Režisér generačního Trainspottingu Danny Boyle pojal zahajovací ceremoniál opravdu velkolepě. Kromě výjevů z britské průmyslové revoluce dal vzpomenout oblíbeným hudebním hitům, zmínil sílu moderních technologií a stranou nezůstal ani filmový průmysl. Aby také ne, když je v něm Boyle jako ryba ve vodě. To se ukázalo hlavně při spojovácích – filmových sekvencích - jimiž byl večer decentně prošpikován.
Rowan Atkinson se po letech opět vžil do Mr. Beana a v parodickém výjevu z filmu Ohnivé vozy tak mohl „porazit“ své kolegy atlety. Nejvíc reakcí ovšem vzbudil Daniel Craig coby agent Jejího veličenstva James Bond. Alžběta II. ukázala, že i přes pověstnou chladnost má alespoň špetku smyslu pro humor. Poté, co Agent 007 vejde do její komnaty v Buckinghamském paláci, se jím nechá ještě se svými corgíny doprovodit do vrtulníku, aby o něco později „seskočila“ do olympijského stadionu ve Stratfordu.
Převážně britská média se poté mohla rozplynout, že Boyle už v tomhle směru originálnější být nemohl. Nemohl? Že použil předem natočené sekvence není až takovým inovátorstvím, jak mu kdekdo přisuzuje. Je to běžně užívaná praxe např. Billy Crystalem při předávání Oscarů.
Jenže na druhou stranu, když dva dělají totéž, není to totéž. Nemusím ani moc dlouho pátrat v paměti, aby se mi vybavil případ, kdy se Bolek Polívka s Pavlem Liškou doslova pitvořili v rámci Českého lva. Provinční filmová akce nabídla v jednom z minulých ročníků parodické video na film Kolja. Liška seděl ve vaně a rusky něco žvatlal do sluchátka, které stejně jako v oscarovém snímku suplovala sprcha. Pokus jako dělaný do archivu Eduarda Hrubeše.
Naštěstí Praha olympijská vzala dávno za své, takže se za čtyři roky nestane, že by se na Strahově nebo v Letňanech dostalo na velkoplošné obrazovky Liškovo pozadí. A v tomto světle je i Boyleova neoriginalita vlastně originalitou. A vtipnou.
