Do rachotu motoru obrněného auta MMRAP mi ve sluchátkách zazní: „Beware, just got intel on two Pesh KIA by VBIED at CP 1, maximum caution on all ways between FOB and CP by TC advised!“ Zdá se, že jen angličtina tu stačit nebude. Mladíci v šedozelených uniformách (a mladíci to jsou - drtivá většina vojáků, které potkáváme na základnách a kontrolních stanovištích, je ve věku 19 - 22 let) nemají rádi dlouhá slova. Armády vůbec rády zkracují. S iráckým tlumočníkem si doplňuji znalosti: Pesh = člen kurdské domobrany zvaní pešmergové; KIA = killed in action, zabitý; VBIED = vehicle borne improvised explosive device, automobilová puma odpálená sebevrahem; CP = check point, kontroloní stanoviště; FOB = forward operated base, předsunutá základna; TC = truck/tank commander, velitel auta nebo tanku.
Vybaven novým slovníkem vydávám se s Petrem za iráckými silami. Na hranici Kurdistánu a části obývané arabskými Iráčany dohlížejí na pořádek jednotky Zlatých lvů. Základny a kontrolní stanoviště obývají společně kurdští pešmergové, někdejší drsní bojovníci proti Saddámu Husajnovi, příslušníci nově budované irácké armády a policie a Američané. Ještě donedávna proti sobě první dvě skupiny pravidelně bojovaly. Zajímavé je, že klid se podařilo celkem snadno zprostředkovat právě těm třetím, dvacetiletým hochům vyzbrojeným kromě pušek M-16 také iPody, přenosnými Playstationy a krabicemi plnými akčních filmů. Arabové s Kurdy provozují viditelnou práci, kontrolují doklady, prohledávají auta, hledají podezřelé z podílu na teroristických útocích, Američané se drží zpátky. Ovládají hlídkové věže, poskytují informace, doplňují výcvik. Všichni doufají, že až odsud odejdou, budou armáda i pešmergové spolupracovat dál.
V tom ostatně tkví tajemství gordického uzlu zvaného irácká bezpečnost. Přes tisíce mrtvých a neustálé teroristické útoky, při tom v pondělí povraždili islamisté na sto lidí, není největší hrozbou pro Irák Al Káida, ale vnitřní rozpory. Jde hlavně o to udržet křehkou rovnováhu mezi většinovými šíity, zčásti rozdrobenými, zčásti podporovanými Íránem, který nemá příliš zájem, aby v jeho sousedství opět vyrostl silný arabský soupeř, k autonomii až nezávislosti silně inklinujícími Kurdy a kdysi privilegovanými dnes ovšem opomíjenými sunnity. To je slabina a zároveň klíč ke stabilnímu Iráku. Proto jednotky, jako jsou Zlatí lvi, budí opatrný optimismus, zatímco Američané postupně balí své základny a ze země stahují své síly…
