Britského komika Sachu Baron Cohena jsem poprvé v televizi viděla asi před pěti lety v Británii. Tehdy jsem ovšem nechápala o co jde a jenom nevěřícně zírala na vyhublou postavu ve velkém černém obleku s knírkem pod nosem a mluvícím šíleným ruským přízvukem. Boratovi jsem tehdy naletěla stejně jako tisícovky dalších diváků, myslela jsem si, že je skutečný. Když jsem před dvěma lety v USA viděla poprvé jeho místní pořad "Da Ali G Show", tak jsem zase nechtěla věřit, že všechny tři osoby v tomto pořadu představuje jeden a tentýž člověk. Muslimský rapper Ali G, kazašský reportér Borat i rakouský gay Bruno. Všechny je spojuje ironie, trapnost a komediální Cohenova zručnost.
Všechny tři jeho postavy chtějí především šokovat lidi a je pravda, že se to zatím Cohenovi daří. Když začal se svou show v rodné Británii, lidé kroutili hlavami a nevěděli, jak mají jeho výstřednosti komentovat. V Americe, kam herec po několika letech přesídlil, našel mnohem větší pole působnosti. Jak budou reagovat puritánští a politicky i nábožensky vyhranění lidé jako jsou Američané? Sacha Baron Cohen se pustil jako Borat do cestování po Americe a snažil se Američany ztrapňovat. Bohužel nakonec hlavně ve svém celovečerním filmu o Boratovi mnohem víc ztrapnil Kazachstán, odkud jeho fiktivní postava pochází. Američané znají jeho pozdrav „Jak še máš?“ a mají ho za kazašský. Také si myslí, že v Kazachstánu opravdu vypadá život jako ve středověku (Nehledě na to, že vše bylo ve filmu mystifikací, navíc zasazenou v reálu do Rumunska.).
Amerika je znovu v očekávání, s čím přijde Cohen tentokrát. Jeho nejnovější film Bruno se do distribuce ve Spojených státech dostane 10. července. Bruna se bojí hlavně homosexuálové a Rakušané. Obávají se, že po premiéře jeho nového filmu dopadnou stejně jako chudáci Kazaši po Boratovi. Tedy ztrapnění, ubozí a využití. Bruno alias Borat alias Ali G je totiž stejného kalibru jako v předchozích filmech. Manipuluje, vymýšlí si, a coby rakouský homosexuální reportér se dostane do různých situací, ve kterých přivádí lidi do rozpaků. Ti nevědí, jak mají reagovat tu na jeho nahé tělo, tu na trapné sexistické poznámky, které ovšem podává s naprosto vážným obličejem, ale taky na jeho sebevědomé vystupování bijící se s čirou blbostí.
Cohen rád šokuje a šokuje i tentokrát. V Brunovi, který už si svou premiéru odbyl v Paříži, Londýně i Madridu, toho chtěl ukázat co nejvíc. Jako gay se snaží například svést politika a předstírá i to, že černošské dítě, které si vyzvedává ze zavazadlového prostoru na letišti z papírové krabice, vyměnil za ipod. A tak ve výsledku není tolik zábavný samotný Bruno, ale spíš reakce lidí. Jako například černoška, která nechápe, jak mohl k dítěti v Africe přijít výměnným obchodem. Ať je Cohen sebetrapnější a ať si o něm kritikové píší, že už se vyždímal a že už nepřichází s ničím novým, trocha provokace nikdy neuškodí. Je zajímavé vidět, jak ti průměrní a bezchybní lidé žijící svůj spořádaný život reagují na pomateného Bruna, který jim vnucuje svůj život, ujeté názory a dává jim úplně blbé otázky. I když otázkou stále zůstává, nakolik jsou všechny ty situace ve filmu skutečné. Oprávněně se hlavně filmoví kritici ptají, jestli už se nejedná jen o film složený z nahraných scének. Je totiž podezřelé, že by lidé Cohenovi naletěli i přes velkou popularitu jeho pořadu „Da Ali G Show“, a že by jej v převleku za rakouského homosexuála nepoznali.
Zatím můžu v USA sledovat takové jemné napětí před uvedením do kin. Těsně po americké premiéře bude Bruno určitě hostem všech populárních večerních talk show, dostane se do vysílání CNN a zaplní stránky bulváru. V Evropě už se mu to ostatně podařilo i díky jeho šíleným oblečkům na premiérách v Londýně nebo Berlíně. Má už několik skandálů za sebou, a tak jsem zvědavá, s čím přijde v Hollywoodu. Určitě si nechá to nejlepší na konec. Možná se bude promenádovat ve spodním prádle s potiskem americké vlajky, i když to už je možná i pro Bruna dost nuda.
