Jako květ magnolie se rozvinul ve své druhé polovině 69. mezinárodní filmový festival v Cannes, když představil několik neobyčejných soutěžních filmů. Většinou se točí kolem všedního dne a rodinných vztahů. Přesně takovým je španělská Julieta (Julieta) od Pedra Almodóvara, takovým je rumunská Maturita (Bacalaureat) od Cristiana Mungiua, podobný je i americký Paterson (Paterson) od Jima Jarmusche.
Julieta je dospělá žena, která se má se svým přítelem odstěhovat do Portugalska. Ale jedno setkání její rozhodnutí náhle zlomí. V retrospektivně vyprávěném příběhu se dozvídáme, že má kdesi ve Švýcarsku dceru, která s ní přestala před mnoha lety komunikovat.
Do Cannes přinesla opět Almodóvarova oblíbená témata a motivy, jako syté barvy, krásné obrazy, ženskou hrdinku s těžkým osudem, ale na druhé straně se jeho film od předchozích dost liší. Není tu komediální aspekt, Almodóvar zvážněl, jako se změnilo Španělsko posledních let po ekonomické krizi. Typická Almodóvarova ženská hrdinka překračuje svůj prostor a stává se symbolem člověka, který si nese tíhu svého života.
Naproti tomu Mungiuův film Maturita představuje těžký osud člověka korupčníka, váženého lékaře, jemuž jsou ve městě všichni nějak zavázáni a on jim. Film snímaný v matných obrazech se odehrává nejvíc na ošuntělém rumunském sídlišti. Dcera má maturitní týden a lékař dělá všechno pro to, aby obstála a mohla odejít studovat do zahraničí. Jenže také má nemocnou manželku a nespokojenou milenku.
Mungiu dokonale vykreslil odpudivý charakter člověka, který ví sám nejlíp, co je pro druhé dobré a že protislužba s protislužbou jsou samozřejmé. Je to šedivost postsocialistického světa, která se bezděčně přenáší na potomky. A je to ta šedivost prostředí i charakterů, která se asi od východoevropského filmu na Západě očekává. Rumuni jsou mistři v natáčení takových filmů. I když možná ani oni, ani celá střední a východní Evropa takové zdaleka nejsou. Ale dokonalý patos jako v Almodóvarově filmu nebo dokonalá nicotnost jako v Mungiuově filmu jsou pro české filmaře zřejmě těžké oříšky.
Režisér Jim Jarmusch se v Cannes přestavil dvakrát. Společně se zpěvákem Iggy Popem uvedli společný dokument Gimme Danger, portrét kapely, která ovlivnila rockovou historii. Natočil také film o prostých věcech citlivého člověka – ódu na obyčejný život a ódu na poezii. Paterson je město v New Jersey i jméno hlavního hrdiny ve výborném podání Adama Drivera. Hraje řidiče autobusu, který projíždí pravidelné městské linky, poslouchá své cestující, doma sní večeři od manželky a venčení psa zakončí v baru s jedním pivem. K tomu píše svou poezii nejčastěji v ranním soukromém momentu za volantem, než dostane pokyn k odjezdu z depa.
Patersonova poezie je z plátna vidět i slyšet mnohokrát. Vidíme ho jako milovníka poezie všedního dne, jemuž je vzorem básník minulého století William Carlos Williams, který v Patersonu také žil a který inspiroval i české básníky poezie všedního dne v 50. letech v Československu.
V Cannes vedou zdánlivě jednoduché příběhy o rodinných a mezilidských vztazích a tento dojem potvrzuje i francouzsko-německo-český příspěvek v soutěži Osobní nákupčí (Personal Shopper). Slavný francouzský režisér Olivier Assayas natočil v angličtině film s hvězdou Kristen Stewartovou. Ta hraje nákupčí lidem z vyšších společenských kruhů, v jejímž životě se zjeví duch a pronásleduje ji. Záměrem zřejmě měl být sofistikovaný horor, ale vyšel z toho nezáživný produkt. Naštěstí takové v Cannes přebíjí poezie a běžný život.
