Umělec může vyjádřit a také mnohdy vyjadřuje ve svém díle názor na věci politické, občanské nebo profesní. Ať už jde o názor jeho vlastní, nebo zadavatele. Jak a komu projevovali svou loajálnost výtvarní umělci v 19. století - a jak vyjadřovali svou kulturní identitu? Odpověď v jejich dílech hledá v Západočeské galerii výstava Riziko loajálnosti.
Vystaveny jsou obrazy, kresby, plastiky, grafické listy i architektonické návrhy a modely od známých osobností výtvarného umění té doby - Josefa Zítka, Josefa Václava Myslbeka, Julia Mařáka, ale také oficiálních autorů habsburského dvora. Připomenuty jsou i nakladatelské počiny, například publikace Rakousko-uherská monarchie slovem a obrazem z roku 1896, které o umělecké loajalitě také leccos vypovídají.
Výstava je dělena do tří částí - od srozumitelnějšího ke komplikovanějšímu. Vstupní část expozice ukazuje historické události očima tehdejších reportérů, tedy v 19. století grafiků. Zachytili oslavy spojené s korunovacemi panovníků, jejich návštěvami, vyjadřovali loajalitu k hlavě státu.
Připomenuty jsou ale i okamžiky, kdy došlo k porušení loajality, tj. v období po roce 1848, spojeném se sílícími politickými represemi na straně jedné a marnými požadavky po národnostní autonomii na straně druhé. Reprezentuje je obraz Jaroslava Čermáka Husité průsmyk bránící. Prostřednictvím historického tématu ukazuje nesouhlas se současnou politickou autoritou. „Tohle je obrana našich českých zájmů, které jsme v roce 1848 prohráli. My je ale budeme hájit dál, co budeme moci,“ vysvětluje obraz, z něhož na diváka míří mladý bojovník, autorka výstavy Taťána Petrasová.
Výstava se zabývá také loajalitou z hlediska míst, kde se umělci cítili doma. „Divák se může kochat výhledy, pohledy, krajinnými záběry…,“ podotkla autorka. „Ztotožnění s určitým koutem země tvoří určitou kulturní loajalitu.“ Tu dokládají například cykly Rudolfa Alta, jenž zachytil Rakousko, nebo série Julia Mařáka, jenž z popudu císaře Františka Josefa I. vytvořil cyklus Rakouských lesních charakterů zachycující typické druhy stromů v jejich přirozeném krajinném prostředí a další.
Ve třetí části instalace se prolínají díla českých, německých i rakouských výtvarníků 19. století, kteří tvořili z různých pohnutek, přesto je historici umění zkoumají jako jeden proud. „Je to snaha představit kulturu jako celek, který se skládá z různých charakteristických nebo protikladných názorů, jež vedle sebe existují nebo se popírají,“ upřesnila Taťána Petrasová. Téma odkazuje k programu 35. ročníku plzeňského sympozia, jež se koná na konci února.
Riziko loajálnosti podstoupí Západočeská galerie do poloviny května. Výstava vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR a Markétou Theinhardtovou z pařížské Sorbony. Díla zapůjčilo na dvacet institucí - od Národní galerie v Praze až třeba po zámek v Opočně.
