Nestor českých zpěváků Stanislav „Standa“ Procházka zemřel ve věku 96 let. Muzikant se proslavil zejména jako interpret lidových písní. Během kariéry odehrál tisícovky koncertů, vystupoval s řadou orchestrů a v těch nejprestižnějších podnicích, nahrával desky a objevil se i ve filmu.
Na hudební scéně strávil více než 65 let a zpíval na veřejnosti, i když už překročil devadesátku. K jeho nejslavnějším písním patří Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval nebo Tam na stráni.
Procházka se narodil v Mostu a v Praze se později vyučil číšníkem. Mezi budoucím povoláním váhal: fotbal, nebo řemeslo? Nakonec zvolil třetí variantu a ponořil se do muziky. Zúčastnil se amatérských pěveckých soutěží a hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem. Na pódia se dostal s různými tanečními orchestry. Vystupoval po kavárnách, třeba ve Vltavě, kde mu společnice dělalo dívčí Bajo Trio a zejména slavná zpěvačka Inka Zemánková.
Později nahrával pro rozhlas a vystupoval na zájezdech s estrádami. Na jednom pódiu se Procházka potkal také s Fandou Mrázkem a řadou dalších tehdy slavných umělců; byl svědkem i prvního vystoupení Vlasty Buriana v estrádě po několikaleté nucené odmlce začátkem 50. let.
Přestože se Procházka věnoval zejména dechovce, chodil k profesorům zpěvu. „Dneska mnozí zpěváci mají hlas od pánaboha, ale měli by se tomu pořádně věnovat a školit se. Jinak dlouho nevydrží,“ říkal veterán české hudební scény. Velkou životní láskou Stanislava Procházky byla pražská Slavie, pro kterou kdysi složil hymnu Naše věčná Slavie.
Na Standu Procházku si lze zavzpomínat prostřednictvím pořadu ČT Za vesnickými muzikanty.
