Osmdesát syrských děvčat a chlapců bylo zabito při teroristickém útoku namířeném přímo na děti. Útočníci je nalákali k autu, které mělo prodávat brambůrky. Místo toho vyletělo do vzduchu. Útok se stal na území, jež spadá pod kontrolu rebelů. Proč jej Trump a EU alespoň neodsoudili? Šlo snad o „špatné“ děti?
BLOG: Proč 80 syrských dětí roztrhaných na kusy není „beautiful“ a nestojí Trumpovi a EU ani za slovo
„Volali na děti, ať si jdou pro brambůrky. Začali jídlo vytahovat z auta. Bože, ty děti neviděly žádnou dobrotu dva roky! Všechny se tam rozeběhly, když přišla rána a auto bouchlo. Bože, bože,“ naříká jedna z žen na nemocniční posteli.
Tento obraz už nikdy nevymažu z hlavy: Univerzitní nemocnice v Aleppu, poslední pokoj v pátém patře. Na postelích sedí či leží ženy a děti, končetiny či hlavu zavinutou do obinadel.
Asi desetiletému chlapci právě odstranili oko, celou tvář má posetou hlubokými jizvami. Jedna z žen zlomeně opakuje jméno svého mrtvého synka. Jiná nám před očima mává fotkou svého malého chlapce a zoufale prosí, ať jí ho pomůžeme najít.
Po útoku na uprchlíky u syrského Aleppa zemřelo 80 dětí a 46 dospělých, další byli zraněni
„Nechápu to, po tom šíleném masakru nás raněné odvezli do nemocnice na tureckých hranicích, vezli nás čtyři hodiny, to bylo utrpení. Proč nás neposlali hned do nemocnice v Aleppu, kam to bylo deset minut? Prosím, pomozte mi najít mého syna,“ pláče Fatima. Její další dva synové leží zranění na posteli.
Jeden z největších teroristických útoků na uprchlíky
Vzduch v místnosti je těžký a plný zoufalství. Tyto ženy a děti přežily jeden z největších teroristických útoků na uprchlíky u syrského Aleppa. Zemřelo při něm 80 dětí a 46 dospělých. Podle všech dostupných informací a způsobu provedení šlo o útok mířený na děti. Na ty, které žily dva roky v obležení rebelů, trpěly hladem, nemocemi a dva roky nejedly nic než základní potraviny.
Co se stalo? Patnáctého dubna odjíždělo několik autobusů naplněných civilisty z vesnic Kafraja a Foa v provincii Idlib, které byly dva roky obléhány rebely. Šlo o šíitské enklávy. Rebelové je začali obléhat v roce 2014 jako odplatu za obléhání měst Madája a Zabadání na jihu Sýrie, které byly obsazeny rebely a následně obléhány syrskou armádou. Nedávno se obě strany dohodly na výměnách civilistů i ozbrojenců z těchto oblastí.
Po útoku na uprchlíky u syrského Aleppa zemřelo 80 dětí a 46 dospělých, další byli zraněni
Vše šlo hladce, rebelové posadili ženy a děti do autobusů a ty pak čekaly u města Rashidin, až projedou na území pod kontrolou vlády. Byli tedy ještě asi pět kilometrů hluboko na území rebelů.
„Pak přijelo auto s obrázky různých dobrot a sladkostí. Volali na děti, ať si pro ně přijdou. Začali je vytahovat z auta. Bože, ty děti neviděly žádnou sladkost dva roky! Všechny se tam rozeběhly, když přišla rána a auto bouchlo. Bože, bože,“ naříká jedna z žen na nemocniční posteli.
Hanba, ostuda a plivnutí do tváře veškeré humanitě
Následující den se setkáváme se šéfem Mezinárodního výboru červeného kříže (ICRC) v Aleppu, Švýcarem Georgem Comninosem. „Byl to jeden z nejhorších útoků na děti během celé syrské války. Skutečně to vypadá, že cílili přímo na bezbranné děti,“ potvrzuje Comninos.
A svět? Mlčí. Jediný, kdo útok odsoudil, bylo OSN, papež a Rusko a Turecko. Evropská unie mlčí. Stejně tak i ochránce syrských dětí, americký prezident Donald Trump. Proč? Je to hanba, ostuda a plivnutí do tváře veškeré humanitě.
Neměly by USA, EU a další měřit syrské civilní oběti stejným metrem? Proč v případě chemického útoku na Chan Šejchún byl svět zděšen a Trump poslal na Asadovu základnu salvu tomahawků, a teď, když je mrtvých dětí mnohem víc, tak mu nestojí ani za slovo odsouzení? Že by to byly „špatné“ děti?
Útok na šíitské děti přišel jen krátce po chemickém útoku na Chán Šajchún v provincii Idlib, která je pod kontrolou rebelů. Z velké části jde o sunnitské islamistické skupiny. Při útoku sarinem zemřelo 68 lidí, z toho bylo 11 dětí. A reakce světa byla obrovská – z útoku byla okamžitě obviněna syrská armáda Bašára Asada a Trump vypálil na leteckou základnu Šajrát u Homsu 47 tomahawků. Celý západní svět mu tleskal a plácal po zádech, jaký je chlapák. Ivanka Trumpová se dojímala nad „krásnými malými miminky“, která při útoku zemřela.
Vše v pořádku – byť na Trumpovo hrdinství a pasování se do pozice „ochránce syrských dětí“ mohl skočit jen málokdo.
Děti v Sýrii
Útok se stal na území pod kontrolou rebelů, kterým dominuje an-Nusra a Ahrár aš-Šám, obě sunnitské islamistické skupiny. Je známé, že sebevražední atentátníci jsou běžnou součástí vojenské strategie mnoha islamistických skupin, včetně Nusry.
Norský novinář Paul Refsdal o nich v Idlibu natočil dokument Dugma (Spoušť), kde popisuje, jak bojovníci Nusry vytvářejí seznamy mučedníků, čekatelů na „hrdinnou smrt“. Takový šťastlivec pak dostane auto naložené výbušninami, a až dojede na místo útoku, zmáčkne tlačítko „dugma“ a vyhodí do povětří sebe i auto. Odměnou mu má být věčný ráj a odpuštění hříchů.
Útok na děti u Aleppa přesně odpovídá tomuto scénáři. Přední britský odborník na Blízký východ Robert Fisk se nebojí možné pachatele označit přímo: „Jejich vrah byl očividně od al-Nusry (Al-Káida) nebo jedné ze sunnitských povstaleckých skupin, které jsme na Západě ozbrojili – nebo možná z ISIS.“
Po útoku na uprchlíky u syrského Aleppa zemřelo 80 dětí a 46 dospělých, další byli zraněni
Bašár Asad z útoku obvinil Frontu dobytí Sýrie – Nusru, tedy Džabhat Fatah aš-Šám, jak se nedávno přejmenovala. Ti k obviněním mlčí. Útok zůstane zřejmě nevyšetřen, neboť rebelové na svoje území nikoho nepouštějí. Ani novináře, ani vyšetřovatele, ba ani mezinárodní humanitární organizace.
„Na jejich území v Idlibu nemůžeme pracovat ani my, a to jsme opravdu nestranní. Snažíme se o to, uvidíme, zda se nám to v budoucnu podaří,“ potvrdil Comninos v kaceláři ICRC v Aleppu.
Dodnes nedorazila mezinárodní komise ani do Chán Šejchúnu, na místo chemického útoku sarinem.
Všechny zprávy o rebelech a životě civilistů na jejich území se dostávají do světa jen přes jejich vlastní tisková centra, kterých mají několik jak v Sýrii, tak v Turecku. Vedou tak vlastní sofistikovanou a moderní mediální válku. Novináře zvnějšku pouští na své území jen výjimečně. Výše zmíněný Nor Refsdal se tam dostal jen na doporučení Al-Káidy v Afghanistánu, neboť byli s jeho prací spokojeni. Navíc Refsdal konvertoval k islámu.
Dvojí metr Západu
Pokud jde o válečná zvěrstva v Sýrii, je jasné, že Západ používá dvojí metr. A rebelové vedou boj s nepřítelem Západu – Bašárem Asadem, takže se zatím zdá, že k nim hodlá diplomaticky mlčet. Jsou to prostě „ti naši“. Bez ohledu na jejich vesměs džihádistickou ideologii, která ohrožuje dramaticky bezpečnost a stabilitu nejen na Blízkém Východě, ale i v Evropě.
Tyto islamistické skupiny získávají podporu hlavně od bohatých byznysmenů z Kataru, Saudské Arábie. Peníze, zbraně, léky, potraviny se k nim dostávají hlavně přes Turecko – neboť s Tureckem mají na severozápadě Sýrie společnou hranici.
„Byznysmeni z Kataru, Kuvajtu, Saudské Arábie a Turecka podporují náš boj, bojujeme za vytvoření Shamu (sunnitské islámské říše na Blízkém východě), který bude pokračováním Otomanské říše. Sunnité všech zemí přicházejí do Sýrie, aby bojovali za Sham a zemřeli v boji, protože pak se jim otevřou brány k Alláhovi a do ráje…,“ řekl mimo jiné v únoru 2017 Abdullah al Muhaysini v syrském Idlibu.
Situace v Sýrii
Právě tento Saud napojený na Al-Káidu je jedním z ideových vůdců islamistické ozbrojené opozice v Sýrii, která ovládla většinu východního Aleppa a nyní provincie Idlib. Tyto sunnitské džihádistické skupiny pohltily během posledních let i skupiny Svobodné syrské armády – jednoduše hlavně proto, že mají dostatek peněz. Finanční toky vyvěrají v podobě ropy přímo ze země v Kataru a Saudské Arábii a jsou transferovány přes Turecko do Sýrie.
Tak se bohužel za posledních sedm let proměnil boj proti diktátorskému režimu v Sýrii.
Západní média přebírají téměř vše, co jim aktivisté napojení na rebely předkládají
Útok na děti a reakce, které vyvolal či spíše nevyvolal, ukazují jasně to, že oběti na vládní straně nejsou pro západní média důležité a nemají stejnou hodnotu jako oběti na straně rebelů. Ale to už bylo vidět i během bojů o Aleppo, kdy se do světa dostávaly téměř výhradně zprávy o utrpení civilistů ve východním Aleppu, ale o tom, jak jsou ostřelováni a zabíjeni civilisté v západní části Aleppa, už západní média mlčela.
Anebo to vše souvisí hlavně s profesionálním PR, které mají rebelové zmáknuté do posledního detailu? Západní média od nich přebírají už několik let téměř vše, co jim tito aktivisté napojení na rebely předkládají. Kdežto jakékoliv zprávy o utrpení lidí v Asadově části Sýrie (přesto, že zde žije 13 milionů lidí) jsou považovány za asadovskou/ruskou propagandu? Co kdyby se svět dojímal nad kusy šíitských dětí v igelitových pytlech? Drsné? Nebo by to spíš nezapadalo do předem daného scénáře, že jedinými oběťmi války v Sýrii jsou sunnité masakrovaní Asadem.
Trump už nemohl dokázat víc, že mu o nebohé syrské děti vůbec nejde.
Novinářka a humanitární pracovnice. Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni (Írán, Srí Lanka, Haiti), v Demokratické republice Kongo pak zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem.
V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Pro Reportéry ČT natáčela reportáže dokumentující boj proti IS v Sýrii a Iráku. Spolu s Lenkou Klicperovou jezdí pravidelně do oblastí severní Sýrie a Iráku, jsou také spoluautorkami knih Islámskému státu na dostřel I. a II.
Obě také založily sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani a jsou spouautorkami dokumentárního filmu Nezlomené, na kterém se podílely rovněž Jarmila Štuková a Olga Šilhová.
Markéta Kutilová