Ve věku 78 let zemřela spisovatelka Daniela Hodrová, byla laureátkou Státní ceny za literaturu a držitelkou Ceny Franze Kafky. Informoval o tom majitel nakladatelství Malvern Jakub Hlaváček. Rodina později upřesnila, že zemřela krátce po půlnoci na sobotu 31. srpna. V těchto dnech v jeho nakladatelství vyšel Hodrové román Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch. „Připlatili jsme expresní tisk, aby se paní Hodrová, která byla v paliativní péči, vydání románu dočkala,“ uvedl Hlaváček.
Hodrová získala v roce 2016 ocenění Kniha roku v rámci cen Magnesia Litera za svůj román Točité věty. Pět let předtím se stala laureátkou Státní ceny za literaturu, odborná porota tehdy ocenila jak její román Vyvolávání, tak spisovatelčinu celoživotní tvorbu. O rok později za své dílo obdržela Cenu Franze Kafky.
K jejím nejznámějším dílům patří romány Podobojí, Kukly a Théta, vydané na začátku 90. let a společně tvořící trilogii s názvem Trýznivé město, Perunův den či pozdější díla Komedie a Citlivé město. Romány Hodrové jsou těsně spjaty s Prahou, typická je pro ně neobvyklá obraznost i využití osobních prožitků. Autorčiny složité hry s realitou a literaturou jsou určeny spíše náročnějšímu a poučenějšímu čtenáři.
Časopis A2 zařadil Hodrovou do kánonu
„Hodrová nepatří k pisálkům, kteří každý rok chrlí několik titulů. Dlouhé časové intervaly mezi jejími knihami svědčí o její estetické odpovědnosti,“ konstatoval před časem literární historik Vladimír Novotný.
Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období 30 let od sametové revoluce. Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem je jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy.
Hodrová se narodila v Praze v rodině herce Zdeňka Hodra. V mládí uvažovala o herecké dráze, po studiích jazyků (ruštiny, češtiny, francouzštiny) a srovnávací literatury na Univerzitě Karlově pracovala jako redaktorka v Odeonu. Od poloviny 70. let působila v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd.
Psát začala už v mládí, její prvotina, básnická próza Pravonín z roku 1971, ovšem tehdy nevyšla. Za normalizace kolovala její díla mezi lidmi ve formě samizdatu. Jejím manželem byl spisovatel, básník, prozaik a překladatel Karel Milota (1937–2002).
