Praha - Zahradní slavnost Václava Havla si pořádnou oslavu vskutku zaslouží. Stala se totiž prvním českým absurdním dramatem v plném smyslu slova. Její premiéra, která se odehrála v Divadle Na zábradlí v režii Otomara Krajči je pojímána jako klíčová událost moderního českého divadla. Hra tehdy šestadvacetiletého Havla si nyní dokonce vysloužila vědeckou konferenci.
Projekt Zahradní slavnost 1963-2013 připravila Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu Akademie věd, Národním divadlem, Divadlem na tahu a Divadlem Na zábradlí, kde měla Zahradní slavnost 3. prosince 1963 v dramaturgii Jana Grossmana a v režii Otomara Krejči světovou premiéru.
Cílem konference bylo shrnout dosavadní stav poznání Havlova divadelního debutu a v tvořivém dialogu konfrontovat odborníky různých generací a různého badatelského zaměření. Jednotlivé příspěvky přiblížily vývoj „rukopisu“ hry, jakož i okolnosti vzniku a existence její inscenace v Divadle Na zábradlí a připomenuta byla i další její česká i zahraniční nastudování.
„Je to velmi radikální, přesný a dotažený text. A u většiny dobrých literárních děl se většinou přihodí, že jejich platnost a aktuálnost potvrdí doba i politický a společenský vývoj,“ řekl o textu režisér Dušan David Pařízek, který v Národním divadle režíroval jeho nejnovější uvedení. „Hra dodnes zůstala aktuální, až nebezpečně živá. Příběh přizpůsobivého snaživce, který se prožvaní do lepší společnosti likvidátorů a zahajovačů a požadované mimikry dokáže přijmout tak dokonale, že ho ani vlastní rodiče nepoznávají, je velmi současný,“ dodává Pařízek.
„Fráze je hlavním “hrdinou„ hry. Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh a odtržena od jedinečné skutečnosti vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní,“ napsal Jan Grossman v doslovu k vydání hry Zahradní slavnost.
Zahradní slavnost patří s Žebráckou operou a Audiencí k nejčastěji inscenovaným Havlovým hrám na domácích scénách.
