Praha – V Galerii NoD v pražské Dlouhé ulici probíhá pokračování výstavy s názvem Groteska? Absurdita? Ironie?, která začala už loni v létě. Kurátor Jiří Machalický dal dohromady další díla převážně mladých autorů, aby ukázal, jak se chápání tzv. české grotesky ze 70. let s postupem času proměnilo. Své místo mezi výtvarnými ironiky má i David Černý. Na výstavě ho reprezentuje bronzová skulptura z cyklu Český betlém, která ukazuje s nadsázkou a v nečekaných souvislostech naše dějiny. Výstava potrvá do 2. března 2011.
Zákoutí absurdity podruhé
Také druhý díl projektu navazuje na výstavu Česká groteska, uskutečněnou před víc než dvaceti lety v Galerii hlavního města Prahy. Snaží se postihnout, že groteskní linie v českém umění stále pokračuje, že se s ní ztotožňuje nebo se jí dotýká řada výrazných osobností od nejstarší až po nastupující generaci.
Groteska jako reakce na společenskou situaci
Výstava se zaměřuje na další okruh umělců, kteří různými způsoby s nadsázkou, ironií a humorem reagují na to, co se děje v dnešní společnosti. Groteska byla v českém umění jednou z reakcí na situaci po roce 1968, druhou byl program sebedestrukce, kdy umělci přestali zcela tvořit a svůj duševní a často i tělesný rozpad začali vydávat za uměleckou tvorbu. Česká groteska se pokoušela vše změnit v žert.
Přesto, jak komplikovaná byla tehdy doba, přišli umělci v polovině 70. let s otevřeným uměním, které vtipně komentuje události. Patřili k nim Kurt Gebauer, Jiří Načeradský, Karel Nepraš nebo Jiří Sopko. Dnes lze ke směru české grotesky přiřadit i další generace umělců až po ty nejmladší. Mnozí z nich s ironií reagují na současný společenský vývoj.
Absurdita včera a dnes
K vidění jsou díla, jejichž autoři využívají rozmanité výrazové prostředky od obrazů, soch a objektů k videím a instalacím. Projekt má přinést určitá srovnání, jakým způsobem zacházejí s absurditou umělci v různých obdobích, jak se vlastně kdykoliv nabízí řada příležitostí k jejímu uplatnění a jak v tomto směru každá doba a každá situace přináší odlišnou inspiraci. Některá díla zase navazují na dadaistické hříčky zpochybňující běžné racionální přístupy. Snaží se tak vymanit z předem zavedených škatulek.
„Ti lidé ze sedmdesátých let chtěli vyjádřit nějakou absurditu života za normalizace a snažili se to vyjádřit skrz nějakou grotesku, nadsázku. Já žádnou grotesku a absurditu vyjadřovat nechci, aby to byl humor bez humoru,“ vysvětluje vystavující umělec Marek Meduna. A tak k současné grotesce přistupuje většina mladých umělců. Absurdita není jejich výchozím tématem, ale spíš výsledkem neřízených tvůrčích procesů.
„Jednou jsem si takhle v ateliéru utřela ruce do starého hadru, co jsem měla na práci, utřela jsem tam tu sádru… a socha byla vlastně hotová během hodiny,“ popisuje umělkyně Jana Kochánková. Ta vytvořila i jednu sochu přímo v prostorách galerie. Je ale tak křehká, že se s ní nedá hýbat, a tak se po skončení výstavy bude muset zničit. „Baví mě pomíjivost věcí, že to je jen tady pro ten prostor, nikde jinde to není a ani si to nemůže koupit žádný galerista. Myslím, že tím získávají ty věci určitou energii,“ dodává.
Výstavu je možné zhlédnout v galerii NoD v Dlouhé ulici od 3. února do 2. března 2011.
GALERIE
Absurdita? Groteska? Ironie?