Demonstruje se. Již čtvrtý týden. Bez střetů s policií. Bez násilí. Bez hesel proti ČEZu. Kde? V Bulharsku. Najdete to ve zprávách? Ne, není v tom senzace a nevypadá to zajímavě. Skutečně není?
Když v únoru bulharská vláda během demonstrací vyvolaných původně cenami elektřiny (avšak nikoli jen kvůli nim) odstoupila, aby tím vládnoucí strana GERB zahájila svou předvolební kampaň, čekalo se, co bude dál. Nebylo nic. Do formálně mimořádných nikoli však předčasných voleb byla vláda úřednická. Na tu právě odstoupivší se vyvalila aféra nezákonných odposlechů. Přesto nejvíce aktivních voličů hlasovalo právě pro GERB (Občané pro evropský vývoj Bulharska) bývalého premiéra Borisova. Ostatní poslanci ale vítěznou stranu nepodpořili a tak je nynější vláda socialistická – sestavena Bulharskou socialistickou stranou, Není ale vedena stranickým předsedou (a předsedou Strany evropských sociálních demokratů). Ten již premiérem byl a jistě by nepřekročil svůj stín. Snaha prezentovat ministry socialisty, menšinami a nacionalisty podporované vlády jako nezávislé odborníky, bývá narušována každou chvíli. Pomineme-li jejich vlastní neuvážená vystoupení (např. prohlášení ministryně zdravotnictví, že uvolní omezení pro kuřáky na veřejnosti apod.), nepomáhá ani kategorická podpora socialistického stranického šéfa, který má potřebu dění komentovat ve stylu politické agitace.
Non stop na bulharských náměstích
Zatímco se obvykle po volbách po jistou dobu v ulicích nic moc neděje (většinou), tentokrát se Bulhaři, kteří očekávali změnu a od předjarních nepokojů sledují politiky trochu jinak – nebo se o to alespoň snaží – začali svolávat a srocovat již dva týdny po schválení vlády parlamentem. Se slogany proti čerstvému jmenování 32letého majitele celostátních deníků, spjatého s bankovními kruhy a souzeného za korupci do vedení DANS (bulharské obdoby naší BIS). Ten byl sice za necelý týden odvolán, lidé však vycházejí do ulic dodnes. Žádají změnu volebního zákona, která by umožnila vstup do parlamentu i menším stranám, průhlednost a nekorumpovanost politiky. Počet demonstrantů není tak velký jako těch v Istanbulu nebo v Riu a v ulicích nedochází k násilí – to jsou možná dva hlavní důvody, proč se na začátku léta, plného zpráv z povodní, občanských válek, slzného plynu, leteckých a vlakových katastrof naše média o situaci v jedné z oblíbených turistických destinací nezajímají. Také vláda, která úřaduje necelé dva měsíce a nemá proti sobě sveřepý dav, na přelomu školního roku a letních prázdnin pravděpodobně neodstoupí. Tak proč plýtvat časem…?
Demonstrace probíhají bez incidentů a absence násilí je dána pozitivním jednáním a podporou policie demonstrantům. Úderné, vážné, rozzlobené, ale i humorné a ironické slogany, psi na vodítku, děti v kočárcích, praskající balony s nápisem „Demise“, posezení s kávou před budovou parlamentu (pak odchod do práce a večer demonstrace), jízdní kola, skateboardy, tanec, zpěv, vychlazené pivo i sprchování z oken domů pro demonstrující v bulharských vedrech, dárcovství krve – to vše najedete v každodenních zprávách bulharských médií. A vlídní policisté s nápisem „Antikonflikt“ bedlivě sledují, aby vše proběhlo v klidu, aby se k protestujícím nepřidali provokatéři nebo násilníci, aby na ně nikdo zbytečně neútočil. Začátek demonstrací je okolo 18. hodiny, konec v 22:00. Pozdější demonstrování zákon zakazuje a kdo vyžaduje dodržování pravidel, má je respektovat i sám. Demonstrují lidé z různých společenských vrstev, převážně ovšem z té střední – umělci, právníci, novináři, ochránci lidských práv a další osobnosti. To vše patří k popisu dlouhodobého bulharského protestu.
Padne vláda znovu?
Silná podpora společnosti obecně a vzdělaných vrstev zejména situaci vlády ekonoma Orešarskiho velmi komplikuje. Řada komentátorů pochybuje, že vydrží po celé volební období. Má vlastně problémy od samého počátku. Strana bulharských socialistů BSP dostala šanci sestavit vládu jen proto, že GERB i přes své vítězství ve volbách nezískala vládní podporu v parlamentu. Hlasy poslanců BSP a Hnutí za práva a svobody (zastupující menšiny, převážně desetiprocentní tureckou) by přesto nestačily a tak k vyslovení důvěry paradoxně přispěla nepředvídatelná ultranacionalistická Ataka.
Před několika dny se prezident Plevneliev, o kterém jsem po jeho zvolení (přímou volbou) psala, že stejně jako další kandidáti neměl konkrétní silný program, nekompromisně postavil na stranu demonstrantů. Vyzval politiky k zodpovědné reakci, k dialogu, k diskuzi, k vstřícným krokům a pozornosti, věnované názoru občanů. Volal po změně volebního zákona, po finanční, etnické a sociální stabilitě v zemi.
V Bulharsku se vlastně nedemonstruje jen proti komuni…, pardon, socialistické vládě, i když některé takové hlasy se také ozývají. Málokdo z Bulharů, kteří obecně nežijí ve velkém blahobytu, by podporoval rozpočtové škrty nebo nevítal sliby o zvýšení minimální mzdy a zdá se, že ani předešlou pravicovou vládu by jen tak nebral zpět. Odstoupení té levicové si lidé přejí ne primárně kvůli její orientaci, ale proto, že v ní vidí jen další příklad snah o neprůhlednost politiky a vítězství soukromých zájmů, jejich často trestných činitelů. Není divu – během dvou dekád byly politické skandály a jejich propojení s ekonomikou a zájmy jednotlivců a menších skupin trvalou součástí bulharského veřejného života. V tomto smyslu se již nedemonstruje za vyšší příjmy nebo nižší ceny čehokoliv. Slogany letošního bulharského léta jsou o potřebě důstojnosti, o absurditě pocitu, že se národu vysmívají ti, kteří jsou jím placeni, aby ho zastupovali.
Po dvou týdnech od začátku protivládních demonstrací se začaly v Sofii konat i protidemonstrace, čítající zhruba stovku účastníků. Vyjadřují podporu vládě a žádají odstoupení prezidenta. Jejich hlas je však v nastalé situaci velmi slabý.
Partaje v pohybu
Je také zajímavé, co se děje mimo demonstrující davy. V bulharské stranické politice se toho vlastně najednou hýbe více, než v době únorových nepokojů, kdy se všechno prakticky točilo kolem elektřiny a v trojúhelníku zákazníci – výrobci a distributoři – stát.
Pokusy „zestraničtit“ protesty neuspěly. Premiér uznává, že to jeho tým nemá nijak jednoduché. Prezident se staví za demonstranty. Nacionalistická strana Ataka sice pomohla schválit vládu, ta se však útokům, že je na Atace závislá, vehementně brání a distancuje se od jejího jednání. Nacionalistický předák začíná iniciovat a podnikat akce, které již zdá se neimponují ani jeho voličům a vyvolávají představu jakéhosi plácání topícího se. Ani on, ani jeho strana se nedokáží v těžké době stáhnout do sebe a aspoň chvíli mlčet či dělat mrtvého brouka, snaží se provokovat prostředky, které společnost nakonec staví čím dál víc proti nim. Zatím celkem předvídatelný předseda Ataky překvapil dalším nemyslitelným – vstoupil do parlamentu ozbrojený. Prý proto, že se cítí protesty ohrožený, že ministr vnitra zahálí (a ani nezakročí proti demonstrantům) a on bude nucen se svými nejbližšími provádět „občanská zatýkání“ některých osob. Jindy se skupinou spolustraníků zaútočil na budovu veřejnoprávní televize, pronikl do ní a po několik hodin část prostor okupoval. Najímá si svalnaté „komparzisty“ na “ochranu” sídla strany, které je podle něj neustále ohrožováno demonstranty. Ti ale pravidelně procházejí Sofií kolem sídel všech parlamentárních stran, aniž by na kohokoli zaútočili.
GERB se udržuje v pozici „konstruktivní“ a ne příliš útočné či hlasité opozice. Image strany je stále nemyslitelná bez zakladatele a předsedy, bývalého premiéra Bojka Borisova, který samozřejmě horuje pro demisi vlády. Do února ministr vnitra a místopředseda strany již přes tři měsíce čelí aféře nezákonných odposlechů politiků. Do toho o víkendu část členů strany prohlásila, že z ní vystoupí a vytvoří nový politický subjekt. Podaří se jim však najít charismatickou tvář, která by úspěšně konkurovala osobnosti Borisova? I kdyby ne – GERB se začíná štěpit.
Čeká se něco pozitivně senzačního…
Pět pravicových stran, vzniklých během únorových demonstrací, jimž krátký čas do voleb zabránil ve včasném spojení, registraci a zvýšení šancí na vstup do parlamentu, ohlásilo založení koalice. Chtějí prosadit jsou nový volební zákon, průhlednost a veřejnou kontrolu financování stran, nezávislost soudů, státního zastupitelství a policie na politickém a ekonomickém vlivu. Trvají na nekompromisním odhalování a trestání korupce, zneužívání moci atd. - o všem zmíněném se v Bulharsku nepřestává mluvit již několik měsíců.
Bulharská vláda během prázdnin asi nepadne. Tudíž se ani nedostane do českých (i jiných zahraničních) zpráv. Předčasné volby nakonec možná budou, ale kdo ví kdy. Ty jarní nic nevyřešily a patová situace trvá. Co je příjemným překvapením, je pozitivní náboj již nemlčící společnosti. Léto sice dlouhodobým masovým demonstracím nepřeje, ale může tuto energii alespoň udržet a ona se snad na podzim projeví znovu, mocněji a efektivněji. Na rozdíl od jara mám pocit, že se v bulharské politice něco může pohnout. Jen nevím, je-li změna reálná a jak dlouho bude trvat. A kdyby se v bulharské politice povedlo něco pozitivně senzačního, bylo by mi jedno, jak moc si toho všimnou naše média – hlavně aby to pomohlo.
