Podle Wikipedie znamená slovo hybrid organismus vzniklý křížením alespoň dvou geneticky blízkých druhů. Už dva dny jsem v Bostonu a shledávám, že Spojené státy jsou jeden velký hybrid. Tady je úplně všechno kříženo úplně vším. Tak i auto, která nám dali v půjčovně. Chtěli jsme malý Chevrolet Aveo, ale slečna za pultem usoudila, že naše kufry by se do tak malého auta nevešly. A místo amerického malého auta nám dala japonské velké hybridní auto Toyota Prius. Připlatili jsme si o 100 dolarů víc a vyrazili na auto hledat setmělé parkoviště.
Auto jsme našli díky standardnímu dálkovému ovládání a to bylo to poslední standardní, na co jsme v něm narazili. Byla noc a my seděli bezradně v tom hybridním autě, které ke svému pohonu využívá hned dvou motorů, spalovacího a elektrického, a navzdory těm dvěma motorům ho ne a ne rozpohybovat.
Jako průkopníka elektrokoloběžky v Čechách mě to uráželo. Už jenom to, že stisknete velké kulaté tlačítko s nápisem POWER, palubní deska se vám rozsvítí jako orloj, ale nic se neozve, auto je hluboce tiché, motor nevrčí, vůz se nerozklepe. Pak posunete maličkou „řadící páčku“ do patřičné polohy, ale nic se nestane. Kontrolky vám stále oznamují, že máte zaparkováno. Nic z toho co má každý motorista hluboce zakořeněno, nic z toho nefunguje!
Opakujeme postup a opět nic. Už už jsme sbírali odvahu zajít za slečnou z půjčovny a poprosit ji o instruktáž – dva pitomci z Evropy nedokážou rozjet obyčejného amerického japonského hybrida!
A hle, náhle a nečekaně stisknu pedál „plynu“ a auto se rozjede. Proč teď a před tím ne, netuším. Snad jsme postupovali příliš pomalu a auto nás otestovalo jako nekňuby a bránilo se rozjetí.
A pak přišla ta nádherná elektrická jízda! Zažil jsem to už jednou, u pana Vegra v Prčici Sedlci. Pan Vegr je průkopníkem elektromobilů v Čechách a pozval mě na projížďku svým elektrickým autem, přestavěným Peugeotem. Stoupali jsme z Prčic na kopec Moninec a v autě jen tiše ševelilo chlazení. Jinak ticho. A co jsme cestou do kopce z baterie vybili, to jsme cestou z kopce do baterie zase nabili. Ale přece jen na autě bylo znát, že jde o rukodělnou přestavbu, nemělo to ten design a styl. To tenhle americký japonský hybrid je něco úplně jiného! To je auto se vším všudy, dokonalé, vydesignované a jak jsem během těch pár dnů, co jsem v USA poznal, zřejmě i díky půjčovnám i velmi rozšířené. Potkat ho lze prakticky všude.
Jedeme japonským hybridem, hybridní Amerikou, dva hybridi, otec a syn, do New Yorku a máme se hybridně.
