Ostrava - Před osmdesáti lety přijel malíř Jan Zrzavý do Ostravy, aby se osobně zúčastnil vernisáže výstavy svých děl. Tehdejší výstava se stala významnou nejen pro Ostravu, ale také pro výtvarníka, pro něhož byla návštěva industriální krajiny impulsem k další práci. I Zrzavého díla inspirovaná Ostravou jsou k vidění v rozsáhlém výběru z jeho celoživotní tvorby, který připravila Galerie výtvarního umění. Pod názvem Božská hra se veřejnosti otevře 12. prosince.
Jan Zrzavý (1890 až 1977) patří k nejdůležitějším osobnostem českého umění 20. století. Jeho bohatá a různorodá tvorba obsáhla tři čtvrtiny století, přesto podle odborníků v čase neztrácela napětí, soustředění či neustále se vyvíjející výraz. Ostravská výstava je rozdělena do sedmi částí, které korespondují s náměty Zrzavého děl - Tváře, Melancholie, Podobenství, Leonardo, Příběhy, Místo a Řecko.
Jednotlivé části se zabývají malířovou osobností, starověkými náměty, ilustracemi, díly inspirovanými cestováním, ale také jedinečným vztahem Jana Zrzavého k Ostravě. Představeno bude na 250 exponátů od více než 30 veřejných i soukromých zapůjčitelů.
Božká hra se soustřeďuje na sledování provázaných a proplétajících se témat, k nimž se Zrzavý buď po desetiletí přibližoval, nebo k nimž se naopak po mnoha letech navracel, když se domníval, že našel ten nejvhodnější způsob jejich vyjádření. „Z prací Jana Zrzavého před diváky vyvstávají tváře, podobenství, tesknoty a rozkoše, ale i vysoké umělecké ideály, vyjádřené vztahem k poezii a k antické kultuře. Proměnlivost jeho postoje lze sledovat na vztahu ke krajině, chápané jako místo, jež nemusí mít nic společného s přírodou,“ uvádí k retrospektivě galerie.
Téma tváří se v Zrzavého dílech objevuje od raného po závěrečné období - představuje zásadní setkání autora se sebou samým (vlastní podobizny z úplného počátku tvorby či z vrcholného období) nebo s někým, komu chtěl být na blízku, ať to byl Kristus nebo Julius Zeyer, jehož duchovními portréty se zabýval kolem roku 1950. Také z melancholie jako ze svého životního pocitu Zrzavý čerpal v celém svém díle. Poprvé ji zpodobil na pastelu Údolí smutku (1907), jenž považoval za svoji úvodní práci. Často bývá pod pojem melancholie shrnována celá Zrzavého tvorba.
Současně se ztišením a meditací se ale v jeho práci projevovala opačná poloha, vyjevující uvolněnou sexualitu a nevázanou rozkoš, jak připomínají nejen Milenci (Posedlost, 1915), ale zejména Kleopatra, ve které se rozkoš spojila se smrtí. Motiv Kleopatry vzbudil takový ohlas, že se stal Zrzavého erbovním dílem. Jeho obrazu Kleopatra II byl věnován také jeden z dílů projektu Národní galerie nikdy nezavírá, kterým web ČT24 představuje sbírky NG. Připomenout si ho můžete na následujícím odkazu:
Z výtvarných vzorů nelze opominout uctívání Leonarda, které výstava představuje osobitými interpretacemi Svatého Jana Křtitele a Mony Lisy. Zrzavý měl silný vztah k literatuře. Dokázal zviditelnit vnitřní rozměry příběhů způsobem souznějícím s literární předlohou, jak potvrzuje soubor kreseb k Máji Karla Hynka Máchy a ke Kytici Karla Jaromíra Erbena.
Zrzavého dílo vždy určoval vztah k místu - od fantastických krajin přes Českomoravskou vysočinu po dvě oblasti, jež mu byly nejbližší: Bretaň a Benátky. Vedle nich měl Zrzavý smysl i pro průmyslové předměstí Moravské Ostravy - objevil ji právě při cestě na svou tamní výstavu v roce 1932. Tehdy sfáral do hlubinného dolu a černé haldy na předměstí ho podnítily k namalování působivých obrazů před polovinou 30. let a opětovně na počátku let padesátých.
Výstavní projekt, jehož spolupořadatelem je Národní galerie v Praze, bude doplněn o fotografie Jana Zrzavého, které vytvořili přední čeští fotografové. Zajímavostí bude také audio ukázka mluveného slova Jana Zrzavého a projekce jednoho z dobových televizních dokumentů o tomto jedinečném umělci. Božskou hru lze v GVUO obdivovat do 10. března.
