující komunita mladých občanů, nespokojených jak s krizí české politiky, tak s upadající etickou úrovní společnosti a národní kultury.
Představíme-li si plejádu uchazečů o první místo v přímé prezidentské volbě jako dostihové startovní pole, není pozice Jiřího Karase coby příslovečného černého koně nijak beznadějná. Není sice jasným favoritem, ale jeho účast v celém klání může být nejen neobyčejně přínosná, ale v cílové rovince i velmi překvapivá.
