Čeští a moravští biskupové vydali pastýřský list, který byl 26. října čten ve všech katolických kostelech. Pastýřskými listy biskupové příležitostně komunikují se svými ovečkami, zpravidla tehdy, mají-li pocit, že je třeba se vyslovit k nějakým aktuálním otázkám. Tentokrát ovšem šlo spíše o etické evergreeny: o potraty, eutanazii a asistovanou reprodukci.
Zajímavé a poučné na textu pastýřského listu je to, že v ničem nenaznačuje odklon od tradičních postojů Vatikánu. Tedy od názorů, které mají někteří laici, a dokonce i teologičtí „modernisté“ za překonané, bigotní či pokrytecké. Biskupové v listu připomínají jedinečnost a neopakovatelnost každého lidského života. Ten má být jako „posvátný Boží dar“ chráněn od okamžiku početí. Dávají tak (i pochybujícím věřícím) najevo, že v otázkách života a smrti se v učení církve nic nezměnilo. Každého, kdo úmyslně provedl nebo si nechal provést potrat, praví biskupové, církev považuje za vyloučeného ze svého společenství, „dokud nelituje svého skutku a nedosáhne zrušení trestu“.
Zásadně odmítavý postoj zaujímají biskupové také ke snahám o legalizaci eutanazie, kterou v pastýřském listu označili za „nebezpečnou hru s ohněm“. Uzákonění eutanazie jako prostředku řešení těžké zdravotní či sociální situace by podle biskupů mohlo vést k tlaku na nemocné, „aby se umoudřili, odešli a nezatěžovali společnost“. Vcelku logicky se biskupové vyjadřují pro paliativní léčbu nesnesitelné bolesti, ale i pro ukončení neúčinné léčby jako „uznání konečnosti pozemského lidského života“. S křesťanským vztahem k počatému životu souvisí i jejich varování před ničením nadpočetných embryí při asistované reprodukci (podobný problém vzniká i při získávání kmenových buněk z několikadenních lidských zárodků).
Myšlenkově tedy vlastně nic nového - pastýřský list byl vydán ke 40. výročí papežské encykliky Humanae vitae, varující před odtržením sexuálního života od plození dětí. Přesto je vyjádření biskupů k palčivým etickým otázkám po delší době projevem určité změny. Někteří vysoce postavení členové katolického kléru se nepopulární kritice potratové praxe po léta vyhýbali. Snad aby usnadnili pozici církve při jednání se státem o majetkovém vyrovnání. Svou roli při vydání pastýřského listu teď možná sehrálo i zklamání z momentálního krachu těchto jednání. Také se zdá, že někteří církevní hodnostáři nelibě nesli (konkurenční?) působení občanských sdružení typu Hnutí Pro život, jež v boji o život nenarozených vysoce převyšují a vlastně suplují aktivitu katolické církve. Nyní se tedy biskupové alespoň před věřícími rozhodli vystoupit odvážněji a vyslovili se i pro možnost odmítnutí účasti lékařů a zdravotnického personálu na umělém potratu či jiném úkonu, který by byl v rozporu s jejich svědomím, „a to bez rizika diskriminace nebo postihu příslušného zdravotnického zařízení“.
Samozřejmě, možnost odmítnutí provádění potratů zůstane jen v deklarativní podobě pastýřského listu, pokud se církvím nepodaří „výhradu svědomí“ prosadit do dokumentu upravujícího vztahy mezi státem a církvemi. Je otázka, jestli by takový dokument vůbec prošel parlamentem v jeho nynějším dezolátním stavu. Možné je, že pastýřský list o etických otázkách bude kritizován jako nepřípustné zasahování církve do kompetence státu. Ale i tak zůstane počin biskupů sympatický.
Prakticky neomezené násilné potraty zavedl jako první na světě Lenin a u nás komunistická legislativa, ale většina spotřební společnosti je stále chápe spíše jako vymoženost, než jako popření základního lidského práva - práva na život. Je tedy správné vyvádět tuto většinu z omylu. A to dříve, než naši ustrašenou civilizaci pohltí jiná - nebojácná a agresivní. „Chceme-li mít jako národ naději na budoucnost, musíme přijímat více dětí a žít pro ně,“ vzkazují biskupové nejen věřícím.
