Na sjezdu konzervativců v Birminghamu pooodhalila britská premiérka minulou neděli některé ze svých představ o vyjednávání brexitu s Evropskou unií. Rozhovory s Unií chce zahájit ke konci března. Z řad evropských lídrů se k tomu zatím neozvala žádná negativní reakce. EU jako celek i její lídři byli spíš pro brzký začátek jednání než pro odklady a pro protahování nejistoty. Ale popravdě řečeno, ta doba stanovená britskou premiérkou pro začátek jednání vyvolá možná přece jen jisté nepříjemnosti na politické scéně v některých evropských zemích a tím vlastně v Unii jako celku.
Ve Francii bude v březnu těsně před dvoukolovou volbou prezidenta republiky. V září budou v Německu volby do Bundestagu. Zaujímání stanovisek k probíhajícím jednáním Evropské unie s Brity může sehrát problematickou roli ve volebním boji i u volebních uren. I u nás budou napřesrok volby do Poslanecké sněmovny, patrně v říjnu. A brzo potom, možná už na začátku roku 2018 i přímá volba prezidenta.
Britové budou jistě dost obratní, aby dokázali v jednáních s Unií využít všech těchto handicapů, které může v zemích EU vyvolat časový souběh souboje o podmínky brexitu a souboje o moc uvnitř států Unie. A je dost pravděpodobné, že politici zemí EU budou zase vůči britským vyjednavačům postupovat tak, aby je rozhodnutí přijatá u jednacího stolu nehandicapovala na domácí scéně. Ostatně, kdo bude na evropské straně toho jednacího stolu? Kdo bude jednat za celou sedmadvacítku? Na tom bude přece dost záležet.
Dokáže unijní tým vyjednávat za všechny členské státy?
Hlavním vyjednavačem za Evroskou komisi byl jmenován Francouz Michel Barnier, velice subtilní, ne-li rafinovaný politik, s dlouhou zkušeností komisaře pro vnitřní obchod, jinými slovy pro společný evropský trh. A právě společný evropský trh se mnoha britským politikům, finančníkům a obchodníkům nechce kvůli brexitu opustit.
Tým vyjednavačů Evropské rady povede belgický diplomat Didier Seeuws, muž se zkušeností v nejvyšších sférách právě tohoto evropského orgánu, v němž budou v příštích dvou letech rozhodovat hlavy států, šéfové vlád a - o úroveň níž - ministři sedmadvacítky o všech krocích Evropské unie vůči osmadvacátému členu, který Unii opouští.
Evropský parlament určil za svého hlavního vyjednavače, řekl bych, „ostrého hocha“ (odhlédnouc od věku), rovněž Belgičana, Guye Verhofstadta, předsedu evropských liberálů. Ať už premiérka Mayová pošle do evropského ringu kohokoli, bude mít její tým výhodu jednolitosti: všichni jeho členové budou zastupovat jeden stát, Velkou Británii. Na protější straně stolu budou ti tři, jeden Francouz, dva Belgičané, v čele vyjednavačů sedmadvaceti států spojených v Evropské unii. Bude jejich Achillovou patou názorová roztříštěnost Unie, nebo se sedmadvacítka dokáže právě pro tato historická jednání stmelit? Toť otázka!
Jednotný trh versus přístup na britský pracovní trh
Zcela nedávno, po společném zasedání vlád České a Slovenské republiky, vyslovili premiéři Sobotka a Fico společně varování, že jejich vlády nepřistoupí na diskriminaci občanů zemí EU ve Velké Británii. Samozřejmě že především měli na mysli občany svých zemí pobývající a pracující v Británii, a já bych jim přičetl k dobru, že to nevyslovili a mluvili obecně o občanech Evropské unie. V někom může vzklíčit pochybnost, zda to není od dvou státníků V-čtyřky zase jeden krok k narušení jednoty Evropské unie. Nevidím to tak. Dokonce to vidím právě naopak. Tentokrát šlo, podle mě, oběma středevropským státníkům o varování před ztrátou jednoty evropského celku v jedné konkrétní záležitosti, v jednom z hlavních bodů jednání Evropy s Brity.
Politici starých členských zemí Unie si kdysi dávno zvykli udělovat Velké Británii výjimky. Vlastně umožnili Britům mnohem volnější členství v Unii, než jaké jsme přijali my a téměř všichni ostatní. Teď by znovu mohli mít tendenci Británii ustoupit. Ale popravdě řečeno, ve věci zachování práv občanů zemí EU pracujících v Británii zatím nikdo v EU nějaký náznak povolnosti vůči Londýnu nevyslovil. Naopak.
Když britský ministr zahraničí Johnson řekl, že je holý nesmysl vázat přístup Británie na jednotný evropský trh na podmínky pobytu a práce občanů zemí EU na britském trhu práce, okamžitě to odsoudili ministři financí Německa a Francie, Schäuble a Sapin, a nepřímo i Guy Verhofstadt. Postavili se tak v této konkrétní věci do jedné řady se Sobotkou a Ficem. Nebo naopak, Sobotka a Fico do jedné řady s nimi.
Já opravdu vidím rozdíl mezi dřívějším hlásáním odporu V-čtyřky k relokačním kvotám, a současným varováním Sobotky (a Fica) před případnými ústupky vyjednavačů Evropské unie v citlivém bodě práv a nároků občanů členských zemí EU při jejich pobytu a práci ve Velké Británii. Mimo srovnání těch dvou postojů vycházím také z toho, že pár dní před tím Sobotkovým a Ficovým varováním adresovaným dost zřetelně budoucím vyjednavačům EU umístil český premiér na internetových stránkách vlády prohlášení, že snahy udělat z višegrádské čtyřky formální instituci jdou proti zájmům České republiky, že jeho vláda není pro vytváření žádné „unie uvnitř Unie“ a že základem spolupráce ve Višegrádské čtyřce je společný zájem na silné a jednotné Evropě.
Nemyslím, že to prohlášení mělo mít význam jen v souvislosti s tím, že prezident České republiky a rakouský kandidát na prezidentský úřad, nacionalista Hofer, debatovali těsně předtím na pražském Hradě o možnosti vytvořit právě takovou „unii uvnitř Unie“ spojením zemí V-4 a Rakouska. Český premiér v poslední době poukazuje i v jiných souvislostech na potřebu soudržnosti sedmadvacítky. Je tedy opodstatněné myslet si, že stejný cíl sledoval i svým výrokem o tom, že Česká republika neustoupí, až budou Britové při vyjednávání o brexitu žádat souhlas sedmadvacítky ke změnám podmínek pobytu a práce občanů zemí Evropské unie v Británii.
Původním povoláním filolog; TV novinářem krátce v letech 1968–70 a od roku 1990 dodnes; specializován především na Evropu, které se věnoval v pořadech ČT Evropské fórum, Evropská mozaika, Evropské události, v televizních rozhovorech se světovými osobnostmi a v reportážích pro zpravodajské relace.
Autor knížek na geopolitická témata; spolupracovník Českého rozhlasu.
