Dva tisíce let stará tragédie partnerské zrady se připomíná v Národním divadle moravskoslezském. Ostravská činohra nastudovala Euripidovo drama Médea. V novém překladu a zasazené do scény inspirované hororem Stanleyho Kubricka Osvícení.
Zrazená Médea z Ostravy se mstí v hotelu jako od Kubricka
Národní divadlo moravskoslezské nastudovalo tragédii Médea (zdroj: ČT24)
Diváky hry Médea přivítá scéna, která bude povědomá těm, kdo znají hororový film Osvícení. Omšelý hotel s dlouhou chodbou poskytl azyl královské dceři Médee, jejím dětem, služkám. „Má evokovat cestu, nekonečnou hloubku, která pocitově vede Médeu do psychologické propasti,“ popisuje scénograf Petr Vítek.
Co vede k vraždě vlastních dětí
Stejně jako ve filmu Stanleyho Kubricka i hrdinové Euripidovy antické tragédie se propadají do temna. Médea si z lásky k manželovi zašpinila ruce od krve, a když jí odvrhne kvůli jiné ženě, rozhodne se pomstít zradu ještě zrůdnějším činem, než byly ty předchozí. Sáhne na život vlastním dětem.
„Od začátku do konce vidíte, co se v hlavě postavy děje, a od začátku víte, že ona zabije své děti. Ale zajímavé je, jak člověk dojde k tomu, že opravdu takový čin vykoná. Kde sebere odvahu a sílu něco takového provést,“ poznamenává představitelka Médey Petra Kocmanová.
„Chceme nastolit otázku, jak je možné, že vůbec k takovému činu došlo, a jak je potom možné žít,“ potvrzuje režisér ostravského nastudování Jakub Šmíd.
Médea v Národním divadle moravskoslezském
Současný překlad s původním významem
Slavný případ zrady a pomsty zůstává stejný, jaký ho diváci po tisíce let znají, jeho současnost ale podtrhuje nový překlad grécisty Matyáše Havrdy a básníka Petra Borkovce. „Mluví současným jazykem a zároveň se nezříká básnické formy, která je antickému divadlu blízká,“ upřesnil režisér. „V něčem připomíná Shakespeara, krásný jazyk,“ dodala k aktuálnímu překladu ze starořečtiny Petra Kocmanová.
„Hledáme cestu, jak promlouvat k člověku v současnosti, ale zároveň nechceme napsat novou hru, chceme být věrní předloze, tlumočit původní významy, které jsou v textu zakódované. A to je úkol, který je téměř nesplnitelný,“ přiznává Matyáš Havrda.
Oba společně přeložili mimo jiné také Euripidovu hru Bakchantky, kterou uvádí Národní divadlo v Praze a kterou Ceny divadelní kritiky označily za inscenaci roku 2023.
