Minimálně pět knih o jeho životě, dokumentární i hraný film, desítky reportáží, fanklub, petice za propuštění s více než 11 tisíci podpisy, 89 oficiálních žádostí o milost. A to všechno ještě před tím, než se Jiří Kajínek dostal skutečně na svobodu.
Celebrita z vězeňské cely umí své obecenstvo uhranout. Babinský, Straka a teď Kajínek
Dvojnásobný vrah odsouzený na doživotí si do nynější milosti od prezidenta odseděl třiadvacet let, ale ani kriminál jeho jméno nevymazal z povědomí veřejnosti, ba naopak. Po celou dobu se vynořovalo a vzbuzovalo emoce. Proč? Proč zrovna Kajínek poutá takovou pozornost? A hlavně – proč ten fanklub, proč selfie s fanoušky, proč les kamer? Proč je dvojnásobný vrah celebritou?
„Někoho může přitahovat osobnost toho člověka, která je v tomto případě poruchová, hrubě poruchová. Pro ni je typické, že má určitý šarm a dělá věci, které si nikdo jiný dělat netroufne. To znamená, že pro řadu lidí je pozitivní,“ vysvětluje forenzní psycholog Karel Netík.
V Kajínkově zviditelnění sehrála velkou roli v prvé řadě péče politiků, kteří do jeho kauzy v průběhu let vstupovali – ať to byli ministři spravedlnosti nebo prezidenti, v druhé řadě také tajemná aura divokých devadesátých let, kdy byla často hranice mezi spravedlností a zločinem, policií a podsvětím velmi nezřetelná. A Kajínek svému „know-how“ pomohl výrazně i sám útěkem z věznice Mírov.
Svůj díl „viny“ na Kajínkově slávě si nesou i média, která zvláště v těchto dnech nabízejí omilostněnému vrahovi obrovský prostor. Je však spravedlivé dodat, že situace vyžaduje zvýšenou pozornost s přihlédnutím k faktu, že se v Česku nikdy nestalo, aby byla prezidentem udělena milost dvojnásobnému vrahovi odsouzenému na doživotí.
Takový krok chtě nechtě podrývá autoritu celé justice a jistě se podepíše i na motivaci žalobců a policistů dělat svoji práci pečlivě. A vzhledem k tomu, že prezident své pohnutky příliš nevysvětlil, posílila poptávka po tom, aby je vysvětlil Kajínek. Také je však třeba uznat, že případ je obestřen řadou otazníků, na něž hledá veřejnost i novináři odpovědi, bez ohledu na to, že soudy opakovaně nenašly důvod, proč kauzu otevírat.
Zlo jako obchodní artikl
Kriminálníci-celebrity nejsou podle psychopatologa Andreje Drbohlava českou specialitou a najít je lze všude v západní kultuře. Obzvláště ve Spojených státech. „Jsou podobně jako Kajínek v podstatě hvězdami showbyznysu, aniž by kdykoliv vstoupili na červený koberec. Je jim dán velký prostor jednak mediálně, ale napříč celou společností,“ říká Drbohlav.
Zlo je podle něj dobrý obchodní artikl. Lidé mají touhu být mu blízko, takřka v instantní podobě je zpovzdáli sledovat, ale tak, aby se jich přímo nedotýkalo. „Vražda a vrah jsou patrně nejošklivější slova našeho jazyka. Téma vraždy je provokativní, odporné a zároveň úchvatné, neboť se týká lidské agresivity. Tu máme společnou se zvířaty. Neradi si to připouštíme, ale každý z nás je schopen zabít, ač to většina nikdy neudělá,“ říkal svého času Slavomil Hubálek, klinický psycholog a soudní znalec, který za svého života proseděl stovky hodin tváří v tvář vrahům.
Kajínek se před sedmi lety stal i hrdinou hraného filmu, který na motivy jeho osudu natočil režisér Petr Jákl. „Kajínek byl prezentovaný jako velmi nebezpečný vězeň. Měla se zavírat okna, když byl na útěku. Ale mě zaujalo hlavně to pozadí – tedy propojení policistů s podsvětím. Do té doby to bylo veřejné tajemství, nikdo o tom nemluvil nahlas,“ vysvětluje Jákl.
Lesní, Spartakiádní, Heparinový
Ale Kajínek není zdaleka jediným českým vrahem, který společnost fascinuje. Politici v souvislosti se „slávou“ Kajínka zmiňovali Václava Babinského, šéfa lupičské bandy, která řádila v českých zemích v první polovině 19. století.
Babinský se ale neproslavil svými zločiny, mezi něž kromě loupeží patřilo i pokousání rychtáře a vražda. Proslavilo ho až jeho vypravěčské umění, kdy kriminálnickými historkami bavil hospodské společnosti tak úspěšně, že se jeho jméno dostalo i do lidových písní. Do filmů – tedy jakýchsi lidových písní moderní doby – se dostaly později jiné české „bestie“, jejichž příběhy spoustu lidí (a tedy i filmařů) fascinují.
Postrach Moravy, Hrobník, Sušická bestie, Lesní vrah, Spartakiádní vrah, Hospodská harpyje, Heparinový vrah. Děsivá přízviska, která tváře vrahů spojí s jejich brutálními činy mnohem trefněji než jejich vlastní jména. Martin Lecián, Václav Mrázek, Ivan Roubal, Marie Fikáčková, Viktor Kalivoda, Jiří Straka, Jaroslava Fabiánová, Petr Zelenka. Serioví vrazi, kteří obtiskli své jméno do literatury i filmů.
A nebo Hubert Pilčík – možná největší český novodobý sériový vrah, jehož činy se staly předlohou pro jednu z epizod seriálu 30 případů majora Zemana a rovněž pro televizní film Kráska a netvor 1950 s Tomášem Töpferem v hlavní roli.
Pilčík pracoval v plzeňské Škodovce jako zámečník, sbíral bylinky a rád chodil do přírody. Posledně jmenovaný koníček se mu začal náramně hodit po roce 1948, kdy po komunistickém převratu našel na Šumavě cestu na Západ a začal převádět lidi toužící po svobodě. Jenže převedl jen málokoho. Šperky a cennosti, které si emigranti brali s sebou na cestu, byly pro Pilčíka příliš silným lákadlem… Skutečný počet jeho obětí se nikdy nepodařilo zjistit. Obviněn byl z pěti vražd, ale kriminalisté se domnívají, že za sebou zanechal i trojnásobek mrtvých. Odsouzen nebyl, ve vazbě se podle oficiální zprávy oběsil na kapesníku.
Činy zmiňovaného Ivana Roubala, tedy pětinásobného vraha ze začátku 90. let, zase inspirovaly filmaře k natočení snímku Hrobník. Heparinový vrah Petr Zelenka, jemuž bylo prokázáno sedm vražd, se stal „hrdinou“ snímku Hodinu nevíš.
Naopak překvapivě se filmaři nechytili životního příběhu Martina Leciána, známého pod přezdívkou Postrach Moravy. Lecián zabíjel poprvé v roce 1927, když na Brněnsku zastřelil strážníka. O den později se pokusil zabít dalšího. Za další měsíc ho při cestě vlakem poznal jeden policista, jenže Lecián byl rychlejší, několikrát po něm vystřelil a z vlaku vyskočil. Neuběhl ani měsíc a pohřeb měl další četník. Lecián byl nakonec dopaden a odsouzen k trestu smrti.
Běžně by příběh vraha v tuto chvíli končil, ale Lecián zabil strážného a z věznice uprchl. Trvalo to pár dnů, než ho policie dopadla a sotva dva týdny po útěku byl na dvoře olomoucké věznice jako vrah jedenácti lidí popraven.
Ani poté však od něj nebyl úplně pokoj. Jeho činy totiž imponovaly jiným kriminálníkům. Šest let po popravě Leciána se jej pokusil následovat František Ondráš. Zabil dva strážníky, ale nakonec byl sám zavražděn svými komplici, kteří se ho báli natolik, že ho raději „vyřídili“.
Filmového zpracování se dočkal i životní příběh Rakušana Jacka Unterwegera, který byl v polovině 70. let v Rakousku odsouzen na doživotí za vraždu. Ten se ve vězení pustil do psaní – psal pohádky, divadelní hry i romány. Stal se celebritou a lidé uspořádali petici za jeho propuštění. Toho se skutečně po 24 letech dočkal. Chodil do televize, psal do novin a – na svobodě opět zabíjel. Odsouzen byl za devět vražd, ale obětí mohlo být víc. Pár hodin po rozsudku se ve vězení oběsil.
Váš potlesk slyší i rodiny obětí
Je otázkou, co teď čeká Jiřího Kajínka. Nutno podotknout, že dvojnásobná nájemná vražda, za kterou dostal doživotí, nebyla jeho prvním kriminálním kouskem. Předtím měl na svědomí opakované napadení policistů se zbraní v ruce, útěky z vězení, loupeže.
Možná půjde ve šlépějích Babinského, který po propuštění až do své smrti žil v klášteře, možná ne. Zatím pozornost médií ani fanoušků neodmítá, možná se stane hostem televizních show. Nakonec i před několika lety propuštěný Spartakiádní vrah Jiří Straka vystupoval v televizi. Rozhovor s ním dělala řada štábů a stal se i hvězdou jednoho pořadu komerční televize, kde jeho přítomnost diváci ocenili dlouhým potleskem.
Otec jedné z obětí Karel Fikar, jehož dceru Straka zardousil přímo pod jeho okny, za to podle serveru iDNES.cz zaplatil životem. Aplaus, který Straka sklidil od publika, neunesl. Dostal infarkt.
Editor pořadů České televize Události, komentáře a Interview ČT24. V České televizi pracuje od července 2014, předtím působil osm let v redakci MF Dnes.
Petr Švec