Klasická „fincherovka“ má zpravidla aranžmá temného formátu, jenž vás zalije vysoce koncentrovanou, bezmocnou depkou, která nenabízí žádnou úlevnou zónu úniku. Fatálním životem na hraně a mezními situacemi vytočení a nezřídka více či méně úchylní protagonisté Fincherových nemilosrdných opusů sice mohou bojovat a také tak nezřídka činí, ale (téměř) nikdy nemohou vyhrát! Tak jako krásná Amy (Rosamund Pikeová) a sympatický Nick (Ben Affleck) ve filmu Zmizelá, kteří zpočátku věřili, že manželství není jen dřina a kompromisy.
Jenomže pak, právě v den pátého výročí jejich svatby, se Amy vypařila z jejich, častým užíváním již ošoupaného a emotivně okoralého, manželského života. Standardka, řeknete si, to se po pěti letech, kdy jste již důvěrně poznali všechna intimní partnerská zákoutí, prohlubně a dutiny, může stát. Jenomže Amy se zdejchla z Nickova života i jejich bytu v Missouri způsobem, z něhož bylo patrné, že to evidentně nebylo dobrovolně. A to je pro policejní vyšetřovatelku Rhondu Boneyovou (Kim Dickensová), místní kabelovku, jednu hysterickou gravidní sousedku, postupně se vynořujícími důkazy masírované veřejné mínění a hlavně bezmocně vydřeného Nicka úplně jiné kafe.
Mezi Válkou Roseových, Hitchcockem a Lynchem
Tenhle příběh, natočený podle světového bestselleru Gillian Flynnové (u příležitosti premiéry filmu vyšel znovu i v češtině), která ho také brilantně přepsala do scénáře, je drsný jako panák režné za kalného, blbého rána. Je to story, která vypráví o tom, jak je snadné udělat někomu ze života peklo, ze společného vztahu past a z domova kůlničku na dříví. Je to fincherovský, komorně až minimalisticky laděný opus, který balancuje někde mezi mystery thrillerem, psychothrillerem a černou (ale fakt pořádně černou) komedií špatných (ale fakt bytelně špatných až odporných) mravů. A také oscilující mezi Válkou Roseových, hitchcockovsky pečlivě vypreparovanými osudovými mrchami a čímkoli temným od Davida Lynche.
Zdá se, že milovaná amazing Amy zmizela násilně a definitivně z tohoto světa živých, ale zanechala tu dostatečně zřetelnou krvavou stopu, která jasně ukazuje, že vrahem není nějaký zahradník, ale její sobecký manžel Nick. Smyčka se kolem něj neúprosně stahuje, jako by ji někdo s chirurgickou přesností, chladnokrevně, promyšleně a se studenou zlobou ve studeném srdci svíral ve svých rukách. Tahle atmosféra, tenhle pocit a tohle aranžmá Davidu Fincherovi (Sedm, Klub rváčů, Úkryt, Zodiac) proklatě sedí, tady je na mrazivé a temné parketě, kde se cítí jistě, kde to umí a kde ho navzdory špíně, kterou nám opulentně servíruje, máme rádi.
Flynnová i Fincher, znalci temných zákoutí lidské duše
Po Mužích, kteří nenávidí ženy, tu Fincher dokazuje, že si umí pro své adaptace vybrat literární předlohy, které mu konvenují a mají už svůj početný fanklub, což z hlediska počtu budoucích diváků není k zahození. Stejnojmenného románu zručné vypravěčky Gillian Flynnové se totiž během půl roku po vydání v roce 2012 prodalo jen ve Spojených státech přes dva miliony výtisků a po dalším půl roce se ještě držel v první desítce nejžhavějších bestsellerů. Flynnová a Fincher si tu dokonale rozumějí, jako by oba byli fascinováni temnými zákoutími lidské duše, povahou zparchantělého člověka, úchylnými charaktery a totální bezvýchodností, jak z téhle špíny vybřednout.
Flynnové scénář (hodný minimálně nominace na Oscara) je pevným pilířem profesionálně dokonale zvládnuté, rafinovaně odtažité režie, přesně zvládající dvě základní, narativní a inteligentně se prolínající linie, interperetované na střídačku oběma protagonisty, z nichž každý zvlášť i oba společně vzbuzují asi takové sympatie jako tupá zubní vrtačka. Vzhledem k tomu, že tu (skoro) všichni lžou, mlží a nikomu se nedá věřit, tak odpovědi na otázky vám nikdo lacině nenabízí. A to přestože je tu klasické aranžmá kriminálky brutálně nabouráno tím, že se poměrně brzo dozvíte, jak to ve skutečnosti je, abyste pak mohli s nemenším napětím sledovat, jak se s tím klíčoví protagonisté vyrovnají.
Herecké výkony hodné Oscara
V těsném závěsu za skvělým scénářem a jistou režií kráčí přesně, chytře a svým způsobem nestandardně zvolený casting, v čele s geniálně složeným tandemem Pikeová–Affleck. Tohle pořadí jsem nezvolil náhodně, neboť bývalá Bond girl a britský import Rosamund Pikeová (Dnes neumírej) tu odehrála svoji netriviální životní roli, jež ji katapultuje do nové herecké galaxie. S neuvěřitelnou bravurou a jistotou tu odehrála zlověstnou figuru ženy, jež se přestala mít ráda, což je silný part, na hony vzdálený její roli Jane z Pýchy a předsudku. Zdá se, že má slibnou šanci dostat nejen diváky, ale i členy filmové akademie, kteří budou navrhovat oscarové nominace za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.
Vrcholem inteligentního castingu je pak obsazení Bena Afflecka, jehož herectví bývá občas kritizováno pro topornější a ne příliš jistý herecký projev, což jsou ovšem dispozice, které sedí rozpačité figuře Nicka Dunnea, jenž dokáže „vypadat jako přejetý kravinec“ a ze sympaťáka se proměňuje v nepřítele číslo jedna, jako ulité. Potenciální interpretační nedostatky tu tak jsou přetaveny v přednost a výsledkem je nejednoznačná postava, které zřejmě nebudete spontánně držet palce, což je přesně to, co chytrý filmař David Fincher potřeboval.
Naprosto přesně a nepřehlédnutelně jsou pak obsazeny vedlejší party, mezi kterými vyniká zejména Nickova obětavá ségra Carrie Coonová, klubko lží, intrik a falešných stop rozmotávající policajtka Kim Dickensová, Amyn patologický nápadník Neil Patrick Harris a zkušený obhájce vrahů nepohodlných manželek Tyler Perry. Tenhle „orchestr“ sestavil Fincher chytře a rafinovaně a on se mu za to také vděčně odměnil.
Americký sen podle Finchera
Temnou muziku pak tvrdí kamera Jeffa Cronenwethe, který fincherovské atmosféry umí (viz jeho podíl na vizuálu Klubu rváčů, The Social Networku a Mužích, kteří nenávidí ženy), ke klidu moc nepřidá ani znervózňující sountrack dua Trent Reznor – Atticus Ross a nekompromisní střih, který místy vypadá, jako by byl pořizován řeznickým rozparovákem. A všechno tohle drží hezky pohromadě a způsobuje, že vám výživná, stočtyřicetiminutová stopáž bude připadat tak akorát.
Zmizelá je skvělý film (po Sedmi možná další Mistrova kultovka), v níž se standardní klišé „máme jeden druhého“ mění na fincherovské „máme jeden druhého v hrsti“! A také je to něco jako svědectví o tom, jak daleko jsme schopni ve vzájemných vztazích zajít a jak vypadá takzvaný americký sen na počátku nového milénia, v době globálních krizí téměř čehokoli. Říkám si, jestli nám tímto David Fincher, v kontextu svých klíčových protagonistů, náhodou nevzkazuje, že stejně tak jako oni i každý z nás sehrává na tomto ne zcela zdravém světě svoji roli – že všichni jsme vlastně něco jako spolupachatelé.
GONE GIRL / ZMIZELÁ. USA 2014, 145 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: David Fincher. Scénář: Gillian Flynnová (podle své stejnojmenné literární předlohy). Kamera: Jeff Cronenweth. Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross. Hrají: Rosamund Pikeová (Amy Dunnová), Ben Affleck (Nick Dunne), Carrie Coonová (Margo Dunneová), Kim Dickensová (Rhonda Boneyová), Neil Patrick Harris (Desi Collings), Tyler Perry (Tanner Bolt), Patrick Fugit (Jim Gilpin), David Clennon (Rand Elliot), Lisa Banesová (Marybeth Elliotová). V kinech od 2. října 2014.
