Podle některých ukřičených předvolebních billboardů se zdá, že největším problémem života českých obecních společenství je soužití s lidmi, jimž se začalo říkat nepřizpůsobiví.„Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami,“ vyzývali sociální demokraté na Praze 5, než jim toto fašizoidní heslo zatrhlo vedení strany, které ještě neztratilo staré sociálnědemokratické instinkty. „Proč bych měl litovat, že jsem ve svém domově národnostní většinou? Jeden stát, jedna pravidla!“ stěžovala si zase ČSSD na Mostecku, jejíž plakát podvědomě navazuje na místní tradici německého národovectví, kdy se na zdi psalo tehdy ještě romantické: „Ein Volk, ein Blut, eine starke Wille (Jeden národ, jedna krev, jedna silná vůle).“
Kdo je aktivnější
Lákadlu populistické jednoduchosti podlehla i ODS, která v Praze představila plán detenčních táborů pro bezdomovce. Nečasovo stranické centrum dodalo slib vybudovat systém „převýchovy prací“, shrnutý do plakátového hesla „Vezmeme dávky těm, kteří odmítají pracovat“.
Podrobnější popis nesmlouvavé politiky – „výplatu dávek chceme striktně vázat na zajištění řádné školní docházky dětí“; „pokud neplatiči nájemného a pořádkových pokut za narušování soužití mezi občany dostávají sociální dávky, bude jim z nich přímo strháván dluh“ – odhaluje, že ODS převzala do programu postupy primátorky Chomutova Řápkové, namířené proti „obtěžující“ romské komunitě. A to navzdory námitkám, jež k nim vyslovil ombudsman.
Nečasův tým dále prohlubuje důraz na integraci prostřednictvím práce. Kdo nepracuje, ať nejí, dal by se shrnout plán ODS, která neopomněla vnést do systému oblíbené dogma výkonu: „Výše dávek hmotné nouze bude více odstupňována podle aktivity žadatele, čím bude příjemce dávek aktivnější, tím vyšší dávky dostane!“
Co znamená aktivnější? Někdo bude aktivitu žadatele bodovat? Úředníci? Uliční výbor? Budou se body za aktivitu (případně lenost) lepit na občanku, aby bylo jasné, kdo je příživník a kdo poctivý pracující? A nebudou muset snaživí žadatelé na úřadech zdravit „Čest práci“?
Lék léků
Jistě, ubohý, trapný humor, který napadá poctivou snahu o řešení problému. Jenže práce (univerzální všelék za socialismu i kapitalismu) a donucovací prostředky nemohou vyřešit nic tam, kde jsou příčinou více či méně dobrovolného vyloučení ze společnosti dlouhodobě předávané sociokulturní vzorce. Což platí zejména pro romské rodiny, na něž ODS „myslí“ nejvíce, byť skrytě.
Když premiér Nečas komentoval politicky motivovaný odsun kočujících Romů z Francie, hovořil také o „romském problému“ v Česku, který má příčiny jiné než ve Francii – totiž sociální a vzdělanostní. Kde ale zůstal v plánu ODS důraz na sociální a vzdělávací práci?
I kapitalistická společnost (jako každá jiná) produkuje skupiny, jež se dostávají na okraj. Z mnoha příčin, které je třeba pečlivě rozlišovat, padají do existenční i existenciální pasti. Většinou jen proto, že nejsou schopny zvládnout složitost a tempo života v těkavé postindustriální společnosti výkonu (umějí pracovat, je-li práce, ale neumějí žít prací a pro práci).
Představa, že si bezdomovci, romští i jiní příjemci dávek či dlouhodobě nezaměstnaní mohou za bídu sami, protože, ehm, jsou hloupí a líní (něco podobného, méně expresivně, každopádně hovoře národu z duše, kdysi naznačil prezident Klaus v souvislosti s bídou Afričanů), je stereotypní a nebezpečné, zvláště stane-li se základem oficiální politiky.
Politické zbožštění práce, k němuž se politici pro snadnost a srozumitelnou selskou logiku uchylují, ohrožuje společnost tím, že bagatelizuje a zakrývá patologické problémy systému, v němž žijeme a který nás také utváří. Co je však horší, převádí lidské bytosti na společného jmenovatele funkce práce. Ale jak ví i premiérův poradce Roman Joch: Všichni jsme jedinečná boží stvoření, a jiní.
(texty z blogu Petra Fischera publikuje pravidelně deník HN)
