Praha – Charakteristické sochy věhlasného umělce Olbrama Zoubka dostávají v hlavním městě po šesti letech zase svůj prostor. Umělecká díla jsou rozmístěna po nově zrekonstruovaných prostorách novoměstských hradeb. Tato výstava by měla reflektovat Zoubkovu celoživotní tvorbu.
Sochař se nikdy netajil tím, že velkou inspirací a definicí krásy mu byly tvary ženského těla. „Na světě není nic krásnějšího než ženské tělo,“ tvrdí i dnes ve svých šestaosmdesáti letech.
Pražané se v těchto dnech mohou pokochat jeho staršími výtvory - v otevřených prostorách hradeb se totiž vyskytují i více než padesát let staré sochy. Své příznivce ale sochař neochudil ani o nejčerstvější tvorbu. Některé kousky z poslední doby tím pádem zažívají svou výstavní premiéru.
Zrekonstruovaný bastion se podle kurátora výstavy Milana Martiníka perfektně hodí k exhibici takového kalibru. „Ten prostor je ryze sochařský, velice se mi líbil a niterně si myslím, že jeho sochy sem skvěle zapadají,“ uvádí. Jeho slova podtrhuje i fakt, že Zoubkova díla jsou častěji instalována venku než uvnitř.
Většina soch stojí ve dvojicích, kromě jedné výjimky – známá socha z pomníku obětem komunismu na Petříně zůstala sólo. Rozedraný „panák“ má však svoji dobrodružnou historii. „Ten blázen, co dělal útoky na Přehradě a na Staroměstském náměstí, ten do ní vložil bombu a za úsvitu ji odpálil. Socha se roztrhla, jenže ve slévárně ji spravili,“ vzpomíná autor.
Sochy mukla, Milady Horákové a střeleného muže stojí jakoby stranou celé instalace a jako jediné mají politický přesah.
Touto expozicí se však Zoubek s Českem neloučí. Do konce roku plánuje minimálně ještě jednu výstavu v Mladé Boleslavi.
