Praha - Ve věku nedožitých 87 let zemřel ve středu divadelní a filmový herec Jiří Holý (* 27. 11. 1922). Divákům je kromě mnoha dalších divadelních a filmových rolí známý především jako král z filmové pohádky Zlatovláska ze 70. let. Do paměti mnohých se zapsal také svým podmanivým hlasem v dabingu, za který obdržel Cenu Františka Filipovského. Holý, rodák ze slovenského Ružomberoku, chtěl být původně malířem, celý svůj život se nakonec ale věnoval herectví a malříství se stalo jeho koníčkem.
Na divadelních prknech patřil Holý po počátečních angažmá v českých oblastních divadlech k oporám hereckého souboru Divadla E. F. Buriana v Praze, jemuž zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 1986. Na jevišti vytvořil Holý v klasickém i moderním repertoáru velké charaktery, postavy rozporuplné i hrdinské, často ztělesňoval krále (Richard III., Král Lear), generály, vojáky, ale i zločince a muže razantních postojů s nesmlouvavým výrazem a hlasem.
Postupně se stal představitelem vyhraněných záporných rolí, s nimiž se v hojné míře uplatnil také ve filmu a televizi. Jako filmový herec se poprvé objevil v 50. letech, kdy ztvárnil historickou postavu mladého Václava Vacka v Steklého adaptaci románu Ivana Olbrachta Anna proletářka (1952).
Zajímavou a klíčovou roli - muzikanta Petra Kaly Galapetra, v jehož pouzdře objeví pohraničníci samopal - mu svěřil Karel Kachyňa v dobrodružném filmu Král Šumavy (1959).
Od 60. let se na filmovém plátně objevoval pravidelně. Hrál například v Sequensových filmech Smrt na Cukrovém ostrově (1961) a Atentát (1964), ve Vávrově Horoucím srdci (1962), v Daňkově Spanilé jízdě (1963) či v kriminálních snímcích Pět miliónů svědků (1965), Jeden z nich je vrah (1970) nebo v psychologickém Bloudění (1965).
Často se s ním diváci setkávali v politicky angažovaných filmech Karla Steklého od Lupiče Legendy (1972) po filmy Hroch (1973), Za volantem nepřítel (1974) až po historickou Hru o královnu (1980). V 70. letech ztvárnil Holý také roli krále v hudební pohádce Zlatovláska (1973).
V 80. letech si zahrál například v Rážově dobrodružném příběhu Poslední propadne peklu (1982), v komedii Ivo Nováka Fešák Hubert (1985) nebo v Kachyňově milostném příběhu Oznamuje se láskám vašim (1989). Ve filmu se naposledy objevil jako starý Oberva ve strhujícím příběhu Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala (1989), poté si zahrál ještě ve dvou televizních rolích - ve filmu Nepodepsaný knoflík (2003) a v seriálu Místo v životě (2006).
Jiří Holý se výrazně uplatnil i v televizi a dabingu, herectví také vyučoval v Brně na JAMU a na pražské konzervatoři. Po celý život se také věnoval výtvarné tvorbě - před uzavřením vysokých škol nacisty studoval na UMPRUM - své olejomalby a řezby také vystavoval.
